neděle 22. září 2019

All's Well That Ends Well

Odlétat ve 12 hodin z Amsterdamu, když jste v 7 hodin ráno v Groningenu, vypadá jako hračka. Ale jen do doby, kdy do plánu hodí vidle holandské České dráhy.

7:00 Groningen: Jako první z hotelu nastupuji v 7:00 na snídani, abych stihl odjezd v 7:48. Chtěl jsem původně jet později, ale tento spoj jede přímo na letiště, bez jakéhokoli přestupu. Plánovaný příjezd 9:55, odlet 12:05. Plán tedy veskrze dobrý. Těsně před checkoutem ještě řeším detaily na faktuře. Recepční ale změnu v klidu zvládá a žádné zdržení se zde nekoná.

7:36 Nádraží: Kupuji lístek a vidím, že hned několik vlaků jede v 7:48, žádný ale není ten můj. To přece nemůže souviset se stávkou na letišti, kterou jsem si zažil dva dny předtím... Hodně vlaku je zcela zrušených. Na informacích nikdo. V 7:48 jede vlak do Zwolle, což je místo, kde se jinak běžně přestupuje. Říkám si, že tam bude stačit jen přestoupit a pak už se pojede přímo na letiště.

8:45 Zwolle: Na tabuli žádný vlak na letiště. Na informacích pán radí nástupište 10, pak 3. zastávka a zachrchlá nějaké město na L, které zní jako Lelystad. Jdu tam, stojí tam vlak, který jede doslova za pár vteřin. Žádné město na L tam není, nemluvě o Lelystadu. Průvodčí nikde. Váhám a pak se rozhodnu nenastoupit. To se ukazuje jako chyba, protože jiná paní na informacích mne pak ubezpečuje, že skutečně mám jet z 10. nástupiště a na 3. zastávce přestoupit. Jen se to město jmenuje Deventer... A navíc, mám pak jet na Amsterdam Centraal a odtud na letiště. Mohl bych prý také ještě jet busem a pak si zase přestoupit na vlak. Ne, prosím, ne.

9:30 Deventer: Čas začíná docela ubíhat a ještě mne čeká přestup přímo v centru Amsterdamu. Naštěstí v telefonu mám offline mód bez mapy Holandska, takže ani nevím, že jsem docela stranou původní trasy - asi jako když na cestě z Brna do Prahy se podíváme do Hradce Králové. Čekám na vlak do centra Amsterdamu, který přijíždí docela plný – že by také někdo další chtěl na letiště? 

Najednou slyším, že průvodčí hlásí něco o tom, že si lze vystoupit na vlak směrem k letišti. Dokonce ve třech jazycích. Trochu váhám, ale akčně ve vísce Hilversum vystupuji – říkám si, lepší tohle než jet do rušného centra. Vidím letušku s kufry, která také vystupuje. Takže ok. Po chvilce ale zmateně nastupuje zpět. Tak jak? Moc času na rozhodnutí nemá ani ona ani já. Naštěstí jí někdo poradí a ona zase vystoupí.

10:57 Hilversum: Odjíždíme a místní cestovatel mi říká, že na letišti budu chvilku před půl dvanáctou. Hm, 35 minut do odletu není úplná rezerva, ale měl bych to snad stihnout.

11:25 Amsterdam Schiphol: Vyskakuji na konečné a běžím do haly na self check-in. Automat hlásí – kdepak chlapče, tebe neodbavím, najdi si agenta. Běžím nahoru k přepážkám, ale brzdí mne davy. Na tabuli vidím, že se stále ještě můžu odbavit, ale jen na 1a, což je ve vedlejší hale. Není to úplně blízko a tak běžím.

11:35 Check-in 1a: Dobíhám a na tabuli už visí, že můj odlet je closed. Říkám paní, že to museli zavřít před minutou a že to letadlo určitě stihnu. Pouští mne k přepážce. Tam mi ale ukážou, že už nemůžou nic udělat a mám prý jít na Travel Services – tam vyřeší další let. Tak jsem to těsně nestihl.

11:40 Travel Services: Paní vidí, že jsem zdravý mobilní muž v nejlepším věku a říká, že to můžu zkusit stihnout. Zatelefonuje letuškám, aby mne čekaly. Ale je to prý na moje riziko. Tak běžím. Je to přece moje přirozenost.

11:42 Security: Starší pár mne obětavě pouští. Na prohlídce se security něco nelíbí a tam mne prošahávají. Aha, nelíbí se jim jen posmrkaný kapesník v kapse. Teď už chápu, proč se jim hodí mít rukavice. Ani batoh se nelíbí. Nicméně projdou si kabely a ok.

