Do roku 2022 přeji všem odvahu, rozvahu, a hlavně ne nadváhu |
středa 29. prosince 2021
neděle 21. listopadu 2021
pátek 12. listopadu 2021
Dárek od Majdičky
Někdo dává dárky z povinnosti a někdo jiný zase umí překvapit a a udělat radost |
středa 10. listopadu 2021
Kudos pro Alici
Alici se v září podařilo pěkně absolvovat srovnávací testy mládeže v orienťáku; nakonec byla nejlepší ze starších žákyň v Praze a středních Čechách, což by jí mělo zajistit místo v Tréninkové středisku mládeže (TSM). Více o letošních testech zde.
Složení TSM by měl být brzy na webu dorosteneckého výběru.
Kudos pro Alici!
neděle 31. října 2021
Podzimní výlety
Dvoračky z Rezku po Kozí stezce, s Bafem setsakramentsky nakrátko |
Na Mariánské hoře by místní rádi obnovili vyhlídku anebo dokonce vystavěli novou rozhlednu |
Po letech opět na rozhledně "Máminka" na Krušné hoře v Křivoklátsku |
Vraní skála u Zdic |
Z Oldřichovského sedla vzhůru podél UNESCO bučin |
Císařská rezidence Karla IV. s minimem zahraničních turistů |
pondělí 11. října 2021
Povolební reflexe
Po víkendové euforii, kterou jsme si užili při vyhlašování výsledků, nabízím s odstupem několik úvah.
Efekty hlasování: Tyto volby krásně ukázaly, že efekty hlasování v proporčních volbách jsou dvojí, protože probíhají hned dvě soutěže najednou: Zaprvé se zvýší šance na dodatečný mandát u podpořené strany a souběžně se zvýší šance ztráty mandátu ostatních stran, které získávají mandáty. To je tradiční efekt soutěže o mandáty, který by v proporčním systému měl motivovat voliče hlasovat pro svoji první volbu. (Drobný trik je zde jen u přepočtu mandátů, ale ex ante se s ním velmi špatně operuje, zejména jelikož se systém přepočtu změnil a dále došlo k velkému posunu preferencí, tj. ex ante se velmi špatně odhaduje.)
Zadruhé, a to se týká méně populárních stran, se hlasováním zvýší šance vstoupit do sněmovny u podpořené strany a souběžně se sníží šance vstoupit do sněmovny u ostatních stran. To je efekt soutěže o vstup. V těchto volbách byl druhý efekt velmi silný tím, že kolem 5% byly 4 (pivotní) strany. Každý hlas pro jakoukoli ze 4 stran/koalic, které se dostaly do sněmovny, zvýšil nutnost získat dalších 5% hlasu pro každou ze 4 stran; dohromady (a teď to ztrivializuji a vynechám korelaci hlasů) to je kumulativní efekt 20% navýšení pro pivotní strany. To je podle mne extrémně silný efekt, který extrémně aktivizuje oponenty pivotních stran; zkrátka v tomto roce byl můj hlas nejen hlasem pro moji stranu/koalici, ale především hlasem, který přispěl k tomu, že se 4 pivotní strany nedostaly do sněmovny. Zadruhé, a to je možná ještě zajímavější, tento efekt způsobuje bolehlav u potenciálních partnerů pivotních stran, protože jejich silný zájem je na účasti partnerů ve sněmovně, protože se mohou stát pivoty (jazýčky na vahách) při sestavování vlády. Například ANO by letos rozhodně benefitovalo, kdyby např. ve 2-3 krajích bylo méně aktivní a fakticky podpořilo ČSSD a umožnilo jí vybudovat si zde oporu (možná Vysočina, Zlín). Tak jako tak by skončilo druhé a přitom by 10-12 mandátů pro ČSSD mohlo změnit poměry ze 108:92 možná až směrem k 100:100.
Náhoda: Z vítězného tábora zní radostný křik, ale jak už jsem zmínil výše, je potřeba si objektivně přiznat, že za výsledek jsou hned tři velmi náhodné prvky. Zaprvé, bez ataku na Piráty by Spolu nebylo vítězem voleb; společné vítězství koalic by to nezměnilo, ale výchozí podmínky k jednání by byly trochu jiné. Zadruhé, nepostupy ČSSD a Přísahy byly skutečně velmi těsné. Tj. tak velká změna v poměru sil je z velké části dána přízní štěstěny a jak víme, ta bývá vratká.
