Ostrava!!!

Když Ostrava, tak tři vykřičníky. A za každým vykřičníkem jedna medaile. 

Rozhodnutí uspořádat další Salomon City Trail v Ostravě jsme kvitovali s povděkem. Ostravu vůbec neznáme a prakticky vše, co jsme o ní slyšeli, zavánělo kontroverzí. A nemýlili jsme se. Hned shromaždiště bylo v bývalé koksovně, která je součástí  fantasticky renovovaného "trojhalí" Nové Karolíny. V obrovském ostravském pařáku šlo o luxusní útočiště, které kontrastovalo s industriálními prvky podél úvodu a závěru trati.

Aličko, makej!

Součástí trati hlavního závodu byl i výběh na haldu Emu. Nás ale nejvíce zaujaly dětské závody v Trojhalí, kterého se zúčastnily všechny naše ratolesti. Mareček spurtoval těsně 2., Alička v závodě dětí až do 12 let srdnatě bojovala se stejně starým kamarádem, což jí vyneslo také 2. místo.

Honzík Schorný součástí party

Nakonec i Kamča byla 2. ve své kategorii a 3. celkově. Takže když Ostrava, tak tři stříbrné vykřičníky.

Tři tripy in Dolomity

Tradiční třídenní výlet do Dolomit měl letos trochu jiné parametry; namísto Sextenských Dolomit jsme zamířili na jihozápad s cílem přejet Dolomity od východu na západ.

První den padá volba na Monte Antelao, krále Dolomit (Marmolada je jeho královnou). Mapa nabídla cestu "Laste", která není via ferrata, ale jak píšou horolezci, je "very dangerous if wet or icy, very strenuous as a daytrip". Kousek za sedlem La Bala začínají šikmé plotny, po nichž je rozsypána suť jemná jako cukřík. Což znamená jít velmi opatrně a tohle zpomalení nám rozumným rodičům se třemi dětmi vystavilo stopku. Navíc jsme pozorovali, jak po splazech pravidelně padají kameny z odtávajícího sněhu. Na vyšších partiích jsou mimochodem i delší partie I-II lezení. Popis cesty je krátce v angličtině a trochu dobrodružněji v češtině zde a zde.

Vrchol si necháme na příště

Kámen vpředu, vzadu, vpravo a vlevo

Procházka kolem Tofana di Roses, kde jsme objevovali starší chodníčky v kleči, následovala druhý den. (Zkrátka není radno se spoléhat na 15 let starou mapu, ani když jde o největší cesty.) I když se nabízel výstup stěnou na vrchol, dali jsme si raději výlet na pohodu s obhlídkou zbytků opevnění z první světové války. Den byl zakončen romantickým přespáním na Passo Pordoi v cca 2200 m.n.m.

Marmoláda přede mnou (na obzoru), marmeláda přede mnou (v kufru auta)

Není tahle nemovitost na prodej?

Piz Boe v masivu Sella byl návratem na místo činu z roku 2010, tentokráte ale dvě děti (Aličku a Marečka) nahradilo jedno věčné dítě (Koprda). Vystoupali jsme ještě před návalem turistů a užili si zblízka divadlo v podobě zásobování chat pomocí vrtulníků.  

Tenhle pašík žijící ve 2900 m.n.m. má víc červených krvinek než Kateřina Neumannová po aplikaci kyslíkového stanu

Pozdrav od Salomon girl

Pak už následoval jen přejezd dalšího sedla, jako každý rok za odměnu káva pod horami a nakonec rychlá spojka domů, kdy Koprda stihnul dokonce i poslední vlak z Budějovic do Prahy se slovy "v Českých Budějovicích by chtěl přespat každý - tedy až na mně..."

Nuda v Praze

Trávit čas cestami na letiště a na jejich terminálech bývá obvykle nuda. Dnes ale o nudě nebylo ani řeči. 

Netradiční odjezd z Prahy začal na Nádraží Veleslavíně, kde namísto portýra přivítal cestující na autobusovém terminálu kouřící nádražní domek a kolem