Na útěk z vyprahlé Prahy je nejlepší a nejdostupnější ThammühlvKaribiku. Těsně před sezónou je úplně nejlepší - kamiony navážejí čerstvý písek, moře není znečištěné, monzuny nikde a slunečníky jsou volné. Hned za plůtkem pláže je možné dát si miniorienťáček na minidunách v borovém lese. Anebo stačí vyběhnout údolím do skal a v nich člověk s trochou štěstí narazí i na řadu lampionů.
Pohoda k pohledání - navíc se tu platí českými korunami
Pod zadečkem je nepodařená lekce z architektury
Děti se do moře nebojí - nemají tu chaluhy, žraloky, chobotnice ani české gaunery; maximálně připluje nějaká ta sladkovodní středoevropská rybička
Pro mne i Kamču šlo navíc i o vzpomínku na červen 2006.
Stejně jako loni vyrazila skupina kolem Romana Skalského do Švýcarska na běh z Neirivue na Le Moléson (1200m převýšení). Kopec jako ostatně každý rok byl nekonečný, ale zlepšení cca o 6 minut Kamču potěšilo, i když letos její čas na první trojici nevystačil. Do Švýcarska se ale nejezdí jen za výsledky, ale hlavně se pokochat přírodou a také si uvědomit, že máme v naší zemi opravdu hodně co dohánět.
Po nevydařené orienťácké sekvenci elitních závodů na middle (11. místo na Vysočině, nepostup do finále MČR o 9 vteřin) a špetce pechu na klasice na Vysočině (4. místo jen o 25 vteřin) si Kamča trošku spravila chuť silničním závodem. Po velmi dlouhé době se postavila na asfalt a letošní Běh olympijského dne (10km na Ladronce a Strahově) zvládla za 36:58, což je jen těsně za loňským 36:45.
Letošní MČR v middle bude nadlouho zapsáno v orienťáckých análech jako čistý extrém. Extrémně kopcovatý terén, extrémně husté skalní město a k tomu extrémně jemná mapa, něco podobného se v Čechách nachází velmi zřídka a spíše jen v menších celcích skalních měst (možná na Supí hoře, možná i v Českém ráji, ale většinou dnes již v zakázaných prostorech). Navíc se podobná místa používají jen jako oživení vícedenních ve skalách (např. závod na 1:3 000 ve Valečově), ne jako vrcholné závody.
Občas jsem měl pocit, že mi Velký bratr šeptá do ouška "hledej, Šmudlo"
Na nedělní finále se objevily velmi kritické názory (Marťan: nelze běžet rychle a střídat tempo, nelze číst mapu, nejednoznačné), jinde se nedostatky berou trošku s ironií (Sosna: "výborná mapa, tedy z pohledu závodníka, co běhá rychlostí chůze"). Můj dojem je umírněný: Můj vítězný čas 56 min v H35B (o 4 minuty lepší než 2. nejlepší čas) ukazuje, že trať byla minimálně o 10 minut delší, než bylo vhodné. Zčásti byla trať zbytečně extrémní (3x přes hluboká údolí je pro vedlejší veteránskou kategorii H35B až moc). Na druhou stranu hodně jsem si ex post vyčítal snahu část skal obíhat (kopce jsou pak fyzicky i mentálně likvidační). Nejtěžší místa se podle mne dala přečíst, navíc stavba kontrol byla (alespoň pro mne, snad kromě K8) docela jednoznačná. Chyby ve volbě, které mi přidaly např. 4-5 vrstevnic na postupu, si můžu přičíst jen sobě. Nicméně neumím si představit, jak probíhal závod starších veteránů, protože tohle bylo podle mne moc i na poměrně trénované mladíky. Ohledně čitelnosti - asi je ke zvážení, jestli více nedoporučovat lupu, která je jinak v ČR zcela zbytečná.
Co se týče našeho dua, Kamča měla velkou smůlu v rozlosování na semifinálové skupiny - o 9 vteřin nepostoupila ze 7. místa, přitom měla 11. čas ze všech závodnic (tj. ve finále bylo 10 děvčat s lepším časem a 14 děvčat s horším časem). Nicméně vzhledem k obtížnosti finále by postup asi nehrál roli. Já jsem bohužel v semifinále H35 zvolil pár špatných voleb a celkově se trápil fyzicky i mapově. V neděli mne trať bavila poměrně hodně, i když až v 2. polovině jsem se s mapou zcela srovnal; naštěstí to bylo zrovna v těch úplně nejtěžších místech. Celkově mně extrém bavil a kdyby se v tomhle terénu postavil závod/trénink na 1:5 000 s menším převýšením, pak by to mohla být prvotřídní zábava. Jinak pro hnutí nezúčastněných doporučuji krátce shlédnout trať H40B z pohledu kamery:
Cituji reálný email, který dostal jeden můj kolega:
Rád bych Vás požádal o individuální přezkoušení. Vidím, že zbývají pouze
dva termíny. Během druhého termínu jsem "bohužel" s
rodinou v Číně, navštěvujeme sestru, která je tam na studijním pobytu - a
jak to tak bývá, rodina samozřejmě o datu rozhodla beze mě, proto jsem s
tím nedokázal již hýbat. Co se týká prvního termínu, moc mě to mrzí,
ale přislíbil jsem hraní na klavír na jedné svatbě svých známých v Rumunsku a teprve nyní jsem si uvědomil, že to datum se mi kryje se zkouškou.
Po 9 měsících se Kamča postavila na extraligový ovál a zaběhla 3km za 10:09.41, což je vzhledem k minimu specializovaného tréninku poměrně pěkný čas. Samozřejmě od české špičky je to stále daleko, ale v kategorii maminek se třemi dětmi je už nyní jasnou mistryní ČR...
