3000m za 9:49.87

Po dvou dnech, opět jen pár kroků od Petřína, ale tentokrát na Stadionu Evžena Rošického, se odehrávala Praga Academica. Před třemi lety zde Kamča ve slušné konkurenci zaběhla 10:09.41. Letos se závod posunul ještě na vyšší úroveň - prize money, černošky v závodě, k tomu online video přenos a navrch raketa Simona Vrzalová, která na závodech působí, jakoby si odskočila v pauze z večerky.

Opět konkurence děvčat i o 18-20 let mladších (zdroj: atletika.cz)

Bouřky notně zkropily tartan, ale samotnému závodu na 3000m se vyhnuly. Kamča v dusném počasí a dusné konkurenci vyrazila opatrně a postupně stupňovala tempo. Poslední km šla za úctyhodných 3:11 a celkově 9:49, poprvé v životě pod 9:50. Navíc cenné 6. místo. Opravdu skvělý výkon. Další úspěšnou matkou byla Kamčina sparingpartnerka, jen o rok mladší Daniela Havránková, která se výrazně zlepšila na 10:05.

Jak Kamča honila missky

Když už se vyautovat ze Světového poháru, tak alespoň s grácií a s nějakým výsledkem. Něco podobného si říkala Kamča, když se hlásila na závod Kilpi Trail Running Cup na Petříně. Právě na Petřín je právě uvalené embargo pro orienťácký Světový pohár 2018; Kamča realisticky zvážila, že jí se asi týkat nebude a tak bude lepší se s roční pauzou opět podívat na trailové závody, které úspěšně pořádá Martin Dvořák.

Letos teprve podruhé v barvách Mizuno (zdroj: ktrc.cz)

Trať byla o něco mírnější a pro hobíky stravitelnější než před 2 lety. Zpestřením byla účast missek, které si člověk alespoň mohl prohlédnout zblízka, včetně nějakého toho kila na citlivých partiích navíc. Kamče se na delší trati (9.5 km) běželo parádně, vítězství bylo drtivé a v cíli ji předběhlo jen 10 mužů. A stejně jako vítěz mužů Ondřej Fejfar se při honění missek zvládala i dívat na Pražský hrad.

Paprsky formy na Paprsku

K Jeseníkům máme vskutku ambivalentní vztah. Na straně jedné, komu by se chtělo v té naší kotlince jezdit někam 4 hodiny autem? Na druhou stranu Jeseníky vyvolávají hodně formativních zážitků - první Kamčino vítězství v dámské elitě při závodě Českého poháru (u Vrbna pod Pradědem v roce 2009), první Kamčina nominace na MS v běhu do vrchu (běh na Kralický Sněžník v roce 2010) a nakonec i můj zoufalý boj s kupkami na Kunčické hoře (v roce 2013 na MČR v middle, poprvé jako veterán).

Na závody na Paprsku jsme se skutečně těšili; bylo za tím asi to pnutí a svrbění, které má každý orienťák, který si ve velkoměstě vzpomene na to, že ho čeká víkend v horách. Těšili jsme se dvojnásobně vzhledem k tomu, co závodům předcházelo - na začátku května, pouhé 2 týdny předem, byly ještě v okolí centra rolbou upravené stopy. A jelikož se do centra musela vyjít sjezdovka, závody nakonec téměř připomínaly italské či švýcarské vícedenní.

V pohodě do cíle (foto: Hubánek)

Skutečnost ještě předčila očekávání: výhledy krásné, počasí příznivé, les parádní a mapa i závody perfektní. Co se týče tratí, klasika byla v dámské elitě poměrně zajímavá; v H21B byla citelně horší, i když i tam se daly vyrábět chyby. Takticky zajímavým prvkem bylo vysoké borůvčí, které výrazně zpomalovalo běh a které se nacházelo jen v části prostoru; při volbě postupů bylo dobré ho vzít v potaz, pokud si člověk dokázal udělat z omezených informací relevantní odhad. Co se týče nedělní middle, nastupoval jsem do ťukačky mezi kupkami s velkým respektem, ale nakonec stavba byla výrazně jednodušší než např. middle v Kunčicích. 

Víkendové výsledky mé drahé polovičky připomínaly hod mincí. V sobotu jí padl orel (pouhá vteřina za bronzem), aby jí v neděli naopak padla panna (bronz o pouhých 10 vteřin). Ale jen ona sama ví, jak málo by stačilo k ještě lepšímu umístění... Oba výsledky jsou v každém případě skvělou vzpruhou po jejím mapovém propadáku na MČR ve sprintu (kdy jí alespoň nemuselo být líto, že pro polovinu startovního pole šlo - slovy Kenta Olssona - o přebor v zahrádkaření na domácí zahrádce).

Pro děti to vypadá docela těžké a ono to asi také bylo těžké.

Za hlavní hrdinku víkendu bych ale prohlásil Aličku. V sobotu zvládla D10C s úsměvem a v neděli se s Terkou Kamenickou odvážně vydaly na trať P (příchozí), která děti skutečně nešetřila. Za hodinu byly zpátky, bohatší o zážitky boje s horským lesem. A my jen zíraly, jak zkušeně si počínaly: "Jak jste našly tu jedničku? Normálně, daly jsme si azimut..."

Na rozdíl od mnoha bezhlavých ratolestí se naše děvčata detailně orientují hned na startu

Úplně nakonec: do kategorie lesních legend lze zřejmě zařadit i prohlášení pořadatelů, že v lese zřejmě viděli losa. Kdo ví, faktem je, že do Jeseníků los občas z Polska zavítá. Co se týče nás, vzhledem k tomu, že Paprsek nám evokuje toužebně očekávané paprsky slunce (a formy), losem se někdy brzy rádi necháme zase inspirovat.

Mločí trojúhelník

Po neuvěřitelných sedmi letech jsme opět zavítali do Mariánských lázní, kde místní mloci v květnu pravidelně pořádají komorní třídenní. A jako vždy jsme si v nádherných terénech západních Čech lebedili.

Úvodní sprint na stadionu pro plochou dráhu byl poměrně nápaditý, nabízel varianty díky plotům a i probíhání ve stopách motorek mělo netradiční nádech. Pak následovaly dvě etapy na Kameništi, kde se nacházely nádherné (a trochu kapří) bažinaté pasáže; přesně kvůli takovým místům stojí zato si s Pet Shop Boys zazpívat "Go West!".

Zde jsem si náramně užil tandem s Honzou Škrabálkem, který za mnou od 1. kontrol letěl, jako kdyby měl padák na zádech. To byla mimochodem kuriozní situace - dva dny za sebou jsme měli sice zcela odlišný start, ale první kontroly byly od sebe 10 metrů. A hned na K1 jsem Honzu doběhl o 8 minut, poté co on běžel na posed, který si pamatoval z předchozího dne (ten byl ale o 200m jinde).

Marečkův protokol ze závodu; obrázek je výjimečný tím, že na něm není žádná bojová formace

Finále proběhlo v Maršových Chodech, v nádherném terénu Českého lesa, odkud si ještě živě pamatuji, jak předloni v září foukalo. A podobné drsnější počasí panovalo i nyní, takže si alespoň můžu do bločku zapsat, že i v květnu se stále mají nosít zimní péřové bundy. Což nám ale nebránilo užít si místních krás - zříceniny hradu Kynžvart, rašeliniště v Kladské a pálení čarodějnic v Michalových Horách, kde Mareček dával místním pubertálním pobertům lekce z katy Heian Shodan.