Naše drobota

Křivoklátská scenérie

Vzpomínka na nedělní křivoklátské křivoklácení nohama a děti hrající spící na půvabné mýtince v lese. Vyplašili jsme pár jelínků, s Aličkou posbírali spoustu bukvic a s Kamčou na střídačku proběhali pár krásných míst kolem tzv. Krušné hory. Den byl krásný.

Bezpečnost práce především

Jako bývalému mladému požárníkovi (kariéru jsem ukončil v 10 letech) mi začalo bít srdce hned když jsem se dozvěděl, že budu muset projít školením bezpečnosti práce a protipožární ochrany. A když se ukázalo, že školení organizuje dvojník Jamese Buchanana, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, bylo vzrušení na vrcholné úrovni. Pan školitel se snažil renomovaným členům fakulty a profesorům přiblížit problematiku bezpečnosti osobitým zemitým stylem. Následuje drobná koláž z jeho doslovných citací:

Některý věci si řeknem, jó? Kdyby se někdy něco takovýho vyvrbilo, smetí v oku, uřízlá hlava, tak jestli se jedná o pracovní úraz, nerozhodují odboráři! Nemůže to být žádnej hej počkej. Ani doktoři! Čert ví co tady máte. Jinak ty statistiky jsou úplně ujetý.

Sekretářka, která nevaří kafe, není pro mně sekretářka. Když něco sníte a vypijete, musíte vyvolat zvracení, tedy kromě žíravin a ropných derivátů! Už tam přijdou jen hasiči a vyhazují všechno lopatami i s mrtvolami. Ty lidi vodvážej rovnou havrani na hřbitov. Ta rizika máme vošetřený.

Máte zlatý hřeb dnešního programu. Já jsem tomu věnoval klíčovou pozornost. Tohle není zákaz tlačení, to je zákaz vstupu. A na to si dejte pozor! Nebezpečný jednání na pracovišti, to jsou i blbý fóry. A každou blbost tam pište. Až do takovejhle detailů je třeba přemejšlet!

Nedělní chvilka poezie

Stalo se mezi ekonomy módou, citovat básničky na podporu svých argumentů. Možná bychom mohli chtít odevzdávat disertace ve verších. Nemám sice žádné argumenty, mám ale dvě hezké básničky ze Záhádek Petra Nikla:

Zlatí hadi
zlatě kadí.
Nepoznáš,
co je had
a co ne.
Je to tak
ZÁ HAD NÉ!
Zlatí hadi
zlatě kadí.

Ovce spásaly pole s jetelem.
Ovčáci ostříhali ovce.
Holiči oholili vousy ovčákům.
Vši se pustily do holičů.
Holiči se vyholili dohola,
lehli na jetelové pole a čekali,
až to všechno zase doroste.

Táta v akci

Proč je lepší kartičku nemít

Reakcí na předchozí příspěvek byla všetečná otázka, zda se Kamča s naším novým sourozeneckým kočárkem vydá do ulic Kutné Hory na MČR ve sprintu, či nikoli. Jakkoli za ní nemůžu mluvit, myslím, že kromě ryzího happeningu by to mělo smysl, jen kdyby se cítila neudělením karet poškozená. Mám dojem, že se cítí ale právě opačně.

Vezměme sobotní middle ŽA 17. 5. 2008. Na ose X je průměr na km (nominálnách hodnot si nevšímejte, je to afinní transformace počtu sekund na trati), na ose Y je ranking. Jasně platí, že se nevyplatilo běžet elitu a to tím více, čím šlo o horší závodnici. Kamče ten rozdíl dal 380 bodů, u poslední v elitě vyšel na 1200 bodů. Mít 6800 místo 5600 bodů, to je setsakramentský rozdíl 1200 bodů a jak říká lidové rčení, mít 1200 bodů a nemít 1200 bodů, to je 2400 bodů rozdíl. A tak dále... :-)

O tomto jsem psal už dříve pod názvem Díky soutěžní komise, myšleno bez jakékoli ironie.

Rankingové paradoxy

Na lidovém diskusním fóru jsme objevili s Kamčou příspěvek napsaný "Hnutím proti rankingu jako nominačnímu kritériu na ČR". Ono je tam sice napsáno Hnutí, ale já tam stejně cítím kamaráda JJ. Vyjímám to nejlepší o naší rodince:

„Hnutí proti rankingu jako nominačnímu kritériu pro MČR“ přináší zajímavý životní příběh, který snad jen sám ranking může napsat. Čerstvá podruhé maminka Kamila G. (dříve Kamila J.) se během doby svého těhotenství v rankingu nikam neposunula a stále ji patří epesní 18. místo zaručující přímý start na MČR ve sprintu.

Za celé hnutí doufáme, že se Kamča stejně jako JJ rozhodne upozornit na pletichy s udílením divokých karet, (v jejím případe loňské federály u Jihlavy - proboha, komu jinému chcete ty svoje kartičky dávat) a MČR ve sprintu obejde demonstrativně pěšky s kočárkem. Případný přímý přenos ze závodu by pak Česká televize mohla zařadit jako reportáž do programu Sama Doma, šot „Maminka s kočárkem na MČR“ by tak zhruba odpovídal sportovní kvalitě současných orientačních běžců.

Kdo je kdo?

a) Kamila 15. 5. 1981, b) Alice 28. 9. 2007, c) Marek 8. 4. 2009. Kdo ke které fotografii?

Mareček 3. den

Mareček 3,5kg, 51cm, *5.4.2009, 9:23

Deja vu zážitků z 21.9.2007. I tentokrát šlo vše rychle a než se člověk nenadál, mazlavý uzlíček nám začal připomínat, že je tu s námi další človíček, co má vlastní názor na svět. Maminka i žárlivá Alička jsou v pořádku. Díky všem za přání a podporu.

Copak baví Aličku?

Nasadit si čepičku

Parádit se chviličku

Vidět znělku Večerníčku

A prošmejdit korbičku