Kdo má bráchu, zřejmě tuší, o čem zde bude řeč.
Kromě pošťuchování, hecování a lehkém podrážení si nohou je bráchovství hlavně o neustálém porovnávání životních cest. V řadě případů jde o neustálé křížení se, potýkání se a řešení neřešitelného dilematu, zda z bratrských cest budou rovnoběžky či mimoběžky. (I proto velmi nerad s bratrem na běžky - vždycky mi ujede!)
Na letní scénu divadla Ungelt jsme zavítali již poněkolikáté; letní scéna v Novém světě kousek od Pražského hradu je místo veskrze romantické a pro nás i dobře dostupné. A nebyli jsme sami. Představení Brácha mělo premiéru před pouhými třemi týdny a proto upoutalo pozornost nejen (nečekaně dlouhé) řady našich známých, ale i hned několika zvučných hereckých jmen, včetně Ivy Janžurové či Terezy Kostkové.
Z představení si odnáším dva dojmy. První dojem, nebo spíše rébus, byl z Igora Ozoroviče - tuhle dikci, vzhled a uvažování jsem přece už někde viděl! Ano, postava Mika se chvílemi jevila jako alter ego Arnošta Komárka, profesora statistiky na Matfyzu, originálního mapaře a pořadatele a našeho známého oscilujícího na ose Jindřichův Hradec - Praha. I Kamču podobnost zarazila a po chvilce váhání si Arnošta sama vybavila; oba dva jsme tedy rébus zvládli vyluštit nezávisle na sobě.
 |
| Marek Němec bravurně cituje Williama Wordsworthe |
Nejsilnější dojem jsem pak odnesl z Marka Němce alias Jamese. On je hybatelem, který z bratrské úsečky udělal milostný trojúhelník a který se stal i jeho nejvýraznějším vrcholem. Hra se zásadně vyvíjí kolem něj, místy hru kontroluje, řídí až diktuje. Veronika Khek Kubařová svoji role tradičně zvládá perfektně, ale v podobných rolích rozervaných žen je už víceméně stylizovaná. Igor Ozorovič má roli, která zprvu jen sekunduje, nicméně ke konci se rozvíjí a získává prostor pro zajímavý projev.
Zápletka nijak složitá, ale téma zásadní; výkony výrazné a zejména detaily Marka Němec skvěle propracované. A když se počasí vydaří a přeháňky přijdou až další den, tak nelze říct než skvělá volba pro letní program.