A příště mezi rakváče!

Po 3 letech jsme opět vyrazili na MČR družstva. O pár let starší, o pár dětí zkušenější a o dost méně trénovanější. Komu není v nohách dáno, musí holt zkusit lišáctví a vysokou morálku. Také jsme byli zvědaví, kam půjde výsledkový trend (2006 – 31., 2008 – 31., 2009 – 43., 2010 – 26.)

Vzhledem k tomu, že start byl v 9:00 a do Jablonce bylo třeba se dostat včas, padlo rozhodnutí, že na první dva úseky půjdu já s Kamčou. K  této soupisce (resp. mém nasazení na 1. úsek) jsem předem jasně avizoval: "Přátelé, já vopravdu nevim, já bych vám to neradil... " Špatná prognóza se bohužel vyplnila, zcela tuhý jsem se tratí trápil a navíc jsem spáchal větší chybou paralelním seběhem, který mne stál hodně vrstevnic navíc. 52. místo po 1. úseku a mohutná ztráta byly dost pesimistické.

Poměrně hezká pasáž pro kontaktní závod družstev

Další úsek, toť ale oheň a voda. Kamča jím proletěla jako drak a nejlepším časem (o 1 min před Radku Brožkovou) nás posunula o 24 míst vpřed. (Numerologové, divte se - úplně stejně 24 míst stáhla v roce 2008.) Na 3. kratším úseku předvedl Karlos velmi pěkný výkon; předával Evě, která bojovala a udržela nás těsně nad 40. místem. Následoval Hubánek, který se výborně rozeběhl v druhé půlce a i když nestáhl mnoho v pořadí, stáhl dost časově. Na 6. úseku se parádně předvedla Míša 23. časem. Dokonce zabojovala tak, že jsme jako poslední tým nešli v hromadném ("hamba") startu. Aleš zaběhl také pěkný standard a stáhl 5 míst na konečné 37. místo. O 4 vteřiny jsme těsně nedali Třebíč s Márou Prášilem, o 11 minut chrastecké áčko, zato chrastecké béčko bylo o hodinu za námi.

Vypadá to jako parte, ale ve skutečnosti máme dobrou náladu

Statistika ukazuje, jak máme po 5 letech zázračně vyrovnané úseky (... tedy až na mne):

2013 (v závorce 2008)
Gregor Martin    60:07 (46.41 Gregor Martin)
Gregorová Kamila 43:55 (44.11 Gregorová Kamila)
Šťastný Karel    38:23 (37.49 Král Aleš)
Voborníková Eva  54:11 (52.52 Gregorová Lenka)
Hübner Jan       61:56 (62.00 Král Michal)
Králová Michaela 55:21 (58.33 Králová Michaela)
Král Aleš        53:57 (53.20 Šťastný Karel)

Celkově: řekl bych že úspěch, protože jsme se oddílovému mediánu (31. místo) přiblížili na 3 minuty. Musím si sebekriticky přiznat, že stačilo jen málo, abych byl trochu lépe fit a už by celkové skóre bylo o něčem úplně jiném. Ale shodli jsme se, že letos šlo o poslední dospělácké družstvo a příště už si dáme veterány. A to by mohla být úplně jiná písnička.

Podzimní Křivoklátsko

První zástávkou na sobotní cestě Křivoklátskem byla Unhošť a Běh Neumannovou stezkou. Kamča svůj traťový rekord z roku 2010 nepřekonala, tužší nohy z běhu do schodů jí vyslovily stopku. Dětem se ale závod ohromně líbil, za prvé všechny vyhrály nějakou cenu a za druhé si mohly zacvičit na sokolském náčiní a to bez sokolského drilu. 

Nedivte se, Kamča byla nejprve vyhlášena 6. v absolutním pořadí mužů

Stejně jako v roce 2010 přidávám z webu Sokola Unhošť ještě výňatek z rubriky poezie, tentokrát báseň "Střelená Mařena":

Když jsem se vrátil ze směny,

padl můj zrak na líc Mařeny.

Budila ve mně pochyby,

brousíce kudlu na ryby.

Povídám tiše: „Marie,

proč Ti tvář smutek zalije

sotva že vkročím do dveří

žádajíc chutnou večeři?“

To, co se stalo vzápětí,

nebylo něžné obětí.

Ze zakřiknuté Marie

stala se dravá fůrie.

Bodla mi kudlu do těla

a hystericky ječela:

„Proč bych já smutná nebyla?

