Salomon girl

Neodolali jsme a za pěkného počasí jsme pořídili několik ryze amatérských běžeckých foteček s novou kolekcí od Salomonu.

Místo: Rothorn

Místo: Stellisee

Místo: Trockener Steg

Orienťák pod Matterhornem

Léčím si puchýře, rty zdevastované opary a na tváři spálenou kůži, ale říkám si... tenhle orienťák zkrátka neměl chybu! 

Švýcaři se snažili udělat ze Swiss O'Week 2014 bezchybné závody, což není pro téměř 5 tisíc lidí v terénech mezi 2-3 tis. m.n.m. triviální, a to i s ohledem na to, že některé etapy začínaly už v 8 hodin ráno. Nakonec největším nepřítelem bylo nezvykle deštivé počasí, se kterým se Švýcaři dokázali poprat mistrovským tahem; geniální rošádou prohodili páteční a úterní etapu, načež v pátek na přehozenou královskou etapu ve 2900 metrech n.m. vysvitlo sluníčko, z mraků nad shromaždiště vylezl Matterhorn a bylo prakticky ideální počasí.

E2, pohled na Breithorn (vpravo) a vrcholy Liskamm (vlevo)

E2, ledovcem krásně vymodelovaný až vymazlený terén

Etapy probíhaly ve třech typech lesa. První typ kolem 2000 metrů znamenal extrémně prudké zalesněné či kamenité svahy. Dle mého názoru nejméně atraktivní terén, kombinovaný se švýcarským stavitelským sadismem (extrémní převýšení, nebezpečné přeběhy přes suťoviště). Druhý typ kolem 2500 metrů nabízel otevřené, travou zarostlé a nádherně modelované "planiny". Šlo o velmi pěkné a rychlé terény, kde se - jak jsme viděli poslední den - hraje tzv. "alpský golf", nejvýše položený golf na světě. 

Mraky, mraky a mlha; krásné scenérie zůstávaly většinou za oblaky

Poslední typ byl až ve výšce 2900 metrů, kde se nachází prakticky čistá skála a štěrk, kombinace skalních ploten, srázů, drobné sutě a jezírek. Zcela mimořádný a neopakovatelný terén, přitom běhatelný, řekl bych že s opatrností nijak nebezpečný a zároveň s nepříliš velkým převýšením.

I takto může vypadat koridor ke startovnímu lampionku

Samozřejmě by se na závodech našly drobnosti, které by se daly rychle ku prospěchu všech vylepšit - např. mezičasy neobsahovaly průběžné ztráty ani pořadí. Tratě byly občas nesmyslně fyzické (typicky 9 vrstevnic nahoru a dolu), ale to je asi národní povahou. V terénu bylo na daný počet lidí poměrně málo kontrol, např. mezi HAL-DE byl překryv obvykle ve 20% kontrol; v kombinaci s více než 100 lidmi v kategoriích (a intervalem 1 minuta) tak v přehledném bezlesném terénu bylo velmi často u kontrol extrémně husto.

Typická kontrolka

Nicméně celkově se jednalo o zcela fantastický až fantaskní zážitek. I když počasí bylo převážně nepříznivé, etapy nakonec proběhly a byly zvladatelné. Na volné dny vyšlo počasí skvěle, tudíž odjíždíme nadšeni a s očekáváním, kdy tenhle cirkus v Zermattu vypukne nanovo.

30 vteřin na čele

Na 4. etapu Swiss O'Week 2014 byl připraven v elitě masový start. A když masový start ve Švýcarsku, tak samozřejmě do nejprudšího kopce, který je k dispozici. Kamču si hned před startem neočekávaně zavolal pořadatel a dal jí jako průběžné 17. závodnici GPS jednotku, což byla určitě velká pocta.

Aby se Kamča odvděčila pořadatelům a zároveň trochu zviditelnila dres CTB na mezinárodní scéně, rozeběhla závod zcela nekompromisně.

Holky, jdeme do toho...

Kopec byl nekonečný a nahoře se Kamča objevila druhá, jen těsně za Judith Wyder (3x zlatá z letošního MS).

