Vražda krále Gonzaga

Některé hry se časem stanou nečekaně - až prorocky - aktuální.

Příležitost zajít na další hru Dejvického divadla se nečekaně objevila dva týdny po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. O samotné hře jsme si v době rezervace neuměli představit, jak intenzivně bude bít do tepu doby; jakkoli je už téměř pět let stará.

Vražda krále Gonzaga je divadlo velmi netradičního formátu. První polovina hry je vystavěna na základě zápletky známé z Shakespeara: Hamlet zadává hercům úkol, aby sehráli představení Vražda krále Gonzaga s několika úpravami, které jim tam připíše. Chce takto předvést hru, která zrcadlí zločin a věří, že viník se pod tíhou divadelního zážitku prozradí. 

Zde zápletku herci používají k introspekci na řadu témat. A když myslím řadu, nemyslím tím jednociferné čístlo - v anonci hry na webu divadla si autor klade hned 58 otázek. Netradiční formát, jehož účel není od počátku zcela zřejmý. Nicméně introspekce na řadu témat, například "Můžou herci Dejvického divadla být jiní než jejich mediální obraz" jejich věrné fanoušky samozřejmě nemohou než zaujmout. 

V druhé polovině přichází pro ty z nás, co nečteme nic o obsahu hry předem, překvapivá zápletka. Režisér Jiří Havelka nechává herce zahrát dokumentární drama o zavraždění Alexandra Litviněnka. Několik týdnů po zahájení ruské války je to téma až mrazivé a sledovat hru je jako číst si v aktuálním vydání novin. Uvědomit si, že toto není hra, ale autentická skutečnost (veškerá fakta pocházejí z vyšetřovacích záznamů) a že tento příběh je o hmatatelném a až nečekaně čistém zlu, znamenala, že jsme si z divadla odnesli tentokrát něco úplně jiného, než jsme čekali.

Jarní sezóna Alice: I. díl, atletika

Neškodí se ohlédnout za jarem a připomenout si Aliččinu úspěšnou jarní sezónu. (Díl 1.)

Halové MČR žáků a žákyň, 1500m: Těsné 6. místo za svoji oddílovou kolegyní. Čas 5:03.74 je mimochodem lepší než Kamčin osobák na dráze (mimo halu, kde je 4:41). Alici se podařilo dost razantně zlepšit svůj čas a hlavně dostat se ve své kategorii na velkou bednu na atletickém MČR - a to se počítá. 

MČR v přespolním běhu: Dalším kamínkem do mozaiky pěkných výkonů bylo MČR v krosu v Táboře. V zámeckém parku bylo na startu neuvěřitelných 98 žákyň. Na trati se běželo neskutečně rychle a Alice se podařilo doběhnout 12. a to v čase 11:38. Porazilo svoji velkou soupeřku, která jí ještě před pár lety utíkala o několik parníků (Daniela Mandíková) a také například šikovnou orienťačku Haničku Vítkovou.

Jarní běh Olympu: Velkou radost si Alice udělala vítězstvím na krosu ve Stromovce, kde dříve tradičně vítězila Kamča. Čas 8:26 na trati 2200m pro nás především znamenal, že jsme celý večer trnuli, kdy už konečně přijde z vyhlášení výsledků.

Hop a je tu lidoop

Alici se poté podařilo uzmout pět dalších vítězství a dvě další medaile na závodech v Praze, a to hned v pěti disciplínách: 800m, 1500m, 1500m překážek, 3000m, tyčka. Určitě za zmínku stojí osobák 2.40 v skoku o tyči skočený prakticky z nulového tréninku. Vtipné byly zejména její "dvojboje", kdy po sobě těsně následoval běh a skok o tyči a závodní pole na tyčce dost záviselo na tom, jak se zrovna časově vyvíjely běžecké závody.¨

A nakonec perlička a hádanka nakonec - kohože to napsali ve Stromovce na diplom, když Alička získala 3. místo na Přeboru Prahy? 

Těžké jest překročit stín svých rodičů...