Česko - země extrémů podruhé

Když jsem kdysi před lety v Harrachově sbíhal metrovým borůvčím z Čertovy hory, říkal jsem si, že nic extrémnějšího a pestřejšího v Čechách nezažiju. Mýlil jsem se.

Orienteering Adventure byly na domácí poměry zcela mimořádné pětidenní. Tomášovi Leštínskému se podařilo zajistit bezprecedentní přístup do ochranného pásma KRNAPu (a pokud to vidím dobře, možná i do 3. zóny), navíc s prostorným shromaždištěm přímo pod lanovkou na Pláně ve Špindlerově mlýně. Relativně úsporným a chytrým způsobem uspořádal fantastické závody a už teď se těším, jaký další pořadatelský husarský kousek se mu vydaří v dalších letech.

E1 sprint: Kamča si pochvalovala pestrost sprintu "parkového" typu s průběhy v členitějších svazích mezi penziony a s ochutnávkami terénu; sprint, kde netradičně prohloupil každý, kdo si neobul boty s hřebíky.

E2 Klacky Open: Na malém prostoru kolem vleku Krakonoš byly stovky tisíc až miliony klacků po těžbě, což přinášelo zajímavý prvek hledání "nano-voleb" v podobě stopy mezi hromadami klacků. Zařazení této etapy bylo strategické - aby člověk další den neskočil přímo po hlavě do toho nejtěžšího, co okolí mohlo nabídnout.

Nejen orienťáckým dobrodružstvím živ jest člověk - zde Mareček boulderuje na cestě z Kozích hřbetů

E3 downhill: Královská etapa v podobě seběhu 440m převýšení z Plání. Naše kategorie dokonce zvládla přeběhnout kolem výhledu pod Hromovkou. Střídaly se rozličné partie lesa, od horského hustníku, který zamotal hlavu hned po startu, po plantáže borůvčí jen pod kolena až po svahy s metrovým borůvčí a kameny, kde člověk jen padal střemhlav a borůvky mu lítaly nad hlavou. Došlo i na prudké horské svahy a horskou obíhačku jak z italských vícedenních.

Pořadatelé zvládali i parádní fotečky (foto: pořadatel)

E4 jak od Járy Hustníka: Netradiční middle, kde velká část závodu probíhala v poměrně průběžném (řekněme občas klopýtavém), nicméně málo průhledném horském hustníku. Díky kvalitním podkladům si mapař mohl dovolit přidat i malé světlé skvrnky, které pak při citlivém čtení hodně pomohly při orientaci. Další úspěšnou taktikou byla prohlásit buzolu za svatý nástroj a při postupech zcela rovně si odříkávat nějakou tu modlitbičku. 

E5: Pestré finále zkombinovalo tři části. Na úvod se využily detaily v borůvčí přímo ve Špindlerově mlýně, zejména u stezekh podél Labe; následoval traverz svahem přes krásná kamenná moře a nakonec jsme se vrátili přes klackovou oblast u Svatého Petra.  

Tím, jak šlo o finále a handicap, předváděli i zkušení závodníci různé veletoče - pro mne byl zážitek vidět v přímém přenosu chybujícího fantoma Máru Prášila, zážitek umocněný tím, že jsem v té chvíli zároveň běžel i s jeho (také mírně chybujícím) bratrem Alfim. Koneckonců i já jsem své druhé etapové vítězství v H21B okořenil neuvěřitelnou "chybičkou" na předsběrku, kdy ve snaze ušetřit půl vrstevnice výběhu jsem se rozhodl nejít rovnou (po téměř rovné cestě!) z kontroly na kontrolu. Vrhl jsem se raději do svahu, jenže příliš nízko, což znamenalo traverz celého postup jen kousek podél cestičky a ztrátu 40-50 vteřin.

V každém případě bylo stěžejní, že Alička si doběhla pro celkové vítězství a že si s Kájou Mullis opět skvěle zazávodily.

Kája Mullis se ještě musí naučit, že 2. místo je po pravé ruce vítězky (anebo holt bude všechno v D12 vyhrávat, k čemuž nemá ve svých deseti letech moc daleko)