pondělí 24. září 2018

Vzpomínka na Zermatt

Už dost vody uplynulo od doby, co nás naposledy vezla lanovka na start závodu. A když se naskytla příležitost zopakovat si švýcarské zážitky, nebylo co řešit.

Herlíkovice v Krkonoších znáte možná ze sjezdovek. Sousední Benecko znáte z běžek zcela jistě. Pro mne jsou ale Herlíkovice od tohoto víkendu především prostor pro super orienťák, kterému vévodí rozhledna Žalý (1036 m.n.m.).  

Mapa a vůbec celý závod Východočeské oblasti příjemně překvapily hned na několika frontách. Vrcholové partie a i velká část svahu byly velmi dobře průběžné; borůvčím se dalo kličkovat a podložka byla mnohem rovnější a méně kamenitá, než by člověk očekával v takové výšce. Takže oslabený kotník vydržel téměř až ke konci.
Výkon na pohodu (foto: pořadatel)
Stavba zajímavá - kontroly v jámách na směr byly docela záludné, velmi těžko se vizualizovaly a ani v okolí k dohledávce nebylo mnoho dalších objektů. Chyby na 30 vteřin a i více tak naskakovaly velmi snadno. Průběh kolem rozhledny Žalý jsem šel intenzivně až tak, že jsem málem smetl polské pantáty. Před dlouhým postupem jsem doběhl Heppyho (poprvé v životě), ale nakonec to nebyl Happy Day - netrvalo totiž dlouho a on byl fuč.

Zásadní byl i dlouhý postup, kde jsem provedl ne zcela šťastnou myšlenkovou iteraci. Úvaha ve stylu - postup rovně vypadá lépe, tak to stavitel myslel, že se to má oběhnout - nebyla úspěšná. Celkově se mi nicméně běželo příjemně - ono když je na 6 km hned 540 metrů seběh, tak to člověku běží docela samo.

Závod je v rodinné kronice historický - Mareček se poprvé dostal na stupně vítězů. Kamča vyhrála a já porazil v hlavní kategorii mužů hned 15 Východočechů.
Mareček do cíle makal tak, že mu málem spadla rozvázaná bota