V bazénu je hastrman...

... zatahá tě za copan!

Do Českého ráje, cesta příjemná je, dudlaj, dudlajdá

Největší atrakce skalního města = přírodní pískoviště

3 rifugi aneb tři chaty za 95 minut

Když Roman Skalský nabídl Kamče účast v týmovém závodu 3 rifugi v Dolomitech, rozhodnutí bylo jasné - výlet do Dolomit a bez dětí se platí zlatem. Navíc šlo o výbornou šancí si v zajímavém týmu zkusit zase něco jiného, totiž běh nahoru dolů s přilbou na hlavě, úseky na žebřících s přidržení na laně a hlavně s úžasnou scenérií. V 50. ročníku tohoto štafetového závodu šlo navíc o prestiž a o boj s tými silných Slovinek, Angličanek a hlavně samozřejmě Italek.

Koncept závodu je poměrně drsný. První úsek jde nahoru (720m převýšení), druhý úsek nahoru dolů (400m převýšení) a třetí jen dolů (převýšení 870m hurá dolů). Nahoru vyběhla Pavla Schorná na skvělém 3. místě (39', o 2' lépe než loni Eva Skalníková), Kamča udržela 3. místo (o 3' lépe než loni Lada Mandlíková) a Radka Churáňová na seběhu skončila 4. (zopakovala přibližně svůj loňský hrdinný čas). Ta bramborová medaile je štafetám, kterých se Kamča zúčastní, holt souzená.

Tady někdo nevěří svým očím

Hlavní bylo ale si užít krásnou atmosféru a to se povedlo.

Modré nebe nad hlavou, klid před závodní bouří

Ospalý motýl se stal týmovým maskotem

Mimochodem, jak se má správně dělat PR?

Výborně si vedly ženy, které obsadily 1.  místo, těsně lepší byly Pavla Schorná a Radka Churáňová (na svém úseku obě 3. místo), Kamila Gregorová zaostala na 4. místě na svém úseku (pro úplnost nutno dodat, že rychlejší než náš tým byly 3 cizí týmy - ale to je v bězích do vrchu obvyklé - mezi nimi obsadila Mateja Kosovelj první příčku).

Pro ty, co nechápou styl zprávy, nechť si nalistují jednu "objektivní" zprávu z MČR v běhu do vrchu.

100° Fahrenheita

V životě jsem to zatím neviděl, ale už je to tady - v pozdním létě je v Praze ve stínu více než 38°C, přesně 100° Fahrenheita.

Rozhledna na Veselém vrchu

Po dopolední návštěvě Štěchovic, kde Kamča dobývala Štěchovický poklad (2.9 km, 205m převýšení, 14:57), zatímco my sledovali Štěchovickou přehradu, včetně průjezdu parníkem Odra přes plavební komoru, byla položena otázka, co s načatou nedělí. Zvolili jsme rozhlednu na Veselém vrchu u Mokrska, protože nás lákal výhled na Slapy. A nijak jsme nelitovali, rozhledna nabízí fantastický rozhled, kdy za dobré viditelnosti je vidět od České Sibiře po České středohoří. Tvrdí se, že při výborné viditelnosti jsou odsud k vidění i alpské štíty, Krkonoše nebo jihočeská Kleť a Šumava.

Jsou věci, které jsou k nezaplacení

V roce 1999 rozhlednu postavila firma Eurotel jako základnovou stanici veřejné radiotelefonní sítě. Přístupná je ve výši 25 metrů, dostoupá se k ní po 137 schodech. Kopec, kde rozhledna stojí, údajně obsahuje největší zásoby zlata v ČR v hodnotě desítek mld. Kč. Pokud by se měly získat, bylo by ale třeba ho celý srovnat se zemí. Na rozhledně je pověšen letopočet z dva metry vysokých plechových číslic. Ten se mění od roku 2000 vždy odpoledne na Silvestra mezi 14. a 16. hodinou a symbolizuje (dočasné?) vítězství obyvatel Mokrska nad těžaři zlata.

Potřetí na Černou horu

Dva roky uplynuly jako voda a hle, je tu opět sudý rok a Kamča se vydává na běh Jánské lázně-Černá hora (8km, 660 převýšení). Na rozdíl od let 2008 a 2010 je trasa mírně pozměněna, nejedná se o žádné mistrovství ani nominaci a běh má charakter pohodového závodu. Opět je nevlídno, opět (pro mne naštěstí) neběžím. Fajn zakončení týdenního pobytu v Jizerkách a Krkonoších.

