pondělí 21. října 2013

Předvolebně dvakrát a dost

Aby byl tento blog vyvážený, musím v rámci kampaně zmínit kromě Andreje Babiše osobnosti i z jiných stran. A vyberu si dvě, které mne dnes nějak zaujaly. První je doc. Luboš Smrčka (pražská dvojka SPOZ), který si na plakátech u svého jména píše VŠE - Oxford. Taková kombinace je až tak dadaistická, že mne donutila zjistit si, jak si pan doc. Smrčka vede ve výzkumu. Za posledních pět let (standardní doba při posuzování výkonu) má spoustu publikací, z toho nicméně jen jednu impaktovanou a k tomu česky, v lokální Politické ekonomii. To opravdu na Oxford nestačí.

Jak si ale pan Smrčka zajistil afiliaci Oxfordu? Po bleskovém hledání na internetu jsem zjistil, že se nějakým způsobem seznámil s Dimitriosem Tsomomocem, kterého zřejmě zaujaly jeho praktické znalosti o české insolvenci z pozice konkurzního správce. Na Oxfordu pobyl několikrát jako návštěvník, nelze dohledat zda několik dní či několik týdnů. Dále se ukázalo, že Dimitrios Tsomomoc aktuálně zaštiťuje jeden z TAČR projektů, což vypadná na běžný obchod reputace za eura. K účasti člověka z Oxfordu lze samozřejmě jen poblahopřát a jen houšť (pokud to není jen klasická potěmkinovská kulisa), nerozumím jen, jak tato historie zakládá afiliaci Oxfordu. Trochu se děsím se reputace českého vysokého školství poté, co oxfordská akademie zjistí, že Oxford funguje v české předvolební kampani. Neblaze mi to připomíná harvardské fondy.

K druhé osobnosti jen drobná noticka. Titulek rozhovoru Vladimíra Špidly pro E15 byl poměrně slibný, těšil jsem se na pronikavou analýzu governance. Namísto toho následovaly trochu mělké krátkodeché úvahy o stranické taktice. Zaujala mne jen následující odpověď:
Co udělá prezident, o tom nemá smysl debatovat. Odpovědnost jakékoli strany je v okamžiku vítězství si s ním racionálně poradit. Když jsme byli malí a hráli kuličky, měli jsme heslo – příroda hraje. Když byl někde v cestě nějaký kamínek, museli jsme s ním počítat. Prezident republiky je součást politické přírody. Musíte si s tím poradit, jako jsme si poradili v těch kuličkách.
K tomu jako game theorist musím dodat, že tato paralela je nepřesná. Krásně přitom ilustruje motivaci v úvodní přednášce z game theory. Optimalizace proti přírodě je problém teorie rozhodování (decision theory), optimalizace proti prezidentovi je problém teorie her (game theory). Rozdíl je v tom, že prezident je strategický a příroda nestrategická. I když příroda je nevyzpytatelná, optimalizace proti strategickému protihráčovi je mnohem složitější a při ní si nevystačíme s nástroji, které platily při odhadování rozložení kamínků na trajektorii klukovských kuliček.