Letošní finále série od Salomonu bylo na rozdíl od loňska téměř o měsíc později, ale teplota prakticky stejná. Jen letos byl green o dost blátivější a povětří ostřejší. Trochu nám i chyběly hřebíky, které jsme si zapomněli sbalit při odjezdu od babiček.
Zcela zásadní změnou od loňska byla moje účast v kategorii hobíků na trati 4km. Startovali jsme společně s juniorkami a staršími dorostenci. Chvilku se na startu čekalo i Katku Neumannovou, aby jí kameraman stačil zachytit. Na trati jsem neustále bojoval s partou soupeřů, u kterých nebylo jasné, zda to jsou dorostenci nebo tátové od rodin. Však i mne nakonec v cíli ohlásil Standa Bartůšek jako jednoho z dalších dorostenců... Proto mne příjemně překvapilo, když jsem zjistil, že můj čas 16:34 (8:04, 8:30) stačil na 2. místo. Vyhrál jsem další běžecký pás, čímž se počet vyhraných a nerozdaných pásů, které nám leží ve skříni, ustálilo na čísle šest. Skalp Katky Neumannové také potěšil.
 |
| Na startu hlavního závodu nemilosrdná strkanice (foto: STRC) |
Kamča se v hlavním závodě takticky držela Pavly Zahálkové v prvních dvou okruzích (7:18, 7:36), aby se pak nastartovala jak golfový míček a v rozhodujícím třetím okruhu získala náskok, který pak v posledním okruhu úspěšně udržela (7:31, 7:31). V cíli měla ohromnou radost, že se jí běželo svižně i po včerejším krosu.
 |
| Šťastné číslo 13 (foto: STRC) |
Klobouk dolů před Fredem, který na dvojnásobné trati držel stejné tempo jako já na poloviční a další klobouk dolů před Kejmilem, který porazil např. i Evu Skalníkovou. O závodě píše běhej.com, bezvaběh.cz a o "mamině Gregorové" píše i STRC.