Trefné video z Trofeo

Trofeo Vanoni 2016

Italské městečko Morbegno je oblíbená destinace českých vrchařů, kteří sem pravidelně jezdí na prestižní štafetový závod Trofeo Vanoni. V kategorii žen jde o individuální závod, který si Kamča nemohla nechat ujít. 

Na jednu stranu je závod krátký, na druhou stranu s ne úplně jednoduchým profilem - 2,5km nahoru s 250m převýšením a pak totéž dolů. Trasa pestrá, od města po uličky až po kluzké cestičky a přeskoky zídek. A ta konkurence - kromě Itálie na startu závodnice z Anglie, Francie, Čech, Walesu a San Marina.

Výhledy nad městečkem

Pavla Schorná se ale konkurence nebála a v kopcích předvedla famozní nástup s náskokem 18 vteřin na zbytek pole. Ono se to se 43kg nahoru zkrátka běhá docela snadno... Kamča byla nahoře těsně za Francouzkou čtvrtá. Dolů se ale místní šampiónka Alice Gaggi vrhla doslova bezhlavě a stáhla 9 vteřin na Pavlu. Což jí ale naštěstí nestačilo a Pavla zvítězila a to v traťovém rekordu (pokud jsem italštinu dobře pochopil).

Kamča svým parádním seběhem setřásla Francouzku a velmi bezpečně doběhla 3. v čase 22:18, což je na 5km s 250m převýšením pro mne osobně nepochopitelný úprk.

Kdo netejpuje kotníky, nezaslouží slitování

Na místě jsem sice nebyl, ale z vyprávění a videí je jasné, že atmosféra byla výborná. Pro místní byla největším tahákem Alice Gaggi (mistryně světa do vrchu 2013), která v Morbegnu žije, takže závod žen probíhal za všudypřítomného skandování "Alice, Alice...", k tomu navíc plakáty "Forza Alice". V Morbegnu by se naší Aličce určitě líbilo...

City Cross Run Prague

Když už skončit v Bohnicích, tak aspoň mezi prvními... i tak by se dal pojmout atraktivní city trail z Petřína do Bohnic. Letošní třetí ročník se Kamče náramně vydařil, když skončila první stejně jako při prvním ročníku.

 

Závod na 16km začal velmi svižně již v kopci na Petřín a pokračoval svižně v průběhu Hradem, kde se na čele ženského závodu Kamča střídala s loňskou vítězkou Ivanou Sekyrovou. Před Jelením příkopem Kamča - ve vzpomínce na loňské zácpy - raději nastoupila a z tohoto místa se už do konce závodu nepropadla.

Nebyla to ale vůbec žádná selanka, Ivana má letos velmi dobrou formu (Ústecký půlmaratón 1:17:40, Běchovice 36:43) a v polovině závodu ztrácela na Kamču jen 10 vteřin. Navíc díky tomu, že trať se trochu více než loni vyhýbala nejtěžšímu terénu, terén tentokrát pro Kamču neznamenal až tak zásadní výhodu.

V druhé polovině Kamča udržela fantastické tempo a s časem 66:23 skončila v absolutním pořadí 9. (z 830!), tj. předběhlo ji jen 8 mužů. Konečný náskok 1:46 na Ivanu je potěšující. Bylo to až tak rychlé, že i Honza Mrázek se přiznal, že se v polovině otáčel a byl překvapený, že Kamču má v zádech.

O závodě píše i běhej.com a bezvaběh.cz. Na závěr ještě dodejme, že Kamča se z Bohnic - alespoň protentokrát - vrátila.

Česká Tiomila

Po roce se Mistrovství ČR a klubů alias "česká Tiomila" přesunulo v rámci naší malé kotliny o 384km z Vracova do Lužických hor. Není většího kontrastu než mezi placatým Vracovem a Lužickými horami. Počasí bylo obdobně psí, což ale nezabránilo tomu, abychom dokázali, že i v tomto terénu umíme.

Kamča při štafetě žen finišovala 4. (stejně jako loni 4.). Celkově se se tým zlepšil z loňského 18. na 17. místo, což je sice pomalá, ale bezpečně asymptotická konvergence ke zlaté medaili. V naší štafetě rakváčů jsem se zlepšil na 9. místo (loni 16.), hodně mne ale mrzely dvě zbytečné chyby, bez nichž bychom byli na dohled od obhajoby 7. místa. Nicméně upřímně - prvních šest týmů, kde byly hojně zastoupeni bývalí eliťáci či dokonce reprezentanti, bylo mimo naše možnosti a na 7. místo nám chybělo jen 4:25.

