Slavoj Český o ekonomii

Čirou náhodou se mi do ruky dostalo nové číslo Babylonu, s glosou Slavoje Českého o ekonomii. Což mi připomíná Honzu Skřičku, který se onehdá v O-Sportu podepsal jako Petr Bezruč. Glosa nemilosrdně razí vůči ekonomům-akademikům: "V poslední době se nám ekonomové-vědci nějak přemnožili." Míjí ale trošku cíl, protože obsahově spíše do finančního sektoru spíše než do akademické ekonomie. Občerstvující bylo vidět po letech ty krásné předsudky o ekonomii: "Další poučení získali od slepých kuřat: zobat, zobat, zobat a snad se nějaká ta předpověď splní." Samozřejmě vcelku je to kolosální nesmysl, ale to bývají extravagantní komentáře Babylonu již z definice. Celkově zábavné čtení hlavně svědčí o nutkání autorů provést občas nějaké to psychohygienické cvičení, z čehož ale kupodivu vypadnou i trefné postřehy. Nejlepší asi je "... systémů ve vědách o člověku máme dnes dosti, ale naštěstí bývají bezzubé. Třebas humanitní vědci si škodí nanejvýš sami sobě či navzájem."

Unicaja Malaga-Partizán Bělehrad

Při večerní revizi nekonečně přepisovaného paperu není lepší zábava než po očku sledovat evropskou basketbalovou ligu. Včera šlo o souboj španělského supercelku Malagy s vytáhlými mladíčky z Bělehradu, kde hraje i 18-letý Jan Novotný, kluk, který by to mohl dotáhnout hodně vysoko (no, ten jeho krk už ho teď vytáhl na 204cm). Jiří Welsch dal 12 bodů a byl nejlepším střelcem Malagy (sic!), na druhé straně Partizán hrál v hale Pionýr jak o život. Vzpomínka na pionýra se komentátům líbila jak malým klukům a jeden z diváků je dokonce krotil, proč jsou z toho basketbalu tak vzrušení... No, pán byl asi čutálista nebo flegmatik.

Bylo to neuvěřitelně vyrovnané. V závěru Malaga stáhla 8 bodů na remízu, i díky proměnění hodů z taktických faulů. Čekalo se už jen na dohrání a prodloužení, protože takhle zkušený tým zkrátka nemůže zachybovat. Ale zachyboval: jeden z jejích černoušků 6 vteřin fauloval 25 metrů od koše, což znamenalo 2 body dolů. Rozehrávači se podařilo ještě docela dobře hodit na koš, kam sáhl obránce, ale rozhodčí odpískal konec; bylo to mírně k diskusi, protože ten zásah se mohl uznat i jako technický koš Malagy.

Celkově nejlepší applied game theory posledního týdne.

Dědův HROB

Víkend je tu a s ním po úterní noční šichtě v Šárce další příležitost zlikvidovat fyzické schrány v rámci Pražské zimní ligy. Kultovního závodu Dědův HROB jsem se doposud nikdy neúčastnil, slyšel jsem ale o něm dost, abych před ním měl dostatečně stažené pozadí. Jde o vrcholný závod, nejen parametry převýšení, ale i tím, že začíná přímo na vrcholu Děd nad Berounem. Ten nabízí krásný výhled z rozhledny; nesmí být ale všude mlíka jak z kamionu z Madety.

Naštěstí jsem se rozumně - jako správný otec od rodiny - přihlásil do B kategorie. Hned na začátku jsme zatlačili na pilu, asi jako při rozklusu na tréninku s Koprdou. Podařilo se mi tím na pár kontrol se trhnout, stačilo ale pár vrstevnic a smyček navíc a náskok byl v prachu. Zbytek závodu jsem v kontaktu s Márou Blahutou, sice volíme mírně jiné postupy, a i když se občas objevila nějaká ta chybka, nikdo z nás ji nedokáže strategicky využít. Na předposlední K11 Mára volí obíhačku, přehodnocuji očkem postup, vydávám se za ním a už se těším na konečné klidné 2. místo. Nicméně vidím, že Mára najednou sbíhá doprava, co to ten ogar enem dělá, a vidím ho kus za sebou a potutelně si říkám, no jo, není nad jemný vysočinský cit. Do kopce je to do cíle hodně dlouhé, nicméně Mára se neobjevuje. První flek těší, i když jen v B kategorii.

Čtvrt hodiny po mně pěšky přicházejí A závodníci teprve z 1. okruhu, pravidla říkají, že kdo z A v té chvíli závod zabalí, běží speciální kategorii A1, což je i případ Aleše a ten díky tomu vyhrává A1. Blahopřeju, dneska to v A-kategorii bylo biblické "skřípění zubů".

Momentky zejména pro babičky

Ajznboňácké geny se nezapřou

Ani sportovní geny se nezapřou

Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, čí pupíček je nejkrásnější?

Veverko, naposledy zahrabej ve vaničce a spát

Uvolněte ho, prosím

Některé věci nejsou z principu tak uvolněné, aby mohly být v pořadu "Uvolněte se prosím". Například trable současné globální ekonomiky. Proto mne docela zajímalo, co s nimi provede Tomáš Sedláček, můj spolužák, Čuníkův kandidát na ministra a bez ironie chodící PR mašina. O schopnostech Tomášovy sebeprezentace kromě Čuníkovy nominace hovoří i to, že s nulou publikací v zahraničních odborných časopisech a bez doktorátu se protlačil mezi čtyři evidentně kvalitní mladé ekonomické badatele na stránky časopisu Yale Economic Review.

A tak jsem se na rozhovor docela těšil. Hned na úvod jsem se dozvěděl, že za krizi mohou tučná léta. Hm, malé úspory a vnější deficit v Americe by se ještě daly označit za střednědobě (či dlouhodobě) nestabilní podmínky, začnětě ale s nadspotřebou mávat například v Německu a spořiví Němci vám řeknou slušně auf wiedersehen. V této souvislosti mi chyběl už jen ten obligátní tatarák, který Tomáš nikdy nevynechá.

Když jsem se dozvěděl, že Tomáš předpovídal krizi, víceméně na základě podobenství o sedmi tučných letech ze Starého zákona, vzpomněl jsem si na věštění z lógru. Naštěstí i my, co nepijeme turka, máme šanci vidět dále než ostatní, stačí jen pořádně číst Nostradamovo proroctví. S trochou úsilí tam tu krizi myslím také najdeme.

A komu že krize pomůže? Bankám? Rozhodně ne pokud mají rozsáhlé investiční portfolio. Ani bankovnímu oligopolu, který čistě využívá úspory střadatelů, stěží pomůže rozkolísání spolehlivosti metod oceňování a nervozita na mezibankovním trhu.

Chápu, že obrázek ekonoma jako věštce se do Uvolněte se prosím hodí, neměl ale Tomáš jít na řadu až na samý závěr? Nicméně klobouk dolů, omotat si Krause kolem prstu umí jen málokdo.