Babička lepší Ježíška

Bydlet kousek od zverimexu znamená čelit neustálým všetečným dotazům.

Černá klisna aneb nominováno jest...

"Tak Kamčo, kdy se nominuješ na Mistrovství Evropy? Až za uherský rok!" Nakonec stačilo, až naprší (ve středu) a uschne (ve čtvrtek) a pak zajet do Uherského Brodu. Mimochodem pro Kamču šlo o návrat do Zlínského kraje, odkud si přivezla v roce 2010 ze sprintu mistrovské zlato - pamatujete si?

Nicméně i tento zdánlivě lehký první krok nebyl až tak triviální - výprava CTB cestou padla do osidel českého dopravního provozu a dorazila jen třicet minut před koncem karantény. Potvrdilo se, že méně je více, když dámy neměly čas se nervovat v karanténě a místo toho mohly jen ve zkratce probrat výchovu capartů v kroužku zasloužilých matek-veteránek (Kamča - 3, Zdenča - 3, Marta Fenclová - 2, Ivule - 1, Topča - 1).

Jeseník bude asi tímhle směrem (foto: pořadatel)

Nervy jsme zato měli my, fanoušci, při online přenosu. Přece jen Kamčina GPSka ukázala defenzivní postup hned na K2 a pak hlavně chybu na K5, která byla skoro na 23 vteřin, což je na sprintu v jednodušší zástavbě harakiri. Pak ale Kamča předvedla svoji klasickou smršť, zahrnující hned šest nejlepších postupů a v jednodušším závěru stahovala cenné vteřinky. Nakonec díky velké porci štěstíčka (Topča jen o vteřinu horší, Jana Knapová disk na kontrole) si doběhla pro nečekaný bronz. 

Hned po závodě bylo zřejmé, že by Kamča měla jet, protože byla nejlepší z Češek, které neměly přednominaci. Podle kritérií by si tím pádem měla vyběhnout nominaci. Splnila se tak trochu předpověď z Béďovin, kdy byla označena za "černého koně závodu". Až dnes v pondělí jsme se navíc dozvěděli, že reprezentace protentokrát použila nominační závod jako jediné kritérium, tj. nominovaly se hned tři závodnice za Kamčou.

 

A ještě noticka k historické a nečekané nominaci závodníka do reprezentačního dresu. Zaprvé, Kamča s tímto scénářem vůbec nepočítala. Její letošní sprintová příprava zahrnovala jen sprint ve Žďáru; bude to znít zvláštně, ale nakonec to byl možná i relevantní terén. Teoretická příprava na závod zcela nulová (srovnejte s Honzou Mrázkem). Ještěže Kamča nevědomky praktikuje deník Gundera Hägga, který ji katapultoval na ME 2016 do Jeseníku.

Takže za dva týdny v neděli hlavně nezapomeňte Kamče držet palce... A když to nedopadne, připomeňme si, jak pořadatelé sprintu citovali Jana Amose Komenského: "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest".

Deštivý Jarní běh Olympu

Jarní běh Olympu a koneckonců i jeho klon Podzimní běh Olympu má Kamča ráda. Hladký trávník ve Stromovce, do detailu načichaná místa z tréninků a k tomu společný závod kategorie žen a dorostenců, toť příležitost k nemilosrdné konfrontaci s atletickým potěrem na rovinaté, řekněme až anglické krosové trati. 

Letos byl pro Kamču hlavní motivací traťový rekord Moniky Preibischové 13:15 na trati 3,7km. Kamča předvedla drtivou druhou část závodu, setřásla všechny dorostence a traťový rekord zlepšila na 12:57. Což bylo signálem, že nohy budou na víkendový sprint docela v pořádku.

Maminka vlevo, Magdalenka vpravo

Závody si vyzkoušely i naše dětičky a největší úspěch zaznamenala neohrožená bronzová Magdalenka; Mareček pátý těsně za bramborou a Alička v nabité konkurenci osmá.

