čtvrtek 2. července 2020

Jiří Marold: Vražda ve stínu stadionu (1980)

Říká se, darovanému koni na zuby nehleď, a tak jsem letní čtenářskou sezónu zahájil detektivkou, kterou Kamča kdysi vyhrála na běžeckém závodě.

Nepokrytým cílem kriminálního příběhu se špionážní zápletkou bylo ukázat rejdy americké tajné služby ve vrcholovém sportu a polopatě tak čtenářům osvětlit, kdo měl pravdu ohledně bojkotu olympiády v Moskvě a následného bojkotu olympiády v Los Angeles. Aby bylo poselství blbuvzdorné, část příběhu se odehrává právě v Los Angeles, kde na UCLA studuje černošský sprinter, který podporuje pro-socialististický převrat ve své rodné zemi. Přitom nostalgicky vzpomíná na svoje studia v Praze, na malostranské hospůdky a i svoji milovanou (bělošskou) architektku Lenku.

Hlavní postavou hodně čtivého příběhu se špionážní zápletkou je poručík Ditrich - perfekcionista s bezchybným charakterem, který ale na rozdíl od majora Zemana zvládne stovku na dráze za 10.28. Při popisu takové dokonalosti jsem se občas nemohl ubránit úsměvné vzpomínce na Jean-Paul Belmonda v Muži z Acapulca.

Na úvod je propaganda v knize spíše k pousmání na okraj, jakkoli již od počátku podporuje hlavní linii děje. Posléze se ale velmi rychle vybarvilo, že (nevyřčenou) protistranou je CIA; a v tu chvíli si člověk nemohl nevzpomenout na Pepanosovu písničku "Já jsem agent cí-aj-ej, jsem nebezpečnej a jsem zlej." Propagandistické zadání parodovat neviditelného nepřítele postupně vytlačí ostatní prvky příběhu, což byla škoda, protože jinak je knížka prakticky na všech místech čtivá. Lehký styl kriminálky jako udělaný pro letní čtení.

Na některých místech jsem si říkal, zda některé trefné popisy reálií skutečně vyzněly prorežimně nebo nakonec spíše proamericky. Například: "Hned vedle Macy's, největší obchodní mamut světa. Bílá labuť by mu mohla svým rozměrem sloužit tak za příruční sklad." Také se mi líbilo ironizování americké byrokracie - viz dotazy pasového úředníka, zda dotyčný hodlá zavraždit prezidenta USA; ironii z byrokracie bych u propagandy nečekal. 

Celkově ale černobílost příběhu byla až na úrovni parodie (či pod její úrovní) a občas jsem si říkal, zda tak průzračné peripetie byly skutečně plánem autora nebo šlo o hodně svěrající kazajku zadavatelů či cenzorů. Hodnocení na závěr? Čtivá a nenáročná lekce připomínající neuvěřitelnou propagandu 80. let a tehdejší propojení politiky a vysokého sportu.