Příběh MČR na klasice začíná na parkovišti. Vylézáme z auta a všude kolem rozťápnutá kravská lejna. Že by štěstíčko?
Před námi se rozprostírá jeden z nejzajímavějších skalních terénů v Čechách, kde by o úspěchu mělo rozhodovat všechno jiné, je ne náhoda. A možností udělat chybu je neúrekom. Nejprve v kvalifikaci, která se zdá být na povinnost, ale člověk se zde snadno pohřbí například jen chybným seběhem do vedlejšího údolí, navíc postupových osm míst může být pro mnohé velmi úzké hrdlo. A pak finále, kde záleží na každém postupu a kde závodníci jsou v osidlech stavitelových krutých záměrů, který se v pozadí těší, jak předhodí chybující závodníky neúprosnému oku televizní kamery.
Kvalifikace byla nakonec technicky o chlup až dva snazší, než se čekalo. Kamča běží A-skupinu, která je opět podivuhodně vyrovnaná a dosahuje nejlepšího času ze všech skupin. Vítězí o minutu nad Míšou Gomzyk-Omovou, která je jinak moje jasná favoritka na vítězství - pochází odsud, ve skalním terénu je mimořádně jistá a její letošní forma a výkony jsou obdivuhodné, nemluvě o jasném zlepšení fyzičky. Ze známých jmen překvapivě nepostupuje Ivana Bochenková (reprezentantka z letošního MS), sestry Hlavovy a Lucie Krafková.
V mužích měla kvalifikace zčásti charakter legendárního
Dušičkového závodu Toulovcovy Maštale - Skala, kde se strávilo dost času přeběhu přes kedlubnovými poli mezi prudkými zalesněnými údolí. Pikantní situaci jsem zažil na povinném postupu, kde mne doběhlo trio vlčáků v čele s Betem a Lálou. Jako správní honící psi přeběhli odbočku a až po sto metrech a zcela mimo mapu se začalo řešit, kde to vlastně jsme. Opět se potvrdilo, že vypusti vlčáka Beta z vodítka na povinném postupu není moc dobrý nápad - vzpomeňme na jeho sérii diskvalifikací na
middle při MS2009 v Miskolci a
Halikko štafet 2008 a 2009. Útěchou mu může být jen, že s povinnými postupy měl problém i
Lukáš Bauer v roce 2004.
Detaily finále skvěle popisuje
48minutový TV přenos, který si určitě vychutnejte, opravdu je to delikatesa. Znám je ale jen zprostředkovaně, většinu tohoto času jsem strávil na své trati ve snaze porazit alespoň pět závodníků D-finále. Když jsem ale na předsběrce v lese zaslechl ozvěnu s dramatickým tónem a zamumláním
... Gregorová..., bylo mi jasné, že něco horkého se peče ve státě dánském. A dokonce ani nevadí, že v přenosu je Kamča trochu upozaděná, chybí na TV kontrole a pak se ani nerozebírá závěr, kde na předposledním radiu byly odstupy s Ivetou na vteřinky, což na shromaždišti zavdalo důvod k příjemnému mrazíku v zátylku.
 |
| "Přestože Kamila dokáže zaběhnout skvělé závody, tak tohle je nesporně veliká pecka..." |
Je to určitě největší Kamčin úspěch v OB. A potvrzení, že tenhle sport se má dělat s radostí a jen to přináší úspěchy. Kdo by čekal, že v závodě, kde budou rozhodovat volby postupů, realizace a vyhýbání se chybám, vyhraje moje drahá polovička? Zlatou třešničkou na dortu je těsné celkové vítězství v Českém poháru. Tomu říkám zlatý double!
Tímto díky všem, kteří za Kamčou stáli celou její orienťáčkou kariéru - rodičům, orienťákům z Jindřichova Hradce, Jihlavy a Chotěboře, V.I.P. (Vysočina In Prague) skupince a z ní hlavně Koprdovi, Bořanovi za její vytažení z "deformy" do formy během výletů u protinožců. Díky také za tréninky v poslední době Kerteamu (
Kerteam rulez!) a nakonec také díky Škorpilům za azyl na Bradech. A jak napsal trefně Fred, jistý podíl na tom má i jeden její nejmenovaný trenér, řidič, mentor, partner, motivátor, profesor, organizátor, nosič, taktik, tatínek, bodyguard, nestor, kutil, finančník a manžel.
