Víkend je tu a s ním po úterní noční šichtě v Šárce další příležitost zlikvidovat fyzické schrány v rámci Pražské zimní ligy. Kultovního závodu Dědův HROB jsem se doposud nikdy neúčastnil, slyšel jsem ale o něm dost, abych před ním měl dostatečně stažené pozadí. Jde o vrcholný závod, nejen parametry převýšení, ale i tím, že začíná přímo na vrcholu Děd nad Berounem. Ten nabízí krásný výhled z rozhledny; nesmí být ale všude mlíka jak z kamionu z Madety.
Naštěstí jsem se rozumně - jako správný otec od rodiny - přihlásil do B kategorie. Hned na začátku jsme zatlačili na pilu, asi jako při rozklusu na tréninku s Koprdou. Podařilo se mi tím na pár kontrol se trhnout, stačilo ale pár vrstevnic a smyček navíc a náskok byl v prachu. Zbytek závodu jsem v kontaktu s Márou Blahutou, sice volíme mírně jiné postupy, a i když se občas objevila nějaká ta chybka, nikdo z nás ji nedokáže strategicky využít. Na předposlední K11 Mára volí obíhačku, přehodnocuji očkem postup, vydávám se za ním a už se těším na konečné klidné 2. místo. Nicméně vidím, že Mára najednou sbíhá doprava, co to ten ogar enem dělá, a vidím ho kus za sebou a potutelně si říkám, no jo, není nad jemný vysočinský cit. Do kopce je to do cíle hodně dlouhé, nicméně Mára se neobjevuje. První flek těší, i když jen v B kategorii.
Čtvrt hodiny po mně pěšky přicházejí A závodníci teprve z 1. okruhu, pravidla říkají, že kdo z A v té chvíli závod zabalí, běží speciální kategorii A1, což je i případ Aleše a ten díky tomu vyhrává A1. Blahopřeju, dneska to v A-kategorii bylo biblické "skřípění zubů".
