Bavlna - režná nit - dederon

Pořadatelé Prague Park Race se letos nadechli k organizaci hned trojice závodů, které mají ukázat pěkná přírodní místa v Praze. A prvním z nich byl Průhonický park, kam jsme se zatím nikdy nepodívali a kde (vzhledem k ochraně UNESCO) je přitom na co se dívat.

Dámský závod nabídl srovnání textilií - vyhrála bavlna (atletka Kristiina Mäki), za ní režná nit (vrchařka Pavla Schorná) a třetí dederon (moje drahá orienťačka Kamča). Pro Pavlu s Kamčou šlo i o premiéru v barvách nově vzniklého Mizuno teamu, kam ještě patří špičkový vrchař Honza Janů a Roman Skalský. V jarním povětří  a sluníčku se jejich nové oblečky pěkně vyjímaly.

První a druhé místo v ženách 30-39 pro nově vytvořený Mizuno tým

Veni vidi vici

I když moje drahá polovička za zimu nasbírala orienťáckých tréninků, co by se vešlo na prsty jedné ruky, zahájení orienťácké sezóny jí zatím vychází doslova na jedničku.

Už minulý týden na Jarních skalách, kam jsme zavítali po roční pauze, doběhla první; nicméně do čistého závodu bylo velmi daleko i a pajdajícímu veteránovi, jako jsem já, nadělila jen tři minutky. Na druhé straně priority na Kosti bývají jinde - užít si jarního sluníčka, skal a vůní lesa a koneckonců i pokochat se retro webovými stránkami, jejichž vznik se rozhodně datuje do přechozího milénia.

Na Jarním poháru nebyla priorita vůně lesa, jako spíše nepokazit dámskou štafetu CTB. V loňské edici doběhl tým dvanáctý; po letošním posílení v podobě Jany Benešové (čímž většinu dámského chotěbořského týmu tvoří rodačky z města Adama Michny z Otradovic), byly ambice na úrovni první desítky. 

Alča rozeběhla pěkně, jen díky farstě a chybce běžela dost osamoceně a doběhla 17. s mírnou ztrátou na balík. Jana pak zaběhla výtečně a stáhla na 10. místo, což bylo pro celkové pořadí klíčové. Pak vyběhla Kamča a začala tvrdit muziku.

A brambora je v kapse (foto: kade.cz)

Když jí na průběhu komentátor hlásil 5. místo, ještě zrychlila a na předsběrce doběhla Lenku Mechlovou. Ta se pokusila o spurt, ale v té chvíli jsme už věřili, že naše dámy mají historicky fantastické 4. místo. Škoda jen, že závod nebyl o trochu delší, protože Ivetka za Pardubice doběhla pouhých 14 vteřin před Kamčou. Nicméně radost ze skvělého týmového výsledku znásobil i fakt, že Kamčin čas byl nejlepší ze všech závodnic z celého dne.

Nedělní hromadný start velmi připomínal loňský dostih, na rozdíl od loňska ale i s favorizovanou Denisou Kosovou. Běželo jen 18 žen a proto systém, kdy v lese byly jen 2 okruhy (přičemž jeden obsahoval motýlek) pomohl k efektivnímu rozdělení. Kamča běžela jiný okruh než Denisa; bylo až neuvěřitelné, že na uzlové kontrole v čase 43 minut se setkaly téměř na vteřinu, čímž vlastně hromadný start pro tyto dvě a ještě pro Aničku Štičkovou, která stínovala Kamču, začal fakticky nanovo. Pak už nebylo v lese mnoho co řešit a rozhodovalo se až v závěru, kde si Kamča doběhla pro obhajobu loňského vítězství.

Kuriozitou dne z opačného konce výsledkové listiny byl výkon člena našeho oddílu Jaromíra Jelínka, který za 3:25 hodin doběhl elitu, se ztrátou 83 minut. Čím nemyslím ztrátu na vítěze, ale na předposledního závodníka. Pořadatelé zřejmě chtěli něco sdělit, když mapu 1:10 000, použitou pro dětské tratě, nazvali Jelínek.

3000m za 9:50.7

Kamča si ve středu odskočilo od práce, kroužků a domácnosti do haly, aby zaběhla 1km za 2:59 a poté 3km v osobním rekordu za 9:50.7. A to vše v "keckách" od Mizuno. Na veteránku docela slušný výkon.

Zkrátka, jak říkával Jiří Paroubek: Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?