Ohlédnutí za sezónou

K tradicím je záhodno se vracet, včetně tradic rodinné sebechvály.

V drtivé většině pocházejí letošní cenné skalpy od Alice (z atletiky i orienťáku), ve sbírce máme ale i diplom za motivaci udělat každý den 100 kliků (Marek), diplom za vítězný koloběh (Kamča), diplom pro "nejlepší kamarádku a náhradnici ségry, když tu nebyla" (Majda) a diplom za úspěšné řešení matematické olympiády (opět Majda).

Návrat k tradici rodinné kroniky kterou nám přerušily covidové pauzy

Samozřejmě centru pozornosti zcela záměrně a neskromně vévodí moje skvostné 2. místo na Pěkných prázdninách v H40.

To nejlepší ze sezóny 2023

Rok se s rokem sešel a vidím, že Strava mi napočítala 168 aktivit, 162 hodin a 38 km převýšení. Což je o kus více než v letech předchozích. Nicméně Strava neumí - alespoň prozatím - shrnout z vyčtených dat intenzitu závodních emocí.

Kwak O-Tour Plzeň, long, H21A, 13. místo. Deštivá klasika na shromaždišti, které vrstvou bláta připomínalo severskou bažinu. Závod v probouzejícím se lese s lehce postindustriální tematikou, kde jsem skončil ve velmi slušné společnosti. Škoda jen dvou chybiček, díky nim jsem byl až 6. z Kotlářky (zřejmě slušnej oddíl). Zážitkem na úvod dne byla cesta vlakem údolím Berounky a poté lokálkou k Plzni.

ŽA Petrohrad, middle, H21A, 29. místo. Nejvyšší rankingové body roku 2023 díky urputnosti a snaze nepolevit v netradičně kamenitém terénu. Nejistota na začátku, poté už více pod kontrolou, ale rozhodně díky podložce a vegetaci netypický a náročný middle. Pro lepší umístění (a vytěžení exkluzivního rankingového koeficientu) by holt musela být lepší fyzička.

Mistrovství Vysočiny, long, H21C, 9. místo. Díky četným zkušenostem s Arnoštovým pojetím mapového impresionismu a díky tomu, že trať nebyla kopcovitá (250m na 12,5km), se mi dařilo držet si své tempo i kontrolu nad mapou. Škoda jen dohledávky zákeřné prohlubně na K21, jinak bych končil na úrovni Lauiče (který se ale trati zadarmo povezl). Nečekaně pozitivní zážitek ze závodu, z jehož délky jsem měl respekt.

5 Days Italy E3, middle, H40, 3. místo; celkově 2. místo. Ze série italských závodů jsem právě tento měl nejvíce pod kontrolou. Nejprve ťukačka v jemnějším post-ledovcové oblasti, poté prolétnutí svahů. I předchozí E2 long se poměrně povedla díky jednodušší stavbě a rozumné snaze si vše pokud možno zjednodušit.

Pěkné prázdniny s OB, H40, celkově 2. místo. Díky výraznějšímu odstupu od Michala Tihoně boj o 2. místo. V zahajovacím zákeřném Olafově middlu jsem se nechal 1x nachytat, nicméně úvodní výsledek slušný a pocit skvělý. V longu šlo hodně o sílu v kopcích, nakonec jsem si celkový výsledek pohlídal velmi slušným standardem a jistotou v traverzích. 

Černá studnice, long, H35, 1. místo. Pouhých 14 vteřin před Tomíkem Matrasem. Běhavější začátek excelentně, nejlepší mezičas na prvních 8 kontrolách, na K10 už náskok 3:09. Pak zcela zbytečné zmatené hledání podběhnutého hustníčku, následovaly krásné pasáže kolem rozhledny s pomocí singltreku a pak už jen netušeně těsný souboj na dálku s Tomíkem.

Vetešaniáda klubů HD175, posun z 2. na 1. místo, celkově vítězství. Last but absolutely not least. Sezóna dlouhá, příležitostí spousta, výkony usilovné ale často spíše průměrné. Až nečekaně se vrcholem staly kluby, kde jsem byl nasazen do hlavní štafety mladých veteránů. Solidním a srdnatým výkonem jsem potvrdil, že si zasloužím patřit mezi krásné muže (a silné ženy). A pocitu předbíhat v lese dosud vedoucího závodníka se člověk jen tak nenabaží. 

