Prague Easter 2017

I když letošní Pražské Velikonoce spadly až do poloviny apríla, opět se nesly v duchu nerozhodnosti. Chce počasí říct, že začíná jaro, nebo že končí zima?

Pro každého z našeho oddílu šlo letos tak trochu o premiéru. Pro mne v H40A. Pro Aličku v D10. Pro Janu Benešovou šlo o jeden z prvních závodů v dresu SK Chotěboř. A pro Kamču návrat ke kořenům, když nám úkryt před nevlídným severákem poskytl stan Jindřichova Hradce.

Tak trochu čekáme, kdy se Alička na své buzole uškrtí, ale bláhový, kdo zkouší radit svému dítěti.

Před dvěma lety jsem zmínil závěrečnou etapu a na mojí K8, připomínající himalájskou K2. Letos pro Kamču byla zajímavá K4, kterou si spletla s K6, čímž krásně doplnila sekvenci sudých čísel. Mapovat na K6 (viz žluté kolečko) pro ni znamenalo vydat se na přímou (modrou) variantu namísto poměrně jednoznačné (červené) obíhačky. Až na kopci si chybu uvědomila a správně se rozhodla dokončit postup obíhačkou a vyhnout se neúprosné stěně. I tak dostala na postupu od Louise Oram z Bakkelagetu jen 18 vteřin.

K3 vlevo dole, K4 vpravo nahoře

Pruský kámen, kde proběhla druhá i třetí etapa, je z hlediska výletů parádní destinace. Jde spíše o pozapomenutou vyhlídku, odkud je výhled jak na severní kopce k Ralsku, tak jižně do Kokořínska. Nahoře se nachází plošinka se zvětralým pískovcem, přičemž zvětrání má unikátní tvar pyramid.

4-4-4

Tento víkend potvrdil, že 4. místo našeho dámského týmu z Jarního poháru nebyla náhoda. Po 4. místě opět 4., což znamená i 4. v prozatimním pořadí Českého poháru. Kdo by to byl před sezónou řekl?

Český pohár štafet má mimochodem dva zajímavé aspekty. První je bodování v závodě. Pro většinu závodů (tzv. úrovně B) v ženách platí, že boduje 35 týmů, kdy od 7. do 35. místa každé lepší místo přinese 1 bod navíc. Pak je do 4. místa přínos 2 body, do 2. místa 3 body a vítěz získává o 4 body více než druhý. Což znamená, že nárůst "prémie" je u 6., 3. a 1. místa - to jsou místa, o která se vyplatí bojovat, což si děvčata zejména na třetích úsecích musí uvědomit.

Druhý zajímavý aspekt se týká velkoklubů. Pokud chtějí co nejvíce svých týmů dostat na MČR, které je finální a nejvíce bodovaný závod celé série, pak musí stavět vyrovnané týmy. Je to z toho důvodu, že body se týmům dávají bez ohledu na označení týmu - vždy nejvyšší oddílový tým ve výsledkové listině získává body pro oddílový A tým, druhý tým pro oddílový B tým atd. Což je taktika, kterou lze pozorovat zejména na podzim, kdy je nejvíce jasné, kolik bodů je potřeba k postupu. Tato taktika pak může na podzim pomoci menším klubům, které by se jinak nejlepším týmům velkoklubu nepřiblížily. Na druhou stranu to činí závodní pole vyrovnanější, což závod dělá méně předpověditelným.

Pro velkokluby je taktika nasazení vyrovnaných týmů výhodná pro celkové bodování hned ze dvou důvodů: zaprvé, MČR je nejlépe bodovaný závod a mít více týmů znamená, že jejich slabší týmy vytlačí ostatní týmy a tím jim výrazně sníží body. Zadruhé, i když mít vyrovnané týmy znamená bodovou ztrátu, je možné ji zanedbat, protože týmu se počítá jen 5 výsledků z 8 závodů.