Táňa Metelková vyhrála se slušným náskokem

Výsledky a fotografie na ISCAREXu a článek na běhej.com.

Holba běh na Šerák

Předminulý týden proběhl ve znamení střevní virózy. Nejprve v úterý začala blinkat Majda, poté ve čtvrtek postupně Mareček, Alička a Kamča. Já ji prodělal nejpozději, mezi čtvrtkem a pátkem. Nad Kamčiným startem na nominačním závodě pro MS v běhu do vrchu proto visel hodně velký otazník, ale v sobotu brzy ráno padlo rozhodnutí jet, i když výkon asi nebude oslnivý. (Když už jedeme z Prahy do Jizerských hor, proč to nevzít přes Jeseníky...) Do Jeseníků jsme dorazili obrazně i fakticky pět minut před dvanáctou, ale na prezentaci se nad námi slitovali a Kamču do startovky zařadili.

Kamča byla spokojená s tím, že kopec vyběhla a i když si neužila cestou výhledy, prostor se jí líbil a trať byla sympatická, o dost méně prudká, než očekávala. Díky celkově 5. místu si sice nevybojovala přímou nominaci na MS, ale to je zkrátka realita všedních dní. O běhu na Šerák se více rozepsal běhej.com a bezvaběh.cz. Ostravská pobočka ČT dále připravila krátkou reportáž, kde v čase 1:30 probíhá naše tréninková parťačka Katka Matrasová, která oslnila celkově 2. místem v ženách.

Vyhlášení kategorie do 35 let - orienteering rulez!

Vrbnik

Na ostrově Krk se do Krku musí zajet, ale kdo má Krku na Krku až po krk, může zajet i jinam. Nabízí se Vrbnik, půvabné městečko na 50m skalním ostrohu. Uličky tu přímo vybízejí k procházce. Kéž jednou přijde ten slavný den, kdy na Vrbnik bude zaveden městský sprint.

Američané sem nejezdí - nevešli by se

Takhle si představuji Stínadla

Třetí dítě, druhá dovolená v Jugoslávii

Naše letošní hlavní expedice směřovala do Chorvatska, konkrétně na ostrov Krk a do podhůří Risnjaku v pohoří Gorski kotar. Hlavním cílem byly pětidenní Croatia Open, které byly zařazeny do mezi hlavní vícedenní lákadla této sezóny. Náš plán bylo užít si co nejdéle na Krku, odsud přejíždět na případné tréninky a na první etapu a až poté přejet do kempu v Delnici. Krk jsme vybrali jednak kvůli poloze k centru závodů, ve hře bylo i to, že jsme mohli chodit na stejnou pláž jako v roce 2008, dokonce i stejné místečko pod stromy jsme si našli.

V naší volbě nás utvrdilo i počasí, které se na místní poměry významně zhoršilo. Přišla bóra silná tak, že se na dálnicích muselo jet max. 60km/h. Konečně jsme pochopili smysl všudypřítomných zídek, bez nichž by bóra zničila všechny olivovníky. V bóře bychom v kempu s dětmi asi dlouho nevydrželi.

Ve dnech se zhoršeným počasím byl trénink v horách slušná alternativa, i když to znamenalo přejet do chladnějších krajů. (Kdo by si tipoval, že do Chorvatska bude potřeba oblečení na 10-15 st. C.)  Jednoznačně nejzajímavější trénink se podařil na mapě Biljevina (SV od Crni Lug), kde je spousta malých závrtů, podrost a prořízka. Navíc byla k dispozici mapa bez cest.

Přiznávám se k tomu, že po hledání dvou kontrol mi došly nervy a zvolil jsem na mapu s cestami.

A co Croatia Open? Slušné mezinárodní závody s delší tradicí, špičkovými terény a mapami a pečlivou organizací. Jen bych vytknul, že občas si toho na sebe berou pořadatelé příliš. Například nebyli schopni vůbec upravit startovní časy, i když slotů měli habaděj. Akce je až přeorganizovaná (vlajky, rachejtle při vyhlášení), ale schází tisk výsledků, nejsou vyvěšené souhrnné výsledky v kempu, zrušený byl výlet na Plitvická jezera atd. Celé je to vidět už na webu - na jedné straně výplod designového studia, na druhé straně před závodem nebyly žádné PDF s pokyny, web je nepřehledný, s rozptýlenými informacemi a některými částmi neaktualizovanými. V krásném tištěném bulletinu pak chybí lokace, jak se dostat na shromaždiště a spousta dalších věcí.

