Pětidenní

Na pětidenních v Lužických horách jsem byl jako malý špunt někdy v roce 1991. Živě si vybavuji výlet s panem Kolmašem vlakem a nemůžu zapomenout na čarokrásnou a magickou krajinu plnou sopečných hor, skal a těžké podložky. (Očarovala mne až tak, že jsem sekal desetiminutové ztráty.)

Letošní Bohemia 2013 se vrátila do Lužických hor, aby využila terény z loňských áček (o loňském výletu píšu zde) a navrch skály v Jetřichovicích. Kamča bojovala v početně oslabené elitní kategorii hlavně se skupinou maminek od tří dětí (Bára Baldriánová, Bóďa Heczková) a i když všechno vyhrála (kromě vloženého minisprintíku, kam zavítala rychlonožka Tereza Novotná), nebylo to rozhodně zadarmo. Ve skalách byla řada chytáků a chytáčků a na klasice poměrně dost voleb, kde bylo co řešit.

Kdyby Bóďa běžela všechny etapy a kdyby jely všechny naše děti, mohlo být na stupních rekordních 9 ratolestí

Na pětidenních mne potěšil online servis - např. výsledky jednotlivých etap v reálném čase jsem na vícedenních v Čechách mnohokrát neviděl a moc rád jsem to ze zahraničí využil.

Gesäuse: rakouské Dolomity

Z Jindřichova Hradce je to do pohoří Gesäuse pouhé tři hodiny jízdy po dálnici. Když konečně předpověď pro Alpy byla slibná, neváhali jsme a zvolili variantu rychlé víkendové návštěvy tohoto pohoří. Pro Gesäuse je charakteristický kontrast nádherného údolí řeky Enns s takřka kolmými a nezvykle světle vápencovými skalami.

Wasserfalweg: úkol - najděte Kamču

První den vycházíme na Hochtor (2369 m.n.m.) pomocí jednoho z nejstarších klettersteigů v Alpách, tzv. Wasserfallweg. Celá stezka (Josefinensteig) připomíná zajištěné pasáže například v Roháčích, je však o mnoho delší, zajištěné úseky na sebe plynule navazují. Charakter skály je jiný, na rozdíl od tatranské žuly lezeme po nejsvětlejším vápenci typickém pro Gesäuse.

Nástup na klettersteig je impresivní - od vodopádu pohledem vzhůru není vůbec jasné, kudy cesta povede, nad námi je pouze prudký svah, nepřístupné skály a padající voda. Pak už docházíme v klidu na chatu Hesshütte (1699 m) a po delších jištěných úsecích se dostáváme až na vrchol.

Okolí Hochtoru

Druhý den se vydáváme na Admonter Reichensteiner (2251 m.n.m.). Tato hora vytváří nádherný zub, klenoucí se ve vápencové ježaté hradbě na jih od řeky Enns. Nástup poklidný a počasí přívětivé.

Na jaře mohou být přívaly vody v korytě poměrně dramatické

Když se dostáváme cca do 1900 m.n.m., začíná lezení stupně II, kde záhy zjišťujeme, že jsme trochu přecenili své síly a technické možnosti, načež se z nezajištěného lezení na šikmé skále vracíme na vyhlídky. 

Traverz touto skalou na nás nenechává ani nitku suchou

Ty jsou fantastické prakticky na všechny světové strany.

V pozadí vrcholky Hochtor a Grösser Oderstein

Kravka s telátkem si ale umějí vybrat místo

Na závěr jen klidný sestup a ještě sesbírat alpské borůvky na koláče a knedlíky.

Na úplný závěr ještě trochu erotiky

Excelentní Paul Klemperer

Měl jsem dnes příležitost poslechnout si Paula Klemperera z Oxfordu, který měl půvabnou přednášku o jeho úspěšném designu aukcí pro Bank of England. The Guardian na toto téma natočil i půvabné krátké video, které zařadil - ekonomové, buďte poctěni - do sekce Mathematics.

