Pokaždé, když chceme posílit morál a nahlodat sebevědomí, zanecháme děti u babičky a dědy a vyrážíme do nejtěžších oblastí v okolí Jindřichova Hradce.
Cílem sobotního výběhu bylo alespoň mírně stáhnout trestuhodné tréninkové manko, které jsme shromáždili za poslední týdny a měsíce (někdo by řekl i roky). V okolí Kunějovských samot jsme s Kamčou podnikli long na 11km a 450m převýšení. Zrcadlo nám sice jasně řeklo, kdože v kopcích není nejsilnější, ale na druhou stranu je kladná zpráva, že Kamčina bolest není už tak omezující a hlavně jsme výběh v podzimním počasí zvládli bez krize a ve stálém tempu.
 |
| Ukázky čisté mapy z nedělní lahody |
Neděle byl pravý opak. Mapové úseky jsem postavil s cílem chodit velmi pomalu a velmi přesně. Naštěstí při 7 stupních Celsia má člověk poměrně chladnou hlavu. Nakonec technice pomohlo i servání ze soboty, které nás donutilo udržovat realistické tempo. Očekával jsem parádní zážitek, ale bylo to ještě o kus lepší. Prostor Fabiána (resp. U Šmejdů buku) je famózní, letos je tráva mnohde nad kolena, klacků jak v Jeseníkách a bažiny nacucané, přičemž mapa sedí až neuvěřitelně.