Podej prst a chňapneme ti celou ruku. Takže když se lednový sraz OB reprezentace otevřel i pro nečleny, Kamča se v cukuletu přihlásila. Špičkové parametry sliboval zejména dvoukolový sprint v Kutné Hoře v podání orienťáckého velkovezíra Radovana. Ideální příležitost vytáhnout celou naši smečku ven.
A byla to pěkná neděle. Do jezuitských kolejí se opíralo sluníčko, dopoledne jsme strávili v závětří, děti si absenci jiné zábavy vynahradili rýpaním klacíčků do mezírek mezi dlažebními kostkami a v neposlední řadě kuchyně v restauraci v Ruthardce byla výborná (doporučujeme - krásná zimní zahrada a fajn obsluha).
Obě tratě byly zajímavé na volby postupů. Doporučuji město navštívit a alespoň jedno ze dvou kol se proběhnout. Hora Kutná ale bezesporu zaujme i ty, co nemají na nohách tenisky od Denisky. My, až zase na jaře pojedeme z Vysočiny do Prahy, si určitě dáme odbočku s cílem zažít si místní gotickou atmosféru. To město si vyloženě říká o román Miloše Urbana.