11:45 Gate D71: Běžím, není nijak blízko a v polobotkách to docela klouže. Hlavně se nezabít a nesklouznout do těch parfémů. V závěru mne čekají schody dolů. Že by se ještě jelo busem? Dole už nikoho nevidím a propadám skepsi. Ale na konci místnosti vidím světlo v konci tunelu – čekající letušky. Pane, tak vy jste to stihl? Uf. A evidentně nejsem sám, protože si mysleli, že jsem jiný nešťastník.

středa 18. září 2019

Aličky hvězdný štafetový víkend

Říká se, že sdílená radost je dvojnásobná radost. Ve štafetě je radost ale minimálně trojnásobná.

Aličce a i ostatním děvčatům z Kotlářky se parádně vydařily štafety v Jizerských horách. V Kořenově nastoupily v sestavě Amálka-Bětka-Alička. Na posledním úseku Alička soupeřila s Káťou Bělouškovou (výběr Vysočiny) a podařilo se jí doběhnout pro 1. místo poté, co štafeta Ještědské oblasti běžela mimo soutěž. Tuhle radost ještě znásobila Kamča, když na posledním úseku z těsného 9. místa stáhla díky finiši až na 3. místo.
Alička dobře reprezentuje oddíl silných žen a krásných mužů
Druhý den nastoupila Alička na 1. úsek, což bylo pro mne pikantní, protože startovala i s mojí kategorií H135. Přiznám se, že jsem na dlouhém postupu k mapovému startu trochu makal, aby mi hned neutekla. Dokonce jsem vydržel s hvězdným Erikem Heczkem až na společnou 1. kontrolu. (A tímto se definitivně výkonnostně vracím na úroveň kategorie H12.) 

Alička opět předvedla souboj s kamarádkou Káťou Bělouškovou. A opět jí to vyšlo a dokázala doběhnout na vedoucí pozici. Na dalších úsecích jejich štafeta sice ztratila kontakt s čelem; to ale samozřejmě nevadí - hlavní je, že byla dobrá nálada.
Kdo z koho? (foto: Vojta Illner)
Obecně druhý den byl celkově těžší - délkou, profilem, rozdílností farst, nepříjemným pytlíkem na závěr a i tím, že kluby na rozdíl soboty sestavily své týmy dle výkonnosti, takže v hlavních kategoriích šlo o takové malé Mistrovství ČR.

sobota 7. září 2019

Ohlédnutí invalidy za letní sezónou

Letošní prázdniny trvaly pro normální lidi 62 dní. Pro mne trvaly 20 závodů. A tak si zaslouží podrobný záznam do deníčku hipochondra.
  • Botas: Běžím s tím, že prakticky nejím, protože řeším nějakou záhadnou střevní reakci. Kupodivu půst funguje a na úvod sezóny mám nejlepší výsledky (čti: nejvyšší rankingové body). Celkově 3. v H21B. (Etapy 5-4-10.)
  • Bohemia: Horko jak k zalknutí. Z toho v lese pocity jak při úpalu, občas až k nevolnosti. Celkově 5. v H40A. (Etapy 3-5-4-5-11.)
  • Loko Tour: Pěkná klasika v H40 (2.), poté middle v H21L (46.) ozvláštněná zmijím uštknutím, rozeznaným od vosího bodnutí až po závodě.
  • Orienteering Adventure: Pro mne vrchol sezóny z turistického, závodního i estetického hlediska. Až na rekonvalescenci z jedu mne nic neomezuje. Ale ono to přijde... Etapy 1-10-4-1 v H21B.
Veteránský či normální ranking - to je, oč tu běží
  • Pěkné prázdniny: E1: 3. místo v H40 na middle, ale ve svahu si v botech bez hřebů opět oslabuji kotník. E2: Ač úporně hlídám kotník, na K4 přichází díra zapadaná listím v momentu mapování a uch... a sotva chodím.
  • Interkompas: Po týdnu oddychu se kotník lepší, musím ale běžet extrémně opatrně (47. v H21A). V E2 ale vazy natékají a absentuji. V E3 je kotník opět klidnější a běžím opatrněji, navíc během závodu ztrácím, když nějakou dobu hledám čip (37.).
Závěr léta a začátek září pak trávím snahou 3 týdny léčit zánět dutin, který mi dovezli děti hned po Orienteering Adventure. K tomu sporadická (a občas marná) snaha zpevnit vazy v kotníku.

A tak opět platí: Lepší být v lese zdravý a (na trénink) bohatý než (duchem) chudý a nemo(hou)cný.