Sobotní sklouznutí aneb jednodenní zima

Dnes, kdy ráno bylo na teploměru 12 stupňů, zní až neuvěřitelně, že v sobotu se dalo v Praze ve Hvězdě přímo luxusně lyžovat. Řekněte, kde jinde ve střední Evropě si můžete dojet metrem na lyže?

Cituji Kamču: "Stejně jdeš lyžovat jen proto, že nemáš co dát na bloček"

Spálavka 2016

Spálavka... zní to jako dětská spála, nemoc na intimních místech nebo jako stav plic po běhání v mrazu, ve skutečnosti jde o nový běh svahem Železných hor, konkrétně z Libice n. Doubravou (422 m.n.m.) na vrch Spálava (863 m.n.m.). 

O běh se akčně postaral cyklistický BobrBikeTeam, dále TJ Sokol a Kulturní a školská komise Městyse Libice nad Doubravou (uf, toť název jak z nitra evropských organizací). Kamča se navzdory svému podzimnímu prohlášení "... na závodech mne uvidíte až na Jarních skalách" rozhodla zúčastnit.

Příště musím doběhnout toho borce se zmijovkou na hlavě...

Po rovinkách ji to docela šlo, v kopci soutěžila se švagrem Karlosem, aby v závěru stahovala čelo závodu a doběhla na 3. místě (v mužích) a s velkým náskokem 1. v ženách. Čas 25:56 na 5km a 260m převýšení na sněhu, mírné vánici a mrazu je pěkný.

Řekněte, na kterých závodech je vyhlášení přímo na výčepu?

Zajímavá na závodě byl pohár pro vítěze (34 cm), který se tak stává zřejmě rekordně nejvyšším pohárem, který kdy Kamča vyhrála. Opět se tak potvrzuje nepřímá úměra mezi významem závodu a velikostí poháru. Už se těšíme na další akci v pořadí, tentokrát 2. ročník Železnohoráku s převýšením 308m.

Hard and Heavy

Když se občas v neděli večer vracíme autem od babiček, ve 20:00 vypínáme rádio Beat. Pořad Hard and Heavy je totiž moc nejen pro tři spolujezdce vzadu zvyklé na hravý bejbypank a deklamujícího Svěráka a kol., ale i pro přední část osádky.

Když už "hard and heavy", tak raději něco takového, co dnes perfektně postavila Míša Omová v rámci Bor Cupu.

Uzlovka schovaná jako užovka

Nebylo to vskutku zadarmo. Nejtěžší trať měla čtyři okruhy, které nejlepší (včetně mistra světa Šédi) dokončili za 100 minut a o 20 minut tak nestihli odhadem stanovený limit. První okruh byl bez cest, druhý vrstevnicovka, třetí pouze skály a čtvrtý porosty. Já šel dva okruhy a Kamča si dala tři.

Kameny se valí do Prahy

Rozmoklý sníh, písek a kopečky mi důrazně připomněly, že na zádech máme rok navíc; další sezóna bude zase o kapánek náročnější.

Hustníkovo zakončení

Jako obvykle na Štěpána nám Jára Hustník připravil zakončení sezóny. Letošní počasí z něj udělalo spíše zahájení sezóny. 

Po úspěchu z let 2012 a 2014 byl opět použit scorelauf, nicméně letos se nesbíraly lístečky, nýbrž se nabíhaly stojany bez lampionu. Což pomohlo využít menší, ale o to parádnější prostor skalek směrem k Bezlejovu, kam se normální smrtelník málokdy podívá.

Výřez hlavní části

Houbařinku ve skalkách, hustníčkách a rákosí jsem si náramně užil. I když pár chybek se našlo, doběhl jsem s nadšením do cíle, abych si porovnal postupy s trojicí, která doběhla už přede mnou. A najednou slyším - cože, tam je ještě fotokontrola?! Vybíháme tedy s Karlosem si ji sebrat. V tu chvíli si kontroluji průkaz a říkám si - není trochu podivné, že z 36 políček mám jen plných 35? Poslední čtyři minuty do limitu trávím výletem na chybějící kontrolu (shodou okolností č. 36), která je naštěstí ve svahu dole a limit tak o chlup stíhám.

Na závěr stručný kvíz pro neznalé (prosím neklikat do mapy v rozpisu!). Místo závodu, Járou Hustníkem pokřtěné na Modrou lagunu, se méně romanticky nazývá:

1. Vodní nádrž Břevnice
2. Rybník Obora
3. Zámecký rybník

O Hustníkově zakončení píšu i v edici 2009, 2012 a 2013. A mimochodem už se těšíme na Návrat do modré laguny.

Když miluješ trail, není co řešit

Vánoční soustředění v Jizerských horách? Zapomeňte na běžky a sbalte si běžecké boty nebo kola, to nám radí rosničky už nejméně druhý rok za sebou. 

Letos padla lokalita soustředění na Josefův důl, kde se absence sněhu dá nahradit vysokou běžeckou kilometráží. Ale koho by lákaly panelové cesty jak z východoněmeckých dálnic z éry Erika Honeckera či asfaltky z pravítka jak z Route 66? Lepší varianta byla prozkoumat síť cest, jak je viděly vojenské speciálky před 50 lety. A hle, ukázalo se, že les je protkaný spoustou průseků.

Když hledáš trail, vždycky najdeš

A stálo to za to. Kdo by věřil, že se dá z Josefova dolu doběhnout na Holubník prakticky jen s minimem využití hlavních cest? Část našeho letošního soustředění jsme tedy věnovali hledání zkratek přes les, ve stopách zvěře a často v dost náročném terénu.

Zpívám ptákům a zvlášť holubům (na obzoru Ještěd)

A ještě jeden dezert na závěr - Kamče se zalíbily jinovatkou promrzlé louky a ve svých speedcrossech vyzkoušela např. 10x100m pomocí traverzů v měkce křupající trávě. Lahůdka k nezaplacení.

Pour féliciter 2016