Dělostřelecká tvrz Stachelberg

Rozhledna Eliška a pevnost Stachelberg je skvělé místo, pokud máte rádi vojenskou historii a obdivujete nasazení a um našich pradědů. Stachelberg je největší moderní pevnost v Československu, která by po svém dokončení (plánovaném na rok 1941) byla 5. největší pevností v Evropě a chránila strategické sedlo na východním okraji Krkonoš u Žacléře.

Mareček v "řopíku" vybaveném přesně jako v době mobilizace

Za 11 měsíců byl téměř zcela vyhlouben systém 3,5km chodeb, včetně např. plánovaných kasáren pro více než 770 vojáků. Pevnost měla obsahovat 11 objektů, z nichž dokončený byl ale jediný masivní pěchotní srub, odkud se dnes sestupuje do rozsáhlého podzemí.u Žacléře.

Dětem se v podzemí líbilo, i když po hodině prohlídky je nejvíce zajímala poloha WC. Mně osobně se připomněl svíravý pocit z hloubky, který byl nasnadě i při zajímavé zimní prohlídce přehrady nad Josefovým dolem. Tentokrát byl ale i spojený s vědomím, že zde by při útoku wehrmachtu opravdu šlo do tuhého.

Můj vítězný postup

Aby vyniklo moje a Kamčino srovnání, mám perličku z analýzy nedělních mezičasů: po zřejmě několika letech se mi podařilo v kategorii H21B vyhrát postup (to zíráte!). A to navíc v brutálním hustníku. S časem 1:00 bych v elitě na tomto postupu porazil 11 borců.

Samozřejmě nebudeme příliš zdůrazňovat, že nejlepší elitní čas na postupu byl 37 vteřin

Dvojitá oslava narozenin

Na Filipojakubskou noc Kamča slaví narozeniny. Což je možná souhra náhod, možná ne; v každém případě jsme nikdy neřešili, zda by si Kamča měla na narozeniny dávat dárky sama sobě. A to hned dva.

Ale popořádku. Letos připadl čarodějnický víkend na první dvojzávod Českého poháru v Trutnově, kam jsme odjížděli s dvěma zásadními cíli - zaprvé, užít si konečně jarní slunečný víkend a zadruhé, nechat Aličku potrénovat v kategorii HDR. Obojí se podařilo a došlo i na návdavek.

Na úvod Českého poháru vítězství v prvním závodě

Sobotní klasika, hovoříc z osobní zkušenosti, byla pro netrénované důvodem pro velmi hluboké zamyšlení. Postupy ve svazích "tvořivě nekompromisní" a občas jak ve Švýcarsku, tj. na kolmici. Kamče se začátek příliš nevyvedl (ztráta 3:30), v druhé části ale vytěžila volby, kde zvolila pro sebe výhodné postupy po cestách. A až neuvěřitelným závěrem si doběhla pro těžce dobyté a poměrně těsné vítězství.

Statistika nuda je: Ze čtyř letošních kvalitněji obsazených závodů Kamča prohrála dvakrát, pokaždé s Danou

Nedělní middle, kam se po Světovém poháru vrátila i část reprezentace, byla ještě o kus dramatičtější. Hned na 1. kontrolu ztráta jedné minuty. Takže pocitově hned na úvod ztracený závod, a to až tak, že po ní neštěk ani pes (natož komentátor). Kamča ale zapálila další pohon (že by koště?) a díky postupnému dobíhání soupeřek si uvědomila, že stojí za to dále závodit. Při doběhu ji překvapil všudypřítomný aplaus a až za cílovou čarou se dozvěděla, že její odstup za vítězkou je jen tři vteřiny.

Kamčin trénink

Pro věrné fanoušky - Kamča nezmizela, pouze nyní příliš nezávodí, o to raději si ale zatrénuje. Tento týden např. 3x2km 7:45-7:24-6:54 (300m meziběhy za 1:20).