Vždyť jsem si vzala debila!“

Druhá zastávka byla jen o pár kilometrů dále. Na přesně dvacet let staré mapě jsme hledali přístup na Vysoký vrch, což je krásný romantický skalnatý vrch, na němž bývalo starověké hradiště z mladší doby bronzové. Na vrcholu se skví konstrukčně jednoduchá, ale půvabná rozhledna s výškou 10m, z níž je výborný výhled do kraje. Využívá perfektně toho, že Vrch je na mírně zaoblené vyvýšenině a že stromy na skále nejsou přerostlé. Podobně jako jinde na Křivoklátsku, i zde je fascinující, že široko daleko jsou lesy a jen samé lesy... jen na horizontu člověk zahlédne vzlétající letadla z Ruzyně a panelová sídliště na západním okraji Prahy. Mohyla na vrcholku je na památku Jana Palacha.

I dětem se zde líbilo

Poté jsme přejeli o pár kilometrů do Lhotky u Berouna, kde je vrch sice o pár desítek metrů níže, ale rozhledna podstatně monumentálnější. Odsud je krásný výhled na lesy, v jejichž stezičkách jsem naběhal několik stovek kilometrů, takže k tomuto místu mám pěkný vztah.

Na podzim je zlatnoucí Křivoklátsko - jak by řekla reklama - k nezaplacení.

Ohlédnutí do historie

Když je o malinko lepší běžec seběhnutý o dost lepším mapařem, pak se obvykle v těžším terénu už do cíle nerozdělí. To je statistika, kterou potvrdí i mnoho mistrovství světa, zejména v mužské kategorii na klasice. Proto mne trochu překvapilo, když jsem si na webu Sportcentra Jičín přečetl, že Dana Š. Brožková (ale pane Havlík, takhle se jména neprzní!) byla "rozezlena" na Kamču po finále MČR na klasice. Na trati jsem nebyl, takže nemůžu říct, co přesně se dělo a zprávy z Jičína navíc beru trochu z odstupem (viz opravdová tvář Jičína), ale zde by možná stálo za to připomenout si tři momenty z orienťácké historie. (Bylo by jich více, ale vzal jsem jen ty tématicky nejbližší.)

• MS1991. Ve finále krátké trati Petr Kozák startuje 2 minuty za Josefem Hubáčkem. Sbíhají se na trati a dobíhají vteřinu za sebou. Výsledek: 1. a 9. místo.
• JMS2000. Ve finále klasické trati Petr Öhlund chybuje, Jirka Kazda ho sbíhá na 3. kontrole a pak už jen 57 minut běží spolu. Výsledek: 1. a 5. místo.
• EOC2010. Ve finále middlu Dana chybuje na 1. kontrolu, dobíhá ji Signe Soes. Pak celý závod běží spolu a Dana dobíhá za Signe o 2 vteřiny. Výsledek: 2. a 7. místo.

736 schodů

736 schodů je absolutně nejvýše, kam se dá v ČR po schodech dostat. A také příležitost zkusit závod v běhu do schodů. Když už, tak přímo Mistrovství ČR.

O posledním letošním závodu Run Up se Kamča dozvěděla úplně náhodou a jelikož nekolidoval s víkendovými akcemi, rozhodla se výběhu 2x na žižkovskou televizní věž obětovat páteční odpoledne. Reklama na závod byla koneckonců veskrze originální: "..druhá nejošklivější budova světa a Vy ji budete milovat!" Také zvítězila zvědavost na prestižní čtvrť Vinohrad, které nezklamalo - v místních parcích je suverénně nejvíce psích hovínek na metr čtvereční v ČR.

Finálová sestava a doběh na úplný vrchol

První kolo na 576 schodů (bez posledních pater, kde není výtah) vyhrála, ale šlo jen o kvalifikaci, kam většina soupeřek měla jistý postup z předchozích akcí. Druhé kolo na 736 schodů doběhla 4., což bylo trochu zklamání, ale musí přece jen ještě dopilovat techniku - až po závodě zjistila, že většina děvčat používá zábradlí a jde po dvou schodech, její technika byla výběh po jednom schodu. 

Takže další řádka brambor sklizena a do dalšího ročníku velká motivace.

Medaile z MČR

Letošní sezóna byla zakončena mistrovstvím na klasice v Rejvíze, ze kterého si Kamča odváží medaili a celkově bramborové místo v Českém poháru (holt bramboráčky jsou jí souzené). Čtvrtá medaile z mistrovství, třetí z klasiky. A určitě ta nejméně zasloužená, protože po sérii chyb Kamču velmi brzy doběhla Dana a už se na trati nedalo nic moc vymyslet.

Průběh trošku připomněl MČR v Blansku v roce 2009. Tam ale Kamča byla doběhnuta až v závěrečné třetině trati. Také byl rozdíl v tom, že tehdy obě vyhrály své skupiny, letos po chybách obě postupovaly z 5. míst.

