Cíl našeho oddílu pro letošní middle byl jednoduchý - běžet jako Persil, to jest dočista načisto. Díky absenci kondičky jsme vlastně neměli ani jinak na výběr.
V semifinále se znamenitá pecka podařila Hubánkovi, který byl 13. v rozběhu a dostal se do B-finále. Nepamatuji, že by někdo z CTB v poslední době běžel B-finále v H21. Klobouky a čelenky dolů! I já jsem byl spokojený, dva vyhrané mezičasy v H35 a sdílené 6. místo ze 40 bylo vysoko nad očekávání. A to i vzhledem k tomu, že sobota byla spíš fyzická. Kamča se po sérii chybek katapultovala jen do B-finále.
 |
| Do K12 ok, pak mne vytrestala najvíce dohledávka K16 |
V neděli to s námi bylo jak na houpačce. Hubánek pohledal K2 8,5min (vítejte v Zašívárně). Kamča drobila chybičky, což znamenalo až 9. místo v B-finále. Já jsem rozběhl opatrně, i když také ne úplně čistě (občas 10-20'). Na K12 jsem se ukonejšil tím, že mám nejtěžší za sebou a hned jsem dostal facku v podobě chyby v seběhu na 1:30. Škoda, v té chvíli jsem byl 5., jen 10' za Štěpim, který byl nakonec třetí. (To ale nemění můj názor na veteránské kategorie - zásadně nevyhlašovat!)
Pak se ukázalo, že nejtěžší pro mne paradoxně nebyly kupky, ale bezpečné řešení polohy ve svahu. Nejistotu ve svahu fatálně dovršila K16, na kterou se šlo jednoduše po cestě - ve snaze dohnat, co se dá, jsem malou kupku a za ní zašitou kontrolu přehlédl a z těch dalších jsem kupku pohledem neviděl. Poučení z mého (i Hubánkova) výkonu jsou tak jasné: Bez cvičiště nelez na bojiště. Mozek vypni až v cíli, nebo raději až s dětmi na hřišti. Propadnout se na smetiště dějin se dá i díky nejmenšímu detailu.