Milion hlasů out: Volby jsou od roku 1998 bezprecedentní tím, že propadlo (dle prvních odhadů) více než milion hlasů. Tito voliči nezmizeli a je otázka, kam budou konvergovat. ANO myslím nebude chtít (a ani nemá možnost a schopnosti) integrovat všechny levicové voliče, zejména pokud zůstane v současné podobě, kdy ji reprezentují lidé z "vyšších vrstev". Podobně SPD nemůže lákat všechny protisystémové voliče, na to má příliš specifický program (nižší daně, v určitých aspektech malá role státu).
Babiš a parlamentarismus: Nikdy jsem se o Babišovu rétoriku do hloubky nezajímal, ale ten povolební projev by si děti pečlivě poslechnout v občanské nauce. S Tomášem Lebedou souhlasím, že jako protisystémové lze označit jeho pohrdání parlamentem. Není skutečně systémové, když někdo v parlamentní republice kandiduje do parlamentu a když poté dostane jako předseda nejsilnější (potenciálně opoziční) strany otázku, zda chce působit ve sněmovně jako její předseda, se osočí, že to je vtip či provokace.
"Praha nemá ráda Babiše." Opět se ukázalo, jak je lákavá taktika stavět jedny proti druhým, přičemž samozřejmě podpořená skupina musí být definována jako ta početnější (zde např. starší, mimopražští). Funguje to ale i díky tomu, že souběžnou taktikou je nabízet charismatickou legitimitu, která vychází z emocí, zda tj. lidé musí mít politiky "rádi". Podle mne strategickým zájmem středostavovských stran má být stát na racionální spíše než charismatické legitimitě a spíš než pozitivní emoce se soustředit na "důvěru". Jakkoli je politika infotainment, podle mne v moderní politice by se poptávka a nabídka pro středostavovské voliče mohla potkávat v racionální legitimitě spíše než v charismatické legitimitě.
Atak na Ústavní soud: Když je někdo zklamaný, má samozřejmě nárok na negativní emoce, ale měl by ctít instituce. Implicitní útok na Ústavní soud, navíc formou personalizace, jak se to Babišovi povedlo, je opět něco, co by mělo být varování hlavně pro voliče ANO. Prostředí, kde instituce mimo exekutivu mají nezávislost, bude v následujících letech právě k prospěchu především opozičních stran.
Sebeinterpretace: Opět platí psychologická poučka, že každý připisuje úspěchy sobě a neúspěchy svému okolí. Tato mentální distorze zřejmě přežívá, aby napomohla mentální odolnosti (stejně jako selektivní paměť), ale měl bych u stran obavy, kdyby měla řídit další jejich strategii. Mimochodem výroky v tomto smyslu jsem zaslechl z obou táborů. U ANO byly ještě chytře kombinované se strategickou snahou pouštět do éteru cokoli, co by přispělo k tomu, aby vítězové "nepsali dějiny". (Naopak u ČSSD vládl čistý defétismus.)
Co je hlavní dilema? Hlavní dilema Petra Fialy podle mne nebude jen zvládnout koaliční dohodu a celkově možná napětí ve vládní koalici, ale hlavně zvládnout (zcela přirozené) stranické tlaky využít moc po dlouhé době půstu. Udržet tu státnickou a všeobjímající linii bude hodně obtížné, protože budou následovat hodně konfliktní kroky proti ANO a ANO se jistě bude mediálně silně bránit (má na to kapacitu i úspěšnou praxi). A samozřejmě se nabízí linie obrany v tom, že se bude snažit relativizovat tu státnickost a změnu vnější tváře.
Vystřízlivění: Jako v každé revoluci musí dojít k vystřízlivění a zde může být spjato s přízemními okolnostmi; fiskální restrikce budou bolet; bude velmi těžké reformovat státní správu bez toho, aby se ty negativní dopady nepromítly do zbytku společnosti; je otázka, jak se podaří rozvinout "rudý pás republiky". Vedle toho stokrát omílané reformy školství, zdravotnictví a dále reformy průmyslu; vedle toho budování infrastruktury v naší extrémně byrokratizované zemi. Nebude to jako relativně jednoduchá předcovidová doba, kdy jsme jeli na automat v závětří za německou ekonomikou.
čtvrtek 2. září 2021
Zátopek na třetí
Film zaujal svoji výpravou, kostýmy a detaily z historie. Hlavně ale stál na výkonu Václava Neužila, jehož proměna ve sveřepého běžce byla až neuvěřitelně přesvědčivá. Dobový politický tlak byl sice podaný trochu Hřebejkovsky/strejcovsky, určitě byl ale o dost méně dramatický než třeba v představení Zá-to-pek! v divadle Minor, které naše děti obrovsky zasáhlo. Celkově fajn zážitek, který potěšil a neurazil.