Do Chorvatska jsme jeli hlavně kvůli krásným terénům. Vrcholem byla hned 1. etapa v Golubnijaku. I když šlo o extrémní karst, nakonec to nebyla až taková divočina. Kvalitní tisk hnědé (od Žaketu) se nepletl pod černou a tak se dala mapa dobře číst podle skalních bloků. Jak jsem si potvrdil s ostatními, největší chyby se nakonec dělaly po přebězích - náhlá změna tempa a potom vběhnutí na chybném místě byl zárodek kvalitního houbaření. 

Golubnijak - včetně průlezu s názvem Pekelná brána (kam Mareček nešel...)

Druhou etapou byl sprint na Krku. Zde potěšilo, že Kamča doběhla těsně druhá. Analýza mezičasů odhalila, že ztratila nejvíce na začátku v uličkách, pak už dominovala, na vítězství to ale nestačilo.

Na horní (= horší) variantě má Kamča i tak nejlepší mezičas

Festival miminek

Brutální klasika ve vedru a s občasnými akáty nás čekala v 3. etapě. O stavbě tratí hovoří, že po přeběhu za loukou měli všichni stejnou sekvenci 4 kontrol. Na hlavním postupu se téměř ve všech kategoriích nabízela i 3km obíhačka, kterou mnozí využili. Podle mne na prázdninové vícedenní v karstu je taková stavba nevhodná. Naštěstí pro pořadatele kverulující veteráni nešli přes louku a měli docela fajn zajímavé tratě v klasické části Crni Lugu.

Oběhnout či zahynout, to je, oč tu běží

Poslední etapy byly ve znamení téměř absolutní roviny v údolí mezi strmými svahy, kde mají medvědi brlohy. Les byl sám o sobě technicky velice zajímavý, ale zároveň se spoustou cest, což určilo jasnou taktiku obíhaček. Což bylo zejména pro middle v E5 škoda. Na jednu stranu jsem byl rád (v E5 jsem skončil druhý), ale faktem je, že kvůli takovému běhání se do Chorvatska nejezdí. Jak poznamenala Kamča o trati elity: Chvílemi jsem měla pocit návratu do D14. 

Kamča byla celkově 5. a tak mohl Mareček komplikovat ceremoniál

A jaké jsou další postřehy? Hlavním nedostatkem letošního ročníku byla nezřídka odfláknutá stavba tratí - celkově vždy velmi málo kontrol a velmi mnoho společných sekvencí. Např. hned v E1 jsme v M21A měli 11k z 16k stejných s WE. Při dohledávce to dost zjednodušuje situaci a degraduje ji na dokoukávku.

Hlídání dětí se nedá srovnávat s českými závody. Na dětský koutek nasadili cenu 5E za dítě na den, takže měli první dny úplně prázdno. Jako odpovědná au pair jsem chodil na start později, protože mi o celkové pořadí stejně nešlo (E2 - sprint jsem vynechal). Pořadatelé mi občas dali nový čas, k čemuž se váže malá zajímavost: V E1 jsem startoval 46 minut po svém oficiálním času. Když jsem se šel podívat další den na výsledky, neměl jsem čistý čas 50', ale ani doběhový čas 96', nýbrž 132', což je na middle pozoruhodný výkon.  Chybička se vloudila - místo aby 46' odečetli, tak mi je přičetli...

Lze doporučit příští ročník? Možná místo celých pětidenních má smysl vybrat jednotlivé etapy. E1 Lividraga je spíše kontinentální podhorský les, E2 sprint na Krku se dá určitě oželet, E3 má být nová mapa pod Risnjakem ve výšce 750mnm (což asi stojí za to), E4 bude v rovinatém údolí, které podle mne stojí nanejvýš  za trénink (i když plánují mapu rozšířit zčásti o karst) a E5 je Golubnijak, který se nesmí vynechat. Celkově bych to zhodnotil E5 > E3 > E1 > E4 > E2. Croatia Open je určitě vhodná jako část kombinace výletu za mořem, jeskyněmi, vápencovými skálami a karstovým tréninkem. 

V každém případě mapy terénů se dají sehnat a pokud člověk už jede tímto směrem, neměl by vynechat příležitost dát si v Chorvatsku orienťák, který má zcela jiné než středoevropské parametry.

Cétébé na bédně

Malé ohlédnutí za HSH Vysočina Cup, o kterém padlo pár slov níže.

Kamča 1. v D21E

Hubánek 3. v H21A

já 2. a Aleš (chybí) 3. v H21B