I s malým kašpárkem (prostorem) lze hrát velké divadlo

Zlatým hřeben chladného deštivého víkendu, plném horkých emocí, bylo ale až nedělní MČR klubů. Zde bylo nejtvrdším oříškem najít náhradu za absentujícího Pavla Nováka. Rozhodnutí padlo na Pepu Sabola, který ochotně přijel a odvážně se ujal úkolu nastoupit do klání mezi ostřílené harcovníky. A předvedl vstup mezi dospělé ve velkém stylu.

S Kamčou jsme si závod opravdu užili, když Kamča nejlepším časem na svém úseku stáhla na 24. místo. Skvělé bylo i to, že Pepa se velmi dobře udržel a doběhl na 31. místě. I když boj s Chrastí nakonec nebyl na programu, motivací pro mne bylo alespoň uspět v hromadném startu. (Děti, hamba-start opravdu není start, kde účastníci dostanou hamburger!). Nějakým nedopatřením jsem v sobě vyškrábal poslední zbytky tlející letní formy a 27. místem jsem doběhl týmu pro konečné 28. místo. Což je pro náš oddíl slušný průměr. K tomu je ale dobré říct, že vzhledem k našemu "průměru" jsme všichni průměrně o dekádu starší.

Jinak minelu dne (možná i roku) předvedl Honza Flašar z favorizované Pragovky, který na prvním průběhu přes silnici neorazil povinnou kontrolu. Na průběhu shromaždištěm o drahný čas později uslyšel lakonickou poznámku speakera "... budeme zvědaví na jeho vyčtení čipu...", chybu si uvědomil a vrátil se. Chybka na 27 minut hned na úvod nicméně Pragovce nezabránila, aby nás i tak o hodinu porazila.

Bronzová tečka

Letošní orienťácká sezóna, alespoň co se týče jednotlivců, je za námi. Pro Kamču znamená celkově 3. místo v Českém poháru. Po loňském 17. místě (pravda, ovlivněném anémií) jde o výborný výsledek, i když samozřejmě ovlivněný častými absencemi reprezentantek a také často jednodušší stavbou některých závodů. Na druhé straně příušnice Kamče daly stopku na tři závody, takže bronz je myslím zcela zasloužený.

Poslední a nejvíce cenným závodem bylo Mistrovství ČR na klasice v Pusté Rybné, kde jsme sice předtím nikdy nebyli, ale pojem je to pro nás vskutku legendární, evokující chrastecká soustředění ve Svratce (pro znalé: zelená či červená polívka?). Kvalifikace byla neskutečný úprk čistým lesem, zpestřený občasnými schovkami v bílém lese nebo ve složitě generalizovatelném náletu.

"Kéž by mi každou kontrolu takhle nasvítili..." Foto: Petr Kadeřávek

Tyhle drobné triky předznamenaly i finále, kde se rozhodovalo - přesně jak jsem předpovídal - na kontrolách v náletu nebo na rozpitých rozhraních a generalizovaných vývratech. Dále mi vyšla moje předpověď, že Miloš Nykodým vyhraje v mužích (protože má největší hlad po vítězství) a že Denisa Kosová vyhraje v ženách (což by se stalo, kdyby nepřišla pozdě na start). Také jsem si říkal, že pro Danu by právě tenhle závod mohl být na dlouho poslední významný, protože s jejími úspěchy a náročnými povinnostmi bude těžko hledat motivaci do další sezóny. 

Osobně jsem z finále trochu rozčarovaný, protože po větší chybě v hustníku (kde chybovalo hodně předních eliťáků, ale chyba byla skutečně čistě z mé strany) jsem už ztratil motivaci a tělo se také necítilo tak dobře, jako to bylo v létě. Kamčin průběh závodu byl podobný jako můj, tj. chyby na úvod, nicméně na rozdíl ode mne ona srdnatě sbírala cenné body do Českého poháru a z beznadějného 22. místa se nakonec posunula (2. nejrychlejším čase od K5 až do cíle) na cenné 11. místo.