Fifty

Smíchejte nenáročné téma, osvědčené duo Petra Zelenky a Ivana Trojana a bude výsledkem Cena divadelní kritiky jak za herecký výkon tak za českou divadelní hru.

Fifty je zábavná hra, která si evidentně neklade nějaké širší ambice. Je znát, že jde o text - slovy Petra Zelenky - "inspirovaný mými kamarády a známými"; tudíž musí být lehce tragikomický, ale se závěrem, který nakonec věci urovná, až by člověk řekl, že "normalizuje". První polovina Fifty se hlavně týká snahy Ivana Trojana (v roli postaršího rozvedeného architekta) zrealizovat "švédskou trojku"; velmi povedená část plná skvělých hlášek, ale velmi evidentní a s plochou zápletkou. V druhé polovině se pak lechtivý příběh rozvíjí a dramatizuje, aby došlo na očekávané důsledky jeho vztahovým kaskapád. 

Ivan Trojan je naštěstí bez vousů, které by jinak z jeho role udělaly architekta-Krakonoše 

Fifty je groteska, kde se člověk neubrání pocitu, že jde o zakázku psanou přímo pro herce Dejvického a dále pro (přímo či nepřímo) karikované přátele. V tom smyslu je zajímavé i obsazení, které ukazuje na posun rolí v dejvickém ansámblu. Zatímco roli uštěpačného Davida Prebingera, architekta na volné noze, si nelze představit obsazenou nikým jiným než Ivanem Trojanem (ani Martin Myšička by nebyl autentický), roli jeho mladé milenky přebrala Anna Fialová (resp. Denisa Barešová) od "tradiční" femme fatale Veroniky Khek Kubařové; její role je právnička, která je sice živá, ale etablovaná a mnohem více formální než byly její předchozí role. Pěkně zahranou dámskou rolí je Ruska "Poly" v podání Elizavety Maximové; opět je vidět, jaká je výhoda, když se hra píše pro již určenou postavu.

Celkově příjemná hra, lehce banální a doslovná, ale na konci pracovního dne se mix skvěle sehraných herců a lechtivého humoru zkrátka sejde.

Junior Boulder Liga

Junior Boulder Liga jsou závody 3. ligy na boulderu, kam je možné přihlásit se bez jakékoli další kvalifikace; závody pro veřejnost nabízejí zajímavé a i náročné cesty.

Marek díky těmto závodům začal letos závodit na boulderu. Začal v lednu na Berounském kotlíku, kde skončil 4. z 5, na nováčka přitom podal sympatické výkony. V únoru byl v Liberci už 6. z 12 (248 bodů).

Palec nahoru za skrytou reklamu Univerzity Karlovy

Poté si dal pauzu, aby se v říjnu opět vydal do Liberce. A ouha, sledování olympiády v lezení přineslo motivační ovoce. Marek dal top na všech cestách (s výjimkou jedné) a odvezl si nečekaně, ale plně zaslouženě, diplom za 1. místo (871 bodů, viz výsledky). 

Další v zastávce bude opět Liberec, tentokrát 7.12.

Numerologicky i nenumerologicky vrcholný kros sezóny

Někdo v listopadu na kamna vleze. Jiný ze sebe vyšťourá poslední zbytky celoroční formy. 

Velká Kunratická má sice své mouchy, stala se ale už pravidelnou zastávkou našeho dámského krosově-atletického týmu. Přičemž každou členku letos odměnila špičkovým zážitkem, pokaždé z trochu odlišného důvodu.

Majda zažila numerologické déja vu. Když si loni vylosovala startovní číslo 5555, říkali jsme si, že má fakt štěstí, odpovídající pravděpodobnosti cca 1: 280. Pro srovnání, to je pravděpodobnost, že zahynete při dopravní nehodě ve Švédsku, což je dopravně nejbezpečnější země (v ČR je četnost 1:125). (Číslo ve startovce se uděluje dle pořadí ve webové frontě přihlášek, v její kategorii konkrétně od čísla 5501.)

"Opakovaný výskyt 5555 naznačuje, že na vaši cestu míří finanční požehnání a příležitosti."

Když získala číslo 5555 i letos, kdy měla pravděpodobnost zisku tohoto čísla 1: 250, nastal tedy sled událostí, který má pravděpodobnost 1: 70 000. A to už je fakt vzácná věc. Její pravděpodobnost je kupříkladu 3x vyšší, než že v Sazce vyhrajete alespoň v jednom tahu 3. pořadí (tj. že trefíte 5 čísel ze 6).

I pro Alici šlo o skvělý vrchol krosové sezóny. Již potřetí v řadě doběhla 2., přičemž každým rokem se na trati o kousek zlepšuje. Letos šlo o repete předloňského souboje s Haničkou Vítkovou, kamarádkou, špičkovou orienťačkou a letošní členkou juniorské reprezentace.

Druhé místo bylo zaslíbené i pro Kamču; získala ho na delší trati na Hrádku (3100m), kromě toho vyhrála i bronz v hlavní ženské kategorii (1900m). Letošní časy sice mají odstup od historických maxim, medaile se ale počítají. Navíc v prestižním rodinném souboji s Markem, který běžel stejnou trať jako dorostenec, vyhrála o parník.

12. ročník, dohromady na stupních již po osmnácté 

Kamča si na šňůrku podzimních medailí tímto navázala korálky nejem k stříbru z Motolských jamek, ale i k vítězství z tradičního krosu na Suchdole (kde si korálek navázala až s odstupem 2 týdnů, než k ní cena doputovala skrze Majdu a jednu její kamarádku, zapomnětlivou holčičku z Dukly).

Motolské jamky

Když se v Motole vydaří počasí, bývá to divácky nejvděčnější podzimní kros.

V nejlepších svých letech bývaly Motolské jamky majestátním finále Salomon Trail Running Cupu, kde se na konci roku potkávala esa vrchařské reprezentace a další špičkoví univerzálové. Letos se obdobná přehlídka elitních běžců a běžkyň nekonala, díky statutu Přeboru Prahy v přespolním běhu se ale na golfovém hřišti potkaly stovky dětí a ze závodu tak udělaly skvělou podívanou.

Majda předvádí drtivý závěr a kosí jednu rozkývanou mladou žákyňku za druhou

V naší rodině ctíme emancipaci a tudíž šlo plně o dámskou jízdu. Speciální pochvalu si v našem týmu zaslouží Majda, která se nezalekla kopcovité trati 1500m. Na rozdíl od ostatních holčiček si na ní dobře rozvrhla síly a  nepředvedla tak v posledním kopci žádné fňuky, chození, natož slzičky, jako jsem to zaznamenal v případě řady jejích soupeřek. Mohutný finiš jí vyšel na výsledek těsně za půlkou. Alice se dokázala v průběhu velmi dlouhého a kopcovitého závodu na 5km posunovat v pořadí a uhájila nakonec pěkné 5. místo.

Go Ali go!

Skvělou podívanou předvedla Kamča, která ve stylu své hvězdné minulosti doběhla na bedně, konkrétně jen o šest vteřin druhá. Mimochodem o Motolských jamkách jsem psal už před 12 lety, dále před 11 lety a mimořádné zajímavý byl i Kamčin velmi těsný souboj až do pásky před 10 lety.

Sluníčko a modrá obloha nejen na plakátě, ale i ve skutečnosti