How geometry came to the rescue during the banking crisis

Britský humor, neskrývané až dětské nadšení z nového a v zásadě nekomplikovaného využití geometrie pro analýzu poptávky, přednáška bez jediné rovnice a navrch elegantní ilustrace nového teorému, takové kombinaci se zkrátka nedalo odolat. Že je Klemperer hvězda, potvrzuje i video.

Lund

Malé zpestření během konference ve švédském Lundu

Ke zdi!

Hlavní půvab našeho blogu a vlastně i našeho života spočívá v tom, že každý rok můžou psát vlastně úplně totéž, co loni.

Příkladem budiž pražský kros Dvě kola při zdi; ať už loni nebo tři roky zpátky.

1. Tentokrát to byl pro Kamču běh s větším náskokem na svoji atletickou oddílovou kolegyni Terku Zuzánkovou.
2. Čas 15:25 je poměrně daleko za (Kamčiným) traťovým rekordem 14:58. 
3. Letos chyběl TV přenos i články na běžeckých serverech. 
4. Na rozdíl od minula závodila i Magdalenka a díky šatečkám vyhrála titul nejhezčí malá závodnice. 
5. Na rozdíl od minula se závodící Mareček kvalitně vysekal. Konečně má kýženou image piráta z Karibiku.
6. V mužích opět vyhrál orienťák, tentokrát fantom Aleš Drahokoupil vystřídal Beta. 
7. Opět se čepovalo pivo zdarma. Dolce vita.

Dokonce máme prakticky tytéž fotky, jen dětičky na nich zrajou.

Úprk za prvním klukem (foto: pořadatel)

dvekolaprizdirajče.net

HSH Vysočina Cup: edice 2013

Jako přes kopírák. Takový byl letošní Botas - alespoň v dámské elitě - ve srovnání s loňskou edicí. 

Kamča opět startovala ze 3. místa, opět před ní Eva Kabáthová; opět Kamča sbíhá ostatní a získává celkové vítězství. Tentokrát za vítězství může nejen úprk, ale i parádní technika Martiny Zvěřinové, se kterou Kamča běžela prakticky celou třetí etapu. Toto duo dnes nemělo absolutně žádnou konkurenci. 

Každá z trojice vyhrála jednu z etap

V kategorii H21A, kde jsem se ocitl omylem po dlouhém přemlouvání pana H., se mezi stárnoucími před-veterány a veterány poměrně dost soutěžilo. Nejlepší pocit jsem měl z 6. místa na middle E1, v E2 jsem - zcela přiznávám - neměl fyzicky na drsné okolí Pasecké skály, a v E3 jsem začal hned dvěma chybami. 

Neodvážím se hodnotit Botas jako celek - to patří těm, co se účastnili i jeho hojných společenských (nočních i denních) událostí. Takže jen stručně hlavní sportovní plus letošního Botasu: pestrý terén, drsná podložka E2, perfektní stavba E3 a bohatá organizace.

Jukola z helikoptéry

Další dvě kapky optimismu

První z kapek spadla v sobotu na vrcholku Ještědu, kde Kamča vyhrála horský běh Hodkovice n. Mohelkou - Ještěd (14,2km, 790m převýšení). Čas byl sice o 4 minuty horší než její traťový rekord z roku 2010, tehdy ale za Kamčou tvrdila muziku Jana Klimešová. 

Orienťácký souboj s nestárnoucím Petrem Henychem

Na vyhlášení to nakonec vypadalo jako u nás doma v úterý po společném tréninku, k tomu navíc připočtěme, že z Vysočiny bojovali i Tomík Matras a Aleš Král.

Na stupně vítězů je třeba si brát malé šerpy - nosiče cen

Druhá kapka spadla v neděli na stadionu v Edenu, kde Kamča poprvé ochutnala steeple. Cílem bylo nevykoupat se příliš v příkopě, což Kamča zvládla nad očekávání a přitom dokonce vyhrála. Což není zase tak málo, protože šlo jeden z mítinků atletické extraligy. Čas 11:10 sice není na Diamantovou ligu (je třeba příště ubrat aspoň minutu a 45 vteřin :-), ale na rozdíl od závodnic v Birmighamu se v neděli Kamča alespoň neválela v žabinci.

Ooops...