pondělí 29. července 2013

Gesäuse: rakouské Dolomity

Z Jindřichova Hradce je to do pohoří Gesäuse pouhé tři hodiny jízdy po dálnici. Když konečně předpověď pro Alpy byla slibná, neváhali jsme a zvolili variantu rychlé víkendové návštěvy tohoto pohoří. Pro Gesäuse je charakteristický kontrast nádherného údolí řeky Enns s takřka kolmými a nezvykle světle vápencovými skalami.
Wasserfalweg: úkol - najděte Kamču
První den vycházíme na Hochtor (2369 m.n.m.) pomocí jednoho z nejstarších klettersteigů v Alpách, tzv. Wasserfallweg. Celá stezka (Josefinensteig) připomíná zajištěné pasáže například v Roháčích, je však o mnoho delší, zajištěné úseky na sebe plynule navazují. Charakter skály je jiný, na rozdíl od tatranské žuly lezeme po nejsvětlejším vápenci typickém pro Gesäuse.

Nástup na klettersteig je impresivní - od vodopádu pohledem vzhůru není vůbec jasné, kudy cesta povede, nad námi je pouze prudký svah, nepřístupné skály a padající voda. Pak už docházíme v klidu na chatu Hesshütte (1699 m) a po delších jištěných úsecích se dostáváme až na vrchol.
Okolí Hochtoru
Druhý den se vydáváme na Admonter Reichensteiner (2251 m.n.m.). Tato hora vytváří nádherný zub, klenoucí se ve vápencové ježaté hradbě na jih od řeky Enns. Nástup poklidný a počasí přívětivé.
Na jaře mohou být přívaly vody v korytě poměrně dramatické
Když se dostáváme cca do 1900 m.n.m., začíná lezení stupně II, kde záhy zjišťujeme, že jsme trochu přecenili své síly a technické možnosti, načež se z nezajištěného lezení na šikmé skále vracíme na vyhlídky. 
Traverz touto skalou na nás nenechává ani nitku suchou
Ty jsou fantastické prakticky na všechny světové strany.
V pozadí vrcholky Hochtor a Grösser Oderstein
Kravka s telátkem si ale umějí vybrat místo
Na závěr jen klidný sestup a ještě sesbírat alpské borůvky na koláče a knedlíky.
Na úplný závěr ještě trochu erotiky