Vzpomínka na Zermatt

Už dost vody uplynulo od doby, co nás naposledy vezla lanovka na start závodu. A když se naskytla příležitost zopakovat si švýcarské zážitky, nebylo co řešit.

Herlíkovice v Krkonoších znáte možná ze sjezdovek. Sousední Benecko znáte z běžek zcela jistě. Pro mne jsou ale Herlíkovice od tohoto víkendu především prostor pro super orienťák, kterému vévodí rozhledna Žalý (1036 m.n.m.).  

Mapa a vůbec celý závod Východočeské oblasti příjemně překvapily hned na několika frontách. Vrcholové partie a i velká část svahu byly velmi dobře průběžné; borůvčím se dalo kličkovat a podložka byla mnohem rovnější a méně kamenitá, než by člověk očekával v takové výšce. Takže oslabený kotník vydržel téměř až ke konci.

Výkon na pohodu (foto: pořadatel)

Stavba zajímavá - kontroly v jámách na směr byly docela záludné, velmi těžko se vizualizovaly a ani v okolí k dohledávce nebylo mnoho dalších objektů. Chyby na 30 vteřin a i více tak naskakovaly velmi snadno. Průběh kolem rozhledny Žalý jsem šel intenzivně až tak, že jsem málem smetl polské pantáty. Před dlouhým postupem jsem doběhl Heppyho (poprvé v životě), ale nakonec to nebyl Happy Day - netrvalo totiž dlouho a on byl fuč.

Zásadní byl i dlouhý postup, kde jsem provedl ne zcela šťastnou myšlenkovou iteraci. Úvaha ve stylu - postup rovně vypadá lépe, tak to stavitel myslel, že se to má oběhnout - nebyla úspěšná. Celkově se mi nicméně běželo příjemně - ono když je na 6 km hned 540 metrů seběh, tak to člověku běží docela samo.

Závod je v rodinné kronice historický - Mareček se poprvé dostal na stupně vítězů. Kamča vyhrála a já porazil v hlavní kategorii mužů hned 15 Východočechů.

Mareček do cíle makal tak, že mu málem spadla rozvázaná bota

Jestřebí hory

Pěkný hřeben s historickou hodnotou (československé opevnění) nabízejí Jestřebí hory naproti legendární Závoře. Zde jsme si užili letošní Cenu východních Čech. Zádumčivá atmosféra úvodní fotografie zcela vystihla realitu trochu pošmourného počasí. Zejména deštivá sobota připomněla, že na konci srpna může být klasika v podhůří Krkonoš opravdu severská.

Pasáž v E3 v kamenitém severním svahu

Kamča vyhrála elitu, takže odjíždět jsme mohli potěšeni. Osobně se mi tentokrát nejvíce povedla klasika (550m převýšení), kdy jsem sice nevyřešil vše ideálně, ale šetřil jsem se na závěr a 6. místo v H21A v této etapě pro mne bylo absolutní maximum. Jinak některé postupy byly poměrně drsné, šly se prudké traverzy hustníky, nebo kluzké kamenité svahy, místy byly porosty k diskusi (možná bych preferoval i větší generalizaci, byla by spolehlivější). Tratě byly 1:10 000 i na klasice, protože jinak by se ty vrstevnice holt nevešly. I fáborky byly slušně fyzicky náročné. V závěrečném handicapu jsem pak musel po půlce závodu šetřit kotníček.

Pro závodníky, co spěchají domů a mají jen trochu času, doporučuji rozhlednu na Markoušovickém vrchu.

Prokletá numerologie

Dívám se náhodou na počty dosavadních příspěvků podle jednotlivých kategorií. A co nevidím?

• 222 v kategorii orienteering
• 222 v kategorii run4fun
• 222 v kategoriích Alice a Marek