čtvrtek 27. května 2010

Jak na sprint? Bez hovínek a férově

Na fenomenálním diskusním fóru BEN, ale i mnohde jinde, se nyní čile diskutuje, jaká znalost prostoru by měla diskvalifikovat účastníka sprintu. Můj názor na sprint je jednoznačný a stejný jako u dopingu: jediné správné řešení je povolit vše. Ano, vše.

Teď žijeme pokrytecký Absurdistán. Závodníci studující na okraji nebo dokonce přímo v zakázaného prostoru zároveň běží mistrovství ČR (viz Univerzita T. Bati ve Zlíně), příprava na sprint znamená sáhodlouhou sondáž dostupných map, procházení se městem pomocí Google Earth, mapování hrubých map OCADem z veřejně dostupných podkladů, plánování všech možných verzí postupů, prohlížení dostupných fotek průchodů atp. A rozhoduje pak i to, jestli si někdo začne v průchodu věšet prádlo a detailu neznalé závodnice se tam bojí vběhnout pod dojmem soukromého prostoru, jako se stalo na nominačních závodech.

Liberalizací (i) odbouráme nesmyslnou špionáž, (ii) vyrovnáme podmínky (chceme, aby sport rozhodoval závodník nebo jeho špion?) a (iii) zrušíme morální dilema a s ním i pokrytectví nedokonalých pravidel. Jasně, zruší se tím část orienťácké obtížnosti. Ale za to srovnání podmínek to stojí. A propos, za nejabsurdnější vývoj, vhodný maximálně pro námi oblíbený PPŽ, mi přijde kombinace běhu po asfaltu s hledáním kontrolek v rozplizlé zelené ve stylu Trail-O. Městské parky bych nechal pejskům a bezdomovcům.