Pestrý listopad budiž pochválen

Není nad to, když listopad září jako září.

Adrenalin na Černolických skalách

Z Černolic na Hvíždinec a dolů z Brd k Berounce

Pod Vysokým vrchem

Kmen křivoklátský, nakřivo se klátí

Podzimní běh Olympem

Včera si Kamča pro radost zaběhla Podzimní běh Olympu, kde zlepšila svůj loňský čas 13:16 na 12:39 (trať je rovinatá, 3690m). Pro zlepšení času bylo klíčové, že tentokrát neběžela osamocená, alébrž se držela skupinky juniorů/dorostenců.

Kamča vítězí!

Kamča byla letos na ženské trati Velké Kunratické nasazená na start hned vedle Pavly Zahálkové a jejich ostrý souboj jí pomohl k jejímu dosud nejlepšímu času na této trati. A nejen to, její čas stačil kromě Pavly i na talentovanou 19-letou Moiru Stewartovou. Kamča se tak podruhé v historii postavila na nejvyšší stupínek na ženské trati na 1300m a z tohoto vítězství měla obrovskou radost.

Letošní výsledek 1./2. je vůbec v sérii velmi pěkný výsledků: loni 3./2., předloni 1./1., předpředloni 3./3. (po narození Majdy) a předtím 2./1.

Pikantní je srovnání mezi 4. a 6. místem - Ivanu Sekyrovou a Barboru Havlíčkovou mezi sebou dělí 29 let!

Na vložené trati přes Hrádek byla Kamča stříbrná. Pavla Schorná běžela výborně a o tři vteřiny překonala Kamči traťový rekord z roku 2012. Jelikož to zatím vypadá, že ženská trať přes Hrádek se příští rok zruší, Pavla s Kamčou pravděpodobně zůstanou jedinými dvěmi závodnicemi s časy pod 14 minut.

Jinak ohledně Velké Kunratické se vedou hodně dlouhé diskuse o tom, jak si poradit s převisem poptávky a co dělat s rozdíly mezi pohlavími. Odpověď na druhou otázku se mi jeví poměrně jasná - ve 21. století dělat rozdíly mezi ženami a muži má smysl jen u fyzicky velmi náročných disciplín. Pokud lze mít podobnou náročnost pro ženy, nemá smysl mezi pohlavími rozlišovat.

Odpověď na první otázku je mnohem náročnější a záleží zejména na tom, co si pořadatelé od závodu slibují. V této chvíli závod kombinuje společenské setkání skupinek přátel s reálným závodem pro českou (zejména vrchařskou) špičku, k tomu se mluví o srovnání různých disciplín, o závodu pro hobíky a v propagaci je i trochu sentimentu 80. let, kdy šlo o masovou akci s ohromnou popularitou. Mediálně se závod prezentuje rovněž nejasně: jako mix celebrit z jiných sportů s ukázkou, že lze běhat i v 90. letech, přičemž elitní aspekt je na vedlejší koleji.

Osobně mi přijde nadějný koncept srovnání elitních závodníků z různých disciplín. Tj. neprezentovat jen vysmátého Koháka vedle Hradílka a Knapkové, ale spíše pozvat čisté atlety (Lenka Masná), dále špičkové cyklisty, jezdce na MTBO a samozřejmě i lyžaře a biatlonisty. Jejich srovnání s krosaři, vrchaři a orienťáky by bylo velmi zajímavé. Tím by se mohl posílit i sportovní a marketingový aspekt, což by pořadatelům pomohlo, přičemž by šlo jen o zdůraznění jednoho z tradičních cílů. Závod by pak byl v Čechách originální nejen profilem, ale hlavně i svým obsazením.

Převis bych řešil losem. Přičemž každá disciplína elitních závodníků by měla rezervována nějaký počet míst, dále by elita měla rezervace dle loňských a předloňských výsledků. Koncept veteránů, kteří mají rezervováno čísla předem, by se dal udržet. Namísto losu pro ostatní zájemce (hobíky) lze např. zavést pravidlo, že v sudých letech závodí jen narození ze sudých let a v lichých letech narození z lichých let.

Tour de Suchdol

Běh o pohár rektora ČZU nabízí srovnání stabilní Kamčiny podzimní formy: letos 12:36, loni 12:33, předloni 12:49, předpředloni 12:33. Úvodní čas z této série je z roku 2009, totiž 12:20. Jako hvězdný čas se vyjímá 11:55 z roku 2010.

ČEZ City Trail Run na ČT sport

Reportáž ČT pěkně shrnuje celý trail, o kterém jsem už psal.

Já se těším na Jelení příkop, tam jsem ještě nikdy nebyla. (3:14)

No ale na kopci už jsem nemohla. (13:06)

Pravou, Štěpánku, pravou!

Blahopřejeme Tomášovi a Katce Matrasovým k dvojčátkům Marušce a Štěpánkovi. Takže Maruško, ať miluješ svoje rodiče jako sůl a ty Štěpánku - hlavně pravou!

Nečekaná placka aneb finiš Tiomily po 9 letech na Motole

Nejste z nadpisu úplně moudří? Nevadí, dovtípíte se. 

Neděle patřila finále Salomon Trail Running Cupu. Pro Kamču šlo o již třetí finále. V roce 2012 byla třetí za Pavlou Schornou a Ivanou Sekyrovou a v celkovém pořadí seriálu třetí. Loni vyhrála před Pavlami Zahálkovou a Fričkovou a celkově skončila druhá.

Letošní rok sliboval velmi náročnou konkurenci, o to těžší, jelikož Kamča poslední dobu příliš netrénuje: Pavla Schorná jako nedávno 10. na MS v běhu do vrchu, k tomu i Pavla Zahálková, tj. další letošní reprezentantka na ME v běhu do vrchu, a jako bonbónek Lenka Masná, 8. z MS 2013 a 5. z HMS 2014 na 800m. 

Hned od startu začala tvrdit muziku Pavla Schorná. Pavla se rozhodla hned zkraje atakovat první dvacítku mužů s taktikou "hlavně si nepřivézt hlavně Lenku Masnou na zádech do finiše". Za ní se odehrával souboj ostatních, kdy se od ostatních postupně odpoutávala Pavla Zahálková na druhém místě. Za ní následovala Kamča a pak už řada dalších, hlavně Marie Milíčková a Lenka Masná. Kamča se držela zuby nehty, ale v posledním kole začala Marie útočit a s Kamčou si začaly vyměňovat pozice. V posledním kopci Kamča zaútočila, na mezirovince ji ale Marie předběhla a zdálo se být rozhodnuto.

Jenže neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Zbývalo 20 metrů do finiše a bylo třeba jediné - zabočit do cílového koridoru... A to se Marii nepodařilo. Kamča hned lapla hozenou rukavici a ostrým finišem si doběhla pro těsný bronz.

Kdybych neslyšel o legendárním souboji Tore Sandvik vs. Petr Losman na finiši Tiomily v roce 2005, nikdy bych nevěřil, že se něco takového může stát. Takže nezbývá než říci, že si Kamča ze společných tréninků se Sosákem (P. Losmanem) zkrátka něco přinesla... Kromě těsného bronzu a cenného skalpu Lenky Masné se Kamče podařil ještě husarský kousek v podobě celkového vítězství v celé sérii.