Herr Bruder

Kdo má bráchu, zřejmě tuší, o čem zde bude řeč.

Kromě pošťuchování, hecování a lehkém podrážení si nohou je bráchovství hlavně o neustálém porovnávání životních cest. V řadě případů jde o neustálé křížení se, potýkání se a řešení neřešitelného dilematu, zda z bratrských cest budou rovnoběžky či mimoběžky. (I proto velmi nerad s bratrem na běžky - vždycky mi ujede!) 

Na letní scénu divadla Ungelt jsme zavítali již poněkolikáté; letní scéna v Novém světě kousek od Pražského hradu je místo veskrze romantické a pro nás i dobře dostupné. A nebyli jsme sami. Představení Brácha mělo premiéru před pouhými třemi týdny a proto upoutalo pozornost nejen (nečekaně dlouhé) řady našich známých, ale i hned několika zvučných hereckých jmen, včetně Ivy Janžurové či Terezy Kostkové. 

Z představení si odnáším dva dojmy. První dojem, nebo spíše rébus, byl z Igora Ozoroviče - tuhle dikci, vzhled a uvažování jsem přece už někde viděl! Ano, postava Mika se chvílemi jevila jako alter ego Arnošta Komárka, profesora statistiky na Matfyzu, originálního mapaře a pořadatele a našeho známého oscilujícího na ose Jindřichův Hradec - Praha. I Kamču podobnost zarazila a po chvilce váhání si Arnošta sama vybavila; oba dva jsme tedy rébus zvládli vyluštit nezávisle na sobě.

Marek Němec bravurně cituje Williama Wordsworthe

Nejsilnější dojem jsem pak odnesl z Marka Němce alias Jamese. On je hybatelem, který z bratrské úsečky udělal milostný trojúhelník a který se stal i jeho nejvýraznějším vrcholem. Hra se zásadně vyvíjí kolem něj, místy hru kontroluje, řídí až diktuje. Veronika Khek Kubařová svoji role tradičně zvládá perfektně, ale v podobných rolích rozervaných žen je už víceméně stylizovaná. Igor Ozorovič má roli, která zprvu jen sekunduje, nicméně ke konci se rozvíjí a získává prostor pro zajímavý projev. 

Zápletka nijak složitá, ale téma zásadní; výkony výrazné a zejména detaily Marka Němec skvěle propracované. A když se počasí vydaří a přeháňky přijdou až další den, tak nelze říct než skvělá volba pro letní program.

Květnové atletické zážitky

Zažít si atmosféru pražského maratonu a porovnat se i s velmi dobře běžícími závodníky, to vše nabízí Juniorský maraton. Alice měla možnost se zúčastnit za "Nerudné běžce" z Gymnázia Jana Nerudy, jakkoli letos byla nominace těžká - v Praze (a Středočeském kraji) měly první tři týmy čas 2:38 a s čas 2:39 vyšel až na 5. místo. Nicméně divoké karty zafungovaly a Alice získala skvělý zážitek, jakkoli běžet v podstatě jen mezi kvapícími muži bylo pro ni hodně náročné. Pochvalovala si ale i svůj netradiční čtyřkilometrový úsek podél Karlína.

Tři dny poté Majda sbírala na Olympu body do souboje družstev. Zaslouží si obrovskou pochvalu, protože se neváhala postavit se i na hod krikeťákem, kde - jak potvrzují moje i Kamčiny školní výkony - jsme jí skutečně nepředali ty správné geny.

Vrcholem soutěže byl běh na 800m, kde jsem měl tu čest zaznamenat (společně s Markem Svačinou z ČT, který měl také svoje želízko v ohni) její hrdinný souboj s o hlavu vyššími soupeřkami. Ve svém běhu Majda skvěle vyběhla a držela se dlouho hodně vpředu jen kousek za vedoucí závodnicí. Až ke konci ostatní hodně zasprintovaly, nicméně stále šlo o skvělé 4. místo. 

Majda je ve znamení Lva a tak se nebojí soupeřkám trhnout

A samozřejmě došlo i na osobní rekord naší gazelky mezi o rok staršími žirafami.