Tak kdo z těch tří je největší Zátopek? |
Alička na FTVS tvrdí muziku |
Mimochodem Alička přivezla ze soustředění v Budislavi i prestižní dres nejlepší vrchařky ve svém družstvu. Jak ale budeme tento cenný dres prát, aby fixky nezmizely, je mi záhadou.
úterý 10. srpna 2021
Migrant z Austrálie
Je to rudý a smrdí to... Ne, to není začátek vtipu o komunistech.
Blíží se volby a s nimi i migrační krize. Mysleli jsme si, že se nás netýká, ale ouha - zčista jasna se na naší zahradě objevil migrant. Má chapadla, nepříjemně zapáchá a vůbec vypadá jaksi divně. Na druhou stranu má ale veskrze šlechtické jméno - Květnatec Archerův.
Dle anglické Wiki "octopus stinkhorn" alias "devil's fingers" |
Na našem migrantovi je zajímavé, že pochází z Austrálie (včetně Tasmánie a Nového Zélandu), která sama o sobě je tradiční destinací migrace; takže jde o jakousi migraci naruby. Do Evropy se spóry květnatce dostaly počátkem minulého století do Francie a postupně se rozšířily až k nám. Nejhojněji se objevuje v jižních Čechách. Anglicky se mu příznačně říká "smrdutá chobotnice" či "ďáblovy prsty".
Naše chobotnice měla poměrně štěstí, protože vyžaduje vlhko, které vzniklo jen díky mimořádným okolnostem; v jinak odkrytém jižním svahu jsme kousky s kopretinami nesekali a navíc letos prší s nebývalou frekvencí.
sobota 31. července 2021
Atletické ozvěny
Doba Covidová aktualizaci bločku příliš nepřála. Žádné sportovní víkendy, kde bychom mohli zazářit, naopak spousta dalších povinností spjatých zejména s nefunkčností školství. A navíc jelikož jsme izolaci brali seriózně, nakonec mentálně největší výzvou bylo děti aspoň trochu zaměstnat, aby z nich nevyrostly gaučové brambory.
Světlem na konci tunelu (nicméně pozor, trať vede stále v horách a pár tunýlků nás asi ještě čeká) byla Aličky (a posléze i Majdy) možnost trénovat a závodit v atletice. Před prázdninami zvládla hned několik velmi pěkných srovnání, ať oddílových nebo na úrovni Prahy. První akcí bylo MČR v krosu v Táboře, které proběhlo za velmi ostrých restrikcí - dali jsme za rychlý PCR test 1750Kč, ale za tu legraci (a 15. místo z 87) to stálo. Navíc zaběhnout čas 12:31 na 3km na krosu s překážkami se určitě počítá.
Následovaly další akce, jimž vévodila Majdina účast na předprogramu Odložilova memoriálu. Díky času 10.97 na 60m se jí podařilo porazit oddílovou soupeřku Liliu Gaaloul.
Během června se pak Alička začala specializovat na překážky. Pěkný čas 34.20 si zaběhla na 200m překážek už začátkem června. Pak přišla příprava na delší překážky a s ní spjatý populární trénink ve vodním příkopě, ke kterému červnové vedro přišlo docela vhod. Vrcholem jarní sezóny se tak stal Přebor Prahy, kde Alička získala stříbro na trati 1500m překážek ve skvělém čase 5:40.
úterý 1. června 2021
Restart Dejvického divadla
Náhoda přeje připraveným. A právě díky náhodnému klikání v rezervačním systému se nám poštěstilo získat lístky na úplně první představení Dejvického divadla po dlouhé covidové uzávěře. Původní program (Zásek) se díky indispozici herců změnil na Interview, které jsme viděli už loni, což ale nijak nevadilo. Po tak dlouhé době by bylo zážitkem i jenom se podívat, jak si sehraná dvojice Plesl a Khek-Kubařová povídá v divadle u kafe.
Časování bylo veskrze poměrně symbolické. Interview v roce 2020 bylo posledním představením před jarním lockdownem 2020. Interview v roce 2021 bylo prvním představením po lockdownu 2021. Navíc jsme v říjnu stihli i jedno z posledních představení před podzimním lockdownem 2020. Nabízí se úvaha, zda tento podzim do divadla chodit, aby výsledkem nebyla další uzávěra naší inteligentní, zkušené a starostlivé vlády.
