B5h

Bedřichovská pětihodinovka (B5h) je sympatický lyžarský závod, kdy dvojice sbírají po celých Jizerkách kontroly ve volném pořadí s tím, že se musí do pěti hodin vrátit. Aby se na sebe moc nelepily, startuje se ve vlnách.

Kamče s Alčou se podařil heroický výkon, když zvládly dojet pro 3. místo.

Nejen na trati, ale i v cíli jim to sluší

Scorelauf si určitě zaslouží krátkou analýzu, pro mne o to zajímavější, že s lyžařským orienťákem fakticky nemám žádné zkušenosti. Začnu tím, že pro lepší orientaci o hodnotě kontrol jsem na mapě upravil barvy: bílé jsou nulové kontroly, červené 20 a 30 bodů, zelené 40 a 50 bodů a zlaté kontroly 70 a 80 bodů.

Na mapě (rozklikněte pro lepší pohled) jsem označil pár oblastí, u nichž bylo nutné rozhodnout, zda je navštívit či nikoli. Ostatní byly v zásadě na hlavních liniích:

1. Třicítky (bez Maliníku, kde platí embargo na MČR): Nebylo jasné, zda se tady zdržovat v čárkách vlevo, zejména když i 38 a 39 byly v čárkách a zda sjíždět do Rudolfova na 35.
2. Čtyřicítky nabízely poměrně hodně bodů, ale ne zadarmo.
3. Solitéři 53 a 55 - zejména 55 v Pekle byla extrémní a nikdo z děvčat na čele na ni neobětoval čas.
4. Protržená 59 a 60 - jednalo se fakticky o větev na cestě mezi 57 a 61. Je to rychlá část, ale dlouhá. Pouze vítězky tudy jely.
5. Jizerka leží velmi daleko, ale na druhou stranu nabídla hned dvě zlaté kontroly a poměrně dost blízko od sebe sekvenci 66-69.

Kdo jde pořád na východ, dojde na západ

 A jak jely Kamča s Alčou?

Nejprve se vydaly na Třicítky (39 38 36 40), čímž si nechaly Čtyřicítky na konec. Pak na Knajpu (přes 44 - kde se trápily hledáním - a 43 52 54). Hned prudce dolů zleva (58) na Smědavu (72 70 71). Odsud strategické rozhodnutí jet k Jizerce, odsud vzít ale jen 69, sjezdem zadarmo na 63 a zpět ke Knajpě (přes 62 61 a sebrat i 57). Na Knajpě ale začal čas dost tlačit. Z Kristiánova vzali 51 a pak hurá do 16 minut dorazit do limitu. Ten nedostatek času byl zásadní, protože se jim jelo velmi dobře, ale nebyl čas vzít Čtyřicítky.

Po závodě se ukázalo, že v takto dobrých podmínkách na tvrdém sněhu se může vyplatit jet delší trasy na dobrém pokladu. To znamená například zkusit vzít 53 odbočkou ještě před 52. Také byla otázka, zda nezačít spíše na Čtyřicítkách, zejména tím, že by se objela přehrada a sebraly 49 a 50 (což je 90 bodů). Do jaké míry se díky rychlému sněhu vyplatilo jet na Jizerku je ale velmi spekulativní - je to daleko a riziko nutnosti návratu bez toho, že by se zvládlo vzít návratové kontroly, bylo vysoké.

Takhle z křesla a v teple se to dobře hodnotí a proto to berte trochu s rezervou. 

V každém případě klobouk dolů Alče a Kamče (vidíte, na klasičkách se dá bruslit třeba i pět hodin), ale i všem dalším, kdo se na podobný pretek vydali a dokázali ze sebe vydat maximum.