Komplic

Náhoda přeje připraveným, například těm, kteří náhodně prohlížejí rezervační systém Dejvického divadla. Pak se jim podaří zamluvit lístky do 1. řady na hru, která se hraje teprve dva týdny.

Komplic je nová hra Dejvického divadla, nastudovaná Davidem Šiktancem z ústeckého Činoherního divadla. Z tradičního osazenstva Dejvic je na place pouze Jaroslav Plesl a Pavel Šimčík, oba tradičně velmi dobří; zejména Pavel Šimčík má v jednom místě výstup, který vysoko ční nad rámec jeho obvykle málomluvných postav. Ale i Martin Pechlát jako hlavní postava výborný.

Hra je přesně tak stará, jako jsem já, takže žádná novinka. Nicméně v Čechách byla poprvé teprve před 12 lety a tehdy lákala velmi přímým odkazem na tzv. Kubiceho zprávu. Náboj všeobecné korupce a mafie, pro které je obchodním tématem jak elegantně odstraňovat mrtvoly, ale není dnes tak šokující, jako mohlo být před 40 lety v autorově Švýcarsku. O korupci bychom mohli vyprávět a pro naší generaci, která sledovala série Gomory, už těžko může jakékoli ztvárnění mafie nějak víc otřást.

Tomáš Jeřábek hrál stejně svoji postavu téměř stejně jako bankéře v reklamě na Airbank

Hru jsme si užili, protože být v tak těsném kontaktu s jevištěm je vždycky zážitek. Samotná kombinace noir a komiksu mne ale až tolik nezaujala, minimálně ve srovnání se skvosty z minulých let. Člověk si také u těchto herců nemůže odpustit nedávné české krimiseriály, ať jde o Rapla (Lukáš Příkazký, Tomáš Jeřábek), Princip slasti (Martin Pechlát) nebo Bez vědomí (Tomáš Jeřábek). Takže bych souhlasil s recenzí z Lidovek: "Možná ale také Dürrenmattova hra přece jenom zestárla, v podstatě ji šílená realita už překonala, vlastně nic až tak šokujícího a překvapivého nenabízí."

Mimochodem, kromě Komplice jsme získali i lístky na herecká cvičení studentů 3. ročníku DAMU, která se konala o den později. Dejvické divadlo dvakrát za dva dny, pro nás docela kuriozita.

Záhada hlavolamu

Náš příběh se odehrává v dávné době, kdy prabáby vašich prabáb byly ještě ... hoši.

Dostat se do Divadla Minor začíná být stejné internetové dobrodružství jako získat lístky do Dejvického divadla. Anebo přihlásit se na Pěkné prázdniny. Nám se ale podařilo získat lístky na Záhadu hlavolamu. Dost jsme se na představení těšili, včetně Majdy, která se školou byla v Minoru nedávno na muzikálu Perníková chaloupka a dále na skvělé hře Zá-to-pek!, během které si děti prožily, čím dokázal být komunismus.

I když představení pro 8+ začínalo poměrně temně a dramaticky, nakonec bylo skutečně 8+. Což ale nebylo na úkor občasných vtípků a postřehů určených spíš pro dospělé, například když na závěr všichni z Rychlých šípů jednotlivě odtancují s půvabnými Vontkami - tedy až na Mirka Dušína.

Naše prase všechno spase ... aneb kniha přání a stížností

Představení mělo spád a z Foglarovy předlohy zůstalo to hlavní, totiž neoddělitelné sepětí dobrodružství a kamarádství.

Rychlé šípy a Vonti/Vontky (foto: Minor)

Mareček možná nejvíc ocenil postavu Širokka, který předváděl parkuristické výstupy, včetně závěrečného salta. Kdo by byl řekl, že jeho kroužek parkuru je ve skutečnosti skrytým náborem na postavu Velkého Vonta.