Fakt pěkné prázdniny

Co dodat k Pěkným prázdninám 2016? Epesní elitní tratě, epochální mapy ve všech třech etapách, jednoznačná jednička letošního léta. Nakonec jsem byl docela rád, že jsem z elity nepropadl níže, protože mne dobře postavené tratě bavily a nabídly i pěkná srovnání se solidní konkurencí. Škoda jen E3, kdy jsem 10m od kontroly vlezl na K1 do nezmapovaného průchodu a pak se už nedokázal srovnat (chyba 7 min). Hitem vícedenních byly každopádně GPSky, respektive trošku zákeřně zveřejněný sestřih nejlepších momentů.

I Kamča si v klipu zahrála (zejména od cca 1:50), naštěstí nešlo o chyby typu hledání na třech jiných skalních hřebenech, jako předvedli někteří eliťáci (kterým tímto děkuji, protože jsem je tak poprvé v životě porazil). Po ročníku 2012, kdy jsme se na Drábovně s Kamčou v poslední etapě tragicky ztráceli, to byl neskutečný skok dopředu.

Alokace evropských grantů v ekonomii

Na výroční konferenci EEA 2016 (European Economic Association) apelovala Rachel Griffith ekonomy k tomu, aby podávali více přihlášek do soutěže ERC (European Research Council). Počet přihlášek je totiž jedním z kritérií množství fondů alokovaných pro ekonomii a aktuálně je přihlášek velmi málo. Dokonce EEA vytvořila systém EEA Seed Grants, kdy mírně zadotuje 100 grantových přihlášek ze zemí s nižšími příjmy, včetně ČR.

Konstrukce soutěží a výběrových kritérií je ekonomickým tématem par excellence. Malý počet přihlášek lze vysvětlit několika hypotézami: (a) ekonomové jsou méně ochotni přispět svému oboru jako celku než jiné disciplíny, (b) ekonomové umějí lépe optimalizovat a proto se neúčastní soutěží s malými šancemi, (c) pravidla výběru jsem významně diskriminativní tak, že šance uspět je i pro poměrně kvalitní aplikace velmi nízká. Osobně si myslím, že jako v každé reklamě (c) je správně, ale testování rád nechám na jiných.

V každém případě je pro mne zajímavé vidět, že EEA se uchýlila k politice, která má evidentně strukturu nežádoucího výběru (dotace získají nejen poměrně kvalitní aplikace, které byly nyní na hranici rozhodování, ale hlavně ty aplikace, pro které jsou časové náklady poměrně malé, přičemž tyto náklady samozřejmě vyjadřují nižší produktivitu).

Průzkum (česko-kanadského) terénu

Po pěti letech opět běžíme Českou Kanadu, opět dvě etapy ve Stoječíně a opět finále na Zvůli. Několik rozdílů by se ale našlo: Kamča tentokrát není v očekávání, nanejvýš v očekávání dobrého výsledku. Alička běží, dokonce i zcela sama, ač pod rouškou kategorie HDR. Co se týče mne, navzdory objektivnímu mezičasovému poklesu volím přestup z kategorie H21B do H21A.

Závod (super-)matek na 1., 2. a 4. místě, mezi něž se vklínila jediná slečna na 3. místě

Vše dopadlo, jak má - Kamča vyhrála, Alička si výborně potrénovala, já jsem (společně s Lukášem Bauerem) trpěl. Na své výkony v E1, E2 a E4 (to byl ale kalup!) jsem ale docela hrdý, možná za nečekanou druhou mízu může i letní kombinace pravidelného běhání a nepravidelného stravování, která mne vrátila na závodní váhu 57 kg.

Rumcajsovy míle ... procvičíš se v síle

Závody v okolí Valečova jsou svébytné. Zaprvé, chce-li závodník uspět, měl by před nimi několik týdnů chodit do posilovny. Zadruhé, jsou v krásných terénech a často na krásném shromaždišti, letos s panoramatickým výhledem až na skály v Srbsku. Zatřetí, je třeba myslet na sršně, kteří zdejší krajinu milují ještě o něco víc než my turisté (a i letos došlo na lehké poštípání). 

Letos při Rumcajsových mílích přibylo i za čtvrté, totiž vhodnost horolezeckého tréninku a to když E3 probíhala zčásti ve svahu, kde slovy Bédi "... ještě, že nepršelo, protože to by pak šlo na řadě míst o zdraví."

Jelikož se běhalo bez hřebů v Salomonech, na vyhlášení nastoupila Salomon lady

V takto specifickém terénu proběhl křest Aličky v D10N, která si závody užila a v E3 dokonce doběhla na 2. místě. Moje výkony stačily na 10. místo v H21B (což je pro mne fajn) a Kamča navzdora chybičkám dobyla 3. místa, načež získala v tomto kraji klasický dar ze Svijan.

Tvrdý šumavský chlebíček

Když se řekne Zadov, tak se mi živě vybaví vzpomínky na hobby závod při vrchařské kvalifikaci v roce 2013, kde jsem zarputile soupeřil s žákyňkami a dorostenkami. Holt Šumava nabízí tvrdý běžecký chlebíček, tvrdý jak ztvrdlá Šumava.

Letošní závod Salomon Trail Running Cupu na Zadově naštěstí neměl podobný profil. Delší (21km) i kratší trať (11km) byly běhavé a zejména delší trať měla údajně pěkný trailový charakter. Kamčina účast na kratší trati přinesla ovoce nejen v podobě vítězství v ženách, ale hlavně i srdnatého výkonu, kdy doběhla 3. v absolutním pořadí, za Romanem Skalským jen o 30 vteřin, čehož si všiml i server běhej.com.

Propršené vyhlášení (foto: STRC)