Zdroj: kade.cz

Jinak k závodu mnoho nemám, sledoval jsem jej zprostředkovaně a až v neděli těsně před koncem mi bylo řečeno, že online mezičasy jsou přece na racom.eu. Zaujalo mne snad jen to, že jedním místem závodnice probíhaly za oba dny 3x, ale to se vzhledem k charakteru mapy dalo čekat. Celkově asi mnohé překvapila middlová stavba a možná i absence motýlka; na diskutovaná specifika mapy se myslím závodníci mají předem připravit tím, že si vyzkouší podobný terén od stejného mapaře.

Vox populi, vox Dei

Nebývalo v našich končinách běžné, aby se prezident republiky účastnil volební kampaně jedné ze stran. Možná i proto plakáty na kandelábrech vyvolávají sklon k lidové tvořivosti. Například dnes jsem si v jedné pražské ulici všiml, jak stačila pouhá dvě písmenka, aby se heslo prezidentovy strany změnilo na "Já dám chlast Zemanovcům, a Vy?"

Bramboračka

Moje drahá polovička v poslední době často končí na bramborových místech. I proto byl dobrý nápad vyrazit na Podzimní běh Europlantu, akci známé to bramborářské firmy. Pro 13. ročník byla navíc připravena prémie za překonání traťového rekordu, který Kamča drží z loňského roku. A tohle lákadlo zafungovalo - Kamča svůj rekord překonala o půlminutu a s časem 27:03 (7,5km) byla 4. v celkovém pořadí (tj. včetně mužů). O závodě vyšel i článeček, odkud přebírám fotečku.

Ženu nejvíce potěší květina anebo pytel brambor

Řízené či neřízené losování?

Víkend v Kokořínsku zaujal numericky (až numerologicky), například málokdy se mi stane, že bych oba dny měl zcela stejný čas. I Kamčina kombinace 73 a 37 byla zajímavá. Nejvíce diskuse ale bylo o tom, zda elitní startovka byla částečně řízená či nikoli. Asi nejzajímavější je situace ze sobotní startovky v D21E, kdy se stalo, že všech 5 reprezentantek startovalo ve druhé polovině pole, které čítalo 27 závodnic (tj. od 15. do 27. místa). Pravděpodobnost této události je v případě neřízeného losování menší než 1,6% (tj. cca 1:60), konkrétně (22!13!)/(27!8!).

Pro srovnání: Tipsport např. nabízel sázku 1:20, že po vzoru Vladimíra Mečiara prezident Klaus na rozloučenou zazpívá. Fortuna aktuálně nabízí 1:50 na to, že předčasné volby vyhraje KDU-ČSL a také 1:60 na to, že jediný gól zápasu Plzeň - Manchester City dá M. Bakoš. (Takže až se tak stane, doufejme, že to dotyčný neoslaví podobně jako M. Baroš při oslavě v Hotelu Praha v roce 2007.)

Stříbro v Umrlčí rokli

Žebříček A kousek za Mělníkem, k tomu ve skalách a v úplné domácí konkurenci, toť veliké lákadlo. Na druhé straně Kamčina orienťácká příprava je v posledních několika týdnech veskrze sporadická (= žádná), takže její očekávání byla více než skromná.

Sobotní klasika nabídla obíhání po polích a cestách, kdy často rozhodovala špatná volba. Volby byly poměrně překvapivé, mnohdy cestou kolem shromaždiště nebo dokonce i přes shromaždiště. Když člověk cestou na start člověk potkával závodníky volící obíhačku, říkal si, že opravdu není marné startovat pozdě spíš než na začátku. Mne osobně zaujala volba na K11 v H21B, kde jsem levou variantou měl vysoce nadprůměrný 5. nejlepší čas, přičemž na této variantě jsem přebíhal přes shormaždiště a i cílový doběh, cca 30m od komentátora přes spadlé transparenty.

Na sběrce (foto: Kade)

Kamče se bohužel nedařily volby zejména na liché kontroly K3-5-7-9-11. I tak ale zopakovala bramboračku z minulého týdne, což je v konkurenci vytuněných reprezentantech na jednu stranu úspěch, na druhé straně 4. místo nikdy úplně nepotěší.