Na čele Kamča, za ní Judith Wyder, Simone Niggli a další hvězdy světového orienťáku

Atmosféru masového startu žen (frenetické fanoušky a dron s kamerou nad hlavou) si můžete (bohužel jen velmi letmo) vychutnat v pořadatelském šotu cca v čase 7:24-7:34.

Porazila jsem Simone Niggli...

Zahájení Swiss O'Week 2014 provázela malá senzace, když v prologu elitu udělala 23-násobná mistyně světa Simone Niggli obrovskou chybu hned na první kontrolu (ztráta 1:54 na Kamču). Díky této minele si hned několik děvčat (včetně Kamči) mohlo říct - zřejmě poprvé a naposledy - že porazily Simone Niggli.

A právě tohle jedno uvolněné místo byl pro Kamču příslovečný chlup štěstí, který ji zajistil poslední postupové 12. místo. V šestičlenném semifinále za velmi silné účasti nakonec doběhla na výtečném, ač nepostupovém 4. místě.

Semifinále ve velmi slušné společnosti

Pro Kamču se tak Zermatt stal letos teprve třetím sprintem, v pořadí Zhoř-Znojmo-Zermatt.

Montreux - Les Rochers-de-Naye

18,8km - řeknete si, pche, necelý půlmaratón, to mám za chvíli, ale přidejte si k tomu 1600m převýšení a z kakaíčka je rázem silná káva. 

Na tuto štaci vyrazila Kamča do švýcarského Montreux. Cílem bylo s veškerým respektem přežít a co nejrychleji absolvovat parametry, na které pár dní předtím na túře potřebovala minimálně půl dne.

Někdy je lepší nic nevědět, nic nevidět

Naštěstí pro český tým došlo den před závodem na motivační večeři s legendárním Jonathanem Wyattem. S takovou psychologickou výhodou se hned kopce snižují na 50%. Skvostné výhledy navíc také snižují převýšení o tzv. estetický koeficient kopce.

Pane doktore, vy jste se zase kochal?

Cílový kopeček

A co výsledky? 6. místo je fajn, zvláště když se k tomu dodá, že fenomenální Robert Krupička doběhl pátý. Odstup od vítězky nicméně činil minutu na kilometr a na traťový rekord Angeliny Joly (ano, tohle jméno není ani překlep ani vtípek od hackerů) by to chtělo dokonce o 23 minut zlepšit čas. Třeba příště.

Cesta zubačkou dolů byla jak ze železničářské pohádky

Dolomity ve 3D

Monte Cridola (2581m) byla naše první zastávka v Dolomitech. Na celodenní túře jsme nepotkali ani živáčka, i bivak Vaccari byl úplně osamocený. Na úvod se tak určitě vyplatilo vybrat si málo frekventovanou oblast východních Dolomit.

Cestička byla sporadicky prochozená - popadané stromy, valící se kameny v suťovišti; nicméně tenhle jsme opravdu neutrhli my

Ukážu ti cestu rááájem ...

Po půl roce zdarma lekce sjezdového lyžování

Další den následoval přesun do Sextenských Dolomit a výstup jižně kolem Monte Cengia směrem k Tre Cime. Počasí bylo velmi proměnlivé, což kromě závěrečného lijavce jak z Cimrmana byla příležitost si užít hory z trochu netradiční mlžné perspektivy.

Mladíček se teprve učí chodit po horách, pročež nabízí celou variantu pěkných kompozic

Na této výpravě reprezentujeme svoji vlast (aneb konečně pořádný test Kamčiných repre hadříků)

Poslední den byl výstup na Monte Piano - Monte Piana, kde probíhala frontová linie za první světové války. Opět den prakticky bez návštěvníků hor, navíc po čerstvém sněhu a za velmi pěkného počasí.

Takovou ranní scenérii bych si pro ranní čaj přál i ostatní dny v roce

Mlha se rozpouští a ukazuje blyštivé následky nočního nečasu

Opar nad Lago di Landro, i mně se při výstupu kouří až z uší

Výhled na sever na vrcholky Alp

Čerstvý červencový sníh taje doslova před očima

Téměř sto let a zákopy jsou jak ze včerejška

Kříž na italské straně