Držíme 31. pozici

Má to počet úseků jako Jukola, ale Jukola to není. Vyhrává to na finiši Losman, ale ani Tiomila to není. Běhají při tom dorostenci s veterány, ale 25-manna to není.

Ano, jde o české MČR družstev, letos postavené v bulharském terénu u moravského Prostějova. Po dvou letech jsme zkrátka zkusili štěstí a oživili tým Cetebe, jediného oddílu, který má reklamu v televizi. Nekladli jsme si příliš vysoké cílem, vždyť tým byl poslepovaný z běžců-rekreantů a běžců-absentérů. K terénu závodu moji rodinku navíc vázala osobní vzpomínka na letní dovolenou, kdy jsme se tu vydali na výlet lesíkem. Romantická procházka na keltské hradiště nakonec ale skončila neskutečným masakrem pro náš kočárek, viz foto níže. Čekali jsme proto jen to nejhorší.


Základem úspěchu byl pobyt v penzionu pod Plumlovským zámkem, odkud střešními okny prosvítaly večer strmé stěny zámku a v noci Velký vůz (a nemyslím tím náš Renault Megane). Večer před závodem jsme vyřešili náhlý problém s absencí teamleadera pana H., na kterého slečna H. převedla své bacily, asi aby si ho mohla během víkendu řádně užít. Do zbraně jsme na poslední chvíli povolali brněnského Michala a ten asi půl hodinu před svoji předávkou opravdu přijel a tím týmu vytrhl trn z paty.


Ale k průběhu závodu: rozbíhal jsem já a ani mi to nakonec tolik nevadilo. Úvodní kilometr k mapám se dal přežít, v úzkém koridoru peleton citelně zpomalil. Na mapě člověka překvapila hnědá, která byla výraznější než černá, ale to jsou detaily. Hlavně šlo o bílý přehledný les, což z celé akce činilo cross-country přes ostružiny a louky. Farsty byly enormní a moje paralelní chyba daná sledováním klíčového soupeře Kráti (mimochodem totéž pár vteřin přede mnou udělal Zvíře, i tak ale nakonec PHK vyhráli) byla zásadní, cca 1:30 ztráty. Nicméně dobíhal jsem s lidmi, na které za běžných podmínek nemám, např. Bestík či T. Procházka z DKP, tudíž převládla spokojenost, odstup na 2. místo 7 minut.

Poté se do pracovního procesu zařadila Kamča a nemilosrdně kosila jednu soupeřku za druhou. Druhým časem na úseku stáhla 24 míst, no comment, vyškolila i bohorovnou Dočkinu, která fatální minelou vyřadila LPU z boje o medaile. Poté jsme navzdory bojovnosti ztráceli, Tomík za Chrast-Slast nás na 3. úseku zařízl skvělým tažením, nemluvě o Jörgenovi se 7. časem na nejdelším úseku. Super výkon podal Karlos, který tak ukázal, že Anapurny se jeho výkonnosti musí bát a stáhl na konečné 31. místo, přesně tam, kde jsme skončili před dvěma lety. Letos jsme to ale stihli bez ztráty květinky v podobě hanba startu.

Porazili jsme Iglau, Třebič a dokonce i zašlé hvězdy jako je můj ex-oddíl USK Praha. Dále máme na pažbě zářez Prostějova se slovenským národním hrdinou Dávidíkem a naší úterní spoluběžkyňkou Petrou, Šumperk, Vrbno a hned dvojí Spartu Prahu. Ve čtvrtek v 17:05 odvysílá reportáž psanou na oprátce ČT4 Sport.

31. CTB 1 SK Chotěboř 355.26 +77.43

46.41 (38) 46.41 (38) Gregor Martin
44.11 ( 2) 90.52 (14) Gregorová Kamila
37.49 (42) 128.41 (25) Král Aleš
52.52 (37) 181.33 (29) Gregorová Lenka
62.00 (47) 243.33 (33) Král Michal
58.33 (37) 302.06 (32) Králová Michaela
53.20 (30) 355.26 (31) Šťastný Karel

Rok uplynul jako voda

Alí má dneska narozeniny
my máme pro ní přání jediný
štěstí zdraví, štěstí zdraví
hlavně to zdraví.