Nedělní middle měla úplně jiný charakter. Méně převýšení a o to více radosti z pobíhání mezi skalkami. Kamča po pomalejším začátku, kde nabrala na Danu ztrátu 45', v dalším průběhu velmi zrychlila. Celkově pak vyhrála 7 mezičasů. Největší chybu provedla na K13, kde vyběhla špatným údolím a musela se vracet, nicméně minuta ztráty v pořadí nic neznamenala. Celkové 2. místo v elitě je parádní i vzhledem k tomu, že orienťákem stráví ročně odhadem maximálně třetinu času, který mu věnují její největší soupeřky.

20 vteřin letošní největší mediální slávy

"Kladenská steeplerka" Kamča se nakonec vskutku mihla v reportáži na ČT sport, kde šla příkladem, jak se má bojovat do posledních metrů. Zařadili ji jako vsuvku mezi Pavla Masláka a Elišku Klučinovou.

Krátký šot na 20 vteřina začíná cca v čase 16:24

Orlický weekend

Uplynulý víkend v Orlických horách a předhůří měl (kromě hrátek dětí a kafe z McCafé) tři hlavní mise.

Mise č. 1. Kamča hodlala v sobotu důstojně doběhnout svůj druhý sprint v sezóně. Po 4 měsících vzala do ruky sprintovou mapu s cílem skončit, kdyby tomu byly rychnovské hvězdy nakloněny, ideálně do 6. místa. Což se povedlo, i když bramborová medaile asi nikdy úplně nepotěší. Na webu je k dispozici trať s mezičasy. Celkové 6. místo v pořadí Sprint Cupu je po nevydařeném MČR sprintu více než příjemné překvapení.

Mise č. 2. Nedělní dopoledne jsem hodlal strávit výběhem ze Sedloňova na Vrchmezí (450 převýšení do 1084 m.n.m-) a hřebenovkou podél hranice s Polskem dále na jih, poté zpět do Sedloňova. Počasí na výlet na 105 minut se více než vyvedlo.

Vrchmezí 1084 (stav 2001)

Mise č. 3. Oddílové povinnosti za AC TEPO Kladno dovedly Kamču na atletické MČR družstev. V televizi při referování o mistrovství o tom sice mlčeli, ale já Vám prozradím, že nejvíce překvapivý drtivý závěr nakonec předvedla právě Kamča. A to na trati steeplu, kde se jakýmsi (mnou nepochopitelným) zázrakem na posledních 200 metrech probojovala o desítky metrů ze 3. místa na 1. místo. Dokonce mohla - a teď se podržte - jedné holčičce dát autogram. Čas 11:04 je o 6 vteřin zlepšený osobák a potěšilo i celkové 6. místo oddílu (z 10), který byl původně dáván na odpis a bojoval o samotnou účast v tomto atletickém finále. Detaily by měly být ve čtvrtek na ČT sport.

Miloš Zeman na kandelábru

Přicházím do práce a hle, před budovou na všech sloupech se skví poštovní známka s Milošem Zemanem. Je to pozoruhodná osobnost - jak jeho příznivci, tak jeho odpůrci by ho nejraději pověsili na sloup.

Lekce dokonalého PR

Všimněte si posledních zpráv distributora Salomonu v ČR:

• Tomáš Petreček zdolal vrcholy Gasherbrumu I a II.
• Výstup Kiliana na Matterhorn za méně než dvě hodiny.
• Kamila Gregorová vítězka třetího závodu Salomon Trail Running Cupu.

Kamča mi přes rameno říká - a čemu se divíš? Víš, jak jsem se nadřela... ;-)

Cena Železných hor II.

Po roce pořádaly Pardubice opět třídenní a opět v Železných horách kousek od rodné Chotěboře. Rodinné zázemí nás přilákalo právě sem, a to i při existenci konkurenčních třídenních na Sklárně a dokonce i ve srovnání s obnoveným West Cupem, kde se nám to jinak ohromně líbí.

Můj dojem z Ceny Východních Čech je omezený na hustníkovou tour v E1 (viz D21A), kde jsem si maličko poničil kotník a další etapy raději vynechal. Šlo o terén, který, když zaroste, je trochu na morál, ale stavba middle se mi s trochou odstupu docela líbila. Mapa byla na pár místech k diskusi, ale to je v terénu, kde je hodně porostových detailů, navíc ryze sezónních, docela obvyklé.

Foto: Lubomír Tomeček

Kamče se stejně jako loni podařilo vyhrát hlavní dámskou trať, i když tentokrát za ještě řidší účasti širší špičky. Za pár vteřin z jejího celkově 18 minutového náskoku může poděkovat i mně - koncem E1 jsme měli doběh podobný s ženami a podařilo se mi na něm zavést do chyby celkově 3. Martinu Jirčákovou, která mne slepě následovala, i když jsem měl jinou větev. Už jsem asi veterán; těší mne dávat omladině lekce z mapování.