Losování Sportky

V letošním losování Sportky si Majda vytáhla následující pořadí:

1. tah (Gymnázium nad Štolou): 60. ze 415
2. tah (Gymnázium Jiřího Gutha-Jarkovského): 54. z 385

Oba tahy jsou vítězné a odměnou pro držitelku losu je osmiletá gymnaziální tortura. Nicméně držitelka losů si může vybrat pouze jeden tah. Přednost nakonec dá 1. tahu z důvodu lepšího výhledu na Pražský hrad.

Parkovací rébus

Představte si malé parkoviště, které je za závorou a díky tomu je permanentně neobsazené. A na parkovišti za závorou je další závora.

Chápu to tedy správně, že vozíčkář přijede k místu, vyndá vozík, nasedne, popojede a odemkne závoru, přijede zpět k autu, naloží vozík, popojede na parkovací místo a teprve pak vyndá vozík a odjede pryč?

Dle Alice jde o akci Zn. Big brain

A chápu to správně, že vozíčkář při odjezdu nejprve přijede k autu, nasedne, naloží vozík, popojede pryč z parkovacího místa, vyndá vozík, nasedne, zamkne závoru, vrátí se zpět k autu, naloží vozík a až pak odjede?

Máš styl Čendy?

Absolutním hitem a nejlepší rodinnou zábavou dnešních dní je úderná písnička, u které si člověk říká - ještě štěstí, že Elton John neumí česky.  

Nesmrtelnou se stala zejména následující pasáž:

Podívej – mám styl Čendy
Nevím, kde ho Čenda vzal

A já ho sebral od něho
A on si ho moc nehlídal

Někteří považují text za nejhloupější píseň Karla Gotta. Podle mého názoru ale Michal Bukovič, dvorní textař Karla Zicha, spíše vykazoval odvahu a nedoceněný smysl pro absurdní humor. Což potvrzují další jeho legendární překlady, zejména přetextování hitu Rasputin od Boney M do verze "Žena točí globusem". Přesně jak říkal Jiří Dědeček v jednom předrevolučním vystoupení, kde hraje překladatele: "Bral jsem co mi dali. Ale pak jsem si překládal, co jsem chtěl."

Absolutní kabaret

„Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti.“ Karel Čapek

Čapkova "Továrna na absolutno" vznikla před téměř 100 lety jako seriál zábavných fejetonů psaných pro Lidové noviny. Když je Karel Čapek spojil, vznikla lehce roztříštěná kompozice, které se uchopilo Dejvické divadlo v inscenaci Absolutno. A s fragmentovanou strukturou si poradilo vskutku po svém.

Začátkem je nejasný, zejména pro ty z nás, kdo jdou na představení s čistou myslí a bez jakékoli informace. Pak se ale zápletka i linie příběhu vyjasní a člověk ocení snahu Dejvického kombinovat transcendentno s kabaretem. Ono kde jinde čekat povedený pokus o tuto prakticky nerealizovatelnou kombinaci než v Dejvickém.

Esoterická Simona Babčáková

Některým recenzentům se nelíbilo, že Čapkovo dílo bylo proměněno v sérii skečů, v nichž výrazný je "afektovaný konferenciér" Lukáš Příkazský. Nicméně taková forma možná mnohem více zapadá do doby Instagramové a TikTokové než jiné, více klasické formy. Podobně bych spíše ocenil než kritizoval kontrast sebezpytu vynálezce Jaroslava Plesla s poměrně "ulítlými" výstupy, jako když se Simona Babčáková považuje za druhé vtělení Krista, nebo když se papež pokusí zatraktivnit církev tancem v nedbalkách v rytmu italského šlágru. A to konkrétně na zprofanovanou písničku L'italiano (od Salvatore Tuto Cutugno), kterou Češi znají spíše jako "Ital nezná ten zázrak...". 

Není snadné hrát o určitých tématech, zejména pokud inscenace vychází z dobře promyšleného díla a každý jej s ním přímo konfrontuje. I když v paměti zůstanou především výrazná výtvarná složka a expresivní výstupy a díky tomu skeče splní funkci nosičem Čapkových myšlenek a postřehů, které byly poněkud v pozadí.