První pokus bez úspěchu

Pak se do práce vložila Kamča

A dokonáno jest

P.S. Děkujeme firmě Pampers za krásnou růžovou dortovou svíčku.

Mistryně světa mne obdivuje

Orientační běh 4-5/2008, str. 21: Na federálech ve Cvikově jsi tréninkově běžela kategorii H21B a vyhrála o více než 6 minut. Jaký jsi vůbec měla z toho závodu dojmy?

Dana Brožková: Že to bylo náročné a dlouhé. Jako trénink to bylo v pohodě, ale obdivuji lidi, co do toho jdou, aniž by trénovali, nebo jen s minimálním tréninkem.

Za noname běžce děkuji mistryni světa za obdiv. Přiznejme si, někdy není na obdiv, natož na odiv, prostě jen div, že se na tu startovní čáru postavíme.

V České Skalici s Alicí

Bývá zvykem po víkendovém dvojzávodě psát o mapě, tratích, jak to kdo kde zazdil a naopak kdo exceloval. Zlatý hřeb našeho víkendu ale byl z jiného gruntu: privátní bazének 29°C s protiproudem, odměna za dokončení klasiky v Orlických horách (Orlickém napalmu?). Není divu, že při odchodu z bazénku jsme od Alí zažili protest jak od zkušeného anarchisty.

Je to jasné: ani tenis, ani orienťák, bude to vodní pólo

Omluvte sníženou kvalitu, porucha není na Vašem přijímači, ale na zamlženém objektivu

Jací jsme? Jací jste?

Nemá chybu se od nezávislého pozorovatele dozvědět, jací jsou Češi:

• "Češi jsou snad dobří kočí; jinak nic víc."Lord Marchmain v Nečekaném návratu Evelyna Waugha (Brideshead Revisited, Vyšehrad 1974)

A co Slováci?

• "The strangest figures we saw were the Slovaks, who were more barbarian than the rest, with their big cow-boy hats, great baggy dirty-white trousers, white linen shirts, and enormous heavy leather belts, nearly a foot wide, all studded over with brass nails. They wore high boots, with their trousers tucked into them, and had long black hair and heavy black moustaches. They are very picturesque, but do not look prepossessing. On the stage they would be set down at once as some old Oriental band of brigands. They are, however, I am told, very harmless and rather wanting in natural self-assertion." Bram Stoker, (Dracula)

Číst cokoli jiného než Harryho Pottera a spatial regression analysis se vyplácí, drahá sestřičko!

Ex-slovinské reflexe

OO.cup mi poskytl medvědí službu. Ne v tom, že bych potkal medvěda (i když šance byla nenulová), ale v lekci, že v lese číst mapu nemusí být vůbec žádná rutina. V nebeském slovinském terénu byl člověk neustále bičován nutností být v kontaktu s mapou, permanentně se kontrolovat a hlavně předvídat. A to je zábava. Jakýkoli respekt má člověk z mapy, vždy se dá zvládnout, a koneckonců není nemožné se i plně koncentrovat, je-li to třeba.

Klíčové je ale nevypadnout z rytmu. Na to existují dva scénáře. Tradičně za to může přítomnost dalšího lampióna. Na rozdíl od typických Čech, kde ve dvou se to lépe táhne, je v tomto terrengetu další osoba na trati přítěží, stresorem a nezvaným návštěvníkem. Člověk zrychlí, začne "závodit" a hup, pád do chyby. Je to jak s řízením auta, bavorák před kapotou probudí v řidiči wartburgu barbarské sklony.

Druhá možnost je zákeřnější, protože je v ní úmysl, a ten lze přišít na triko staviteli. Myslím, situaci, když stavitel cíleně kombinuje změnu tempa. Nevadí být stále v obtížné části; člověk si najde si rytmus a pomalu, krok-sun-krok se prokousává vpřed. Jakmile ale vběhne na cestu, poleví a má setsakramentský problém znovu naskočit do koncentrace a třebas i vědomě zpomalit. Platí stokrát opakovaná pravda: není uměním zrychlit, uměním je správně zpomalit.