Společný trénink - dva reprezentanti ČR v OB, z toho jeden mistr světa, trojnásobný mistr ČR v maratonu… a Kamča (udržela se 100m)

Perlička z našeho informačního systému

Operace nadkomisí: nová subkomise předvyplní záložku vytvořit komisi pro vytvoření subkomise pro danou nadkomisi.

Propršený víkend

Jabloneček na "konci světa" severně od Ralska jsme za účelem orienťáku navštívili už předloni. Už tehdy jsem se v klíčové oblasti fatálně zamotal do spleti průseků. Letos se mi v témže místě podařilo dokonce vyběhnout z mapy do bývalého dopadového místa vojenské munice. Jinak Jabloneček má atmosféru vnitřních Sudet, kde je navíc cítit historii vojenského prostoru vznikého od konce 2. světové války. Místo je plné dalších zajímavostí - běželo se vedle obory Židlov, kde najdete i pár zubrů a na start se šlo okolo největší fotovoltaické elektrárny v Čechách. I ta má mimochodem velmi bohatou historii, vzpomínáte ještě na Amun.Re?

Majdin nedělní domeček - konkrétně pohled do kuchyně

Potěšitelné bylo, že výsledkově jsme se doma nemohli na sebe vůbec vytahovat (Kamča 2. v D21 kousek za Danou Šafka-Brožkovou, Alička 2. v HDR - mapovala úplně sama a já 2. v H35).

Stavba základů Marečkova nedělního domečku

Jelikož sobota na severu Čech řádně propršela, v neděli jsme se rozhodli opět vyjet ven a zkusit štěstí více na západ, třeba tam déšť bude chutnat trochu lépe. U Loun jsme zavítali na bezlesnatý čedičový kopec Raná, který dobře znají padáčkáři. Vrch se třemi vrcholky je zvláštní už zdálky díky jiné, stepní barvě a prakticky absenci lesa. Děti potěšilo, že natrefily na sysla, Mareček málem šlápl na svinutou zmiji a na vrcholu následovalo kroužení modelů letadel, kterým přálo větrné počasí až do chvíle, než je déšť vyhnal z kopce dolů. 

Aliččin vzorně uklizený nedělní domeček (stav na hony vzdálený od stavu skutečného pokojíčku)

Propršený víkend jsme zakončili v podobě skvostného mini-middle na mapce Horka, které nabízí borovice, písčité duny a pískovcové skalečky. (Odsud je i stavební fotodokumentace.) V kontrastu s obecně ostružinovým okolím bych čisťounkou oblast označil klidně za "miniaturní Český ráj".

Zavazování tkaniček na jezdících schodech

Onehdá se mi opět rozvázala tkanička cestou do metra. Cosi mi podvědomě říkalo - zavaž si ji až na jezdících schodech. Tam jsem o tom začal pochybovat - proč by místo, kde se zastavím, mělo mít vliv na celkový čas přesunu?

Řešení je pochopitelně v tom, že jezdící schody jsou vlastně časová/vzdálenostní dotace. Kdo na nich stojí, čerpá dotaci bez ohledu na to, co na schodech dělá. Pak se samozřejmě vyplatí využít dotace k alternativní aktivitě, jejíž časový nárok je nulový. Kdo na nich chodí, čerpá dotaci rovněž, i když její výše je menší, protože zkrácená vzdálenost/čas je menší. V tomto případě je vtip, že přesunem jiné aktivity na jezdící schody, která znemožňuje chůzi, dochází zároveň ke zvýšení časové dotace.

Takže to byla moje (podvědomá, možná profesně daná) minimalizace času na přesun, která mi napověděla, že se zavazováním je možné pár desítek metrů počkat. Poslechnu ji a budu tak činit i nadále - dokud si někdy na tkaničku nešlápnu...