Nakonec jsme se ale na Zásek dostali. Hra dle mého názoru velmi typická pro Dejvické divadlo, kdy jednotlivé postavy jsou perfektně typologicky obsazené a poselství velmi přesně odpovídá tomu, co v Dejvickém rádi a pravidelně hrají. Navíc je i poznat, že režie se ujal (vůbec poprvé) Ivan Trojan a že dialogy se ladily přímo s herci. Na jednodušší zápletce hra dává prostor především individuálním výkonům herců (ano, přiznávám, že píšu v pauze mezi olympijskými přenosu a malinko jsem pod vlivem sportovní terminologie), přičemž se ale ukazuje, o jak sehraný herecký tým se jedná. Inscenace, která sice není mimořádná jako některé jiné klenoty DD, ale rozhodně v mých očích jde o podařený restart nové sezóny.
Doufejme, že v této sezóně nepřijde pro divadla žádný další Zásek. |
sobota 20. února 2021
20+02+20+2*1 = 44
Z kalendáře na mne dnes vypadlo, že bych si měl přečíst Hlavu 22. A to hned dvakrát.
Na oslavu narozenin v této neradostné době posílám pár veršíků od Priessnitz, které mi náhodou přistály v uších (Mimosezóna):
Až skončí tahle zima
roztají bílé sněhy
objeví se země staronová
Až skončí tahle zima
a zlomí se ledy
vylejí se řeky z břehů
Ale zatím vítr skulinu hledá
kořalka čirá bude doceněna
a zatím vítr skulinu hledá
kabát bližší než košilela
pondělí 11. ledna 2021
PF 2021
Možná i vás zaujala prosincová konjunkce Saturnu s Jupiterem. Obě plynné planety byly k sobě mimořádně blízko a jejich vzájemná poloha slibovala parádní pokoukání.
Možná betlémská hvězda, kdo ví... |
Kamča rozhodla, že vrchol konjunkce si zkrátka nemůžeme nechat ujít. Ano, škarohlíd by řekl, že celý den byla oblačnost, která se jen místy trhala a výhled na podvečer nebyl pranic příznivý. Ale padlo rozhodnutí, a když padne rozhodnutí, jede se.
Odkud se ale dívat na jihozápadní obzor? Zkusili jsme nejprve nám nejbližší severozápad Prahy. Světelný smog naší matičky stověžaté nás mne ale hned vyvedl z omylu. Vyrazili jsme tedy na jihozápad, do vesniček jižně od dálnice D5.
Na silnicích mezi satelity byla neuvěřitelná tma, že nebylo jasné, jestli člověk ještě jede po silnici nebo už po poli; nicméně každá z vesnic svítila jak kdyby měla vlastní elektrárnu a všude nad nimi se vznášel podivný oblačný opar.
Po dlouhém ježdění středočeskými tankodromy jsme propadali trudnomyslnosti. Když jsme sjížděli k Loděnici, padaly zoufalé návrhy zajet až za Karlštejn. Pak si Kamča vzpomněla, že dáme ještě jeden pokus, totiž na kopci u Solvayových lomů. Vyjeli jsme téměř 200m výškových nad Špičatý vrch (Barrandovy jámy) a vyšli na louku, ze které jsme kdysi s dětmi chodili do lomů. Podél postávala ještě jedno auto.
Díváme se na oblohu, ale mnoho nevidíme. Procházíme se a říkáme si, že jsme pro historickou konjunkci udělali maximum a že je čas jet věnovat se prozaickým věcem, například večeři. Když se na modré turistické ale otáčíme, vidíme, že na obzoru jsou přece jen dvě výraznější světla. Zbystříme, zaostříme a říkáme si - takže toto asi bude ono, pojedeme domů a budeme si si říkat, že jsme konjunkci - tedy možná - viděli.
Když se vracíme, míjíme auto. Vidíme, že u něj stojí postarší dvojice, která má hvězdářský triedr na stojánku. "Prosím vás, viděli jste konjunkci?" ptá se Kamča, spíš jen tak z povinnosti, ne že by čekala kladnou odpověď.
"Ale jo, před chvilkou byla krásně vidět," odpovídá pán. "A vida, teď se to rozestoupilo, nechcete se podívat?" A tak jsme na závěr výletu zažili podívanou dalekohledem, která neměla chybu. Jupiter byl majestátný a Saturn byl podobně výrazný. Navrch jsme dostali možnost prohlédnout si triedrem i Měsíc, který byl právě v dorůstající fázi.
Někdy zkrátka stojí za to, nedbat na mraky nad námi a věřit, že svoje hvězdy či planety uvidíme. A počkat si, ať to stojí co to stojí.
(A pointa na závěr: Den nato bylo nebe čisté a planety bylo krásně vidět i z auta z Prahy při odjezdu na sever, jen od sebe byly o něco dále. Přiznejme si ale, že sledovat konjunkci z nájezdu na dálnici D10 by už nebyl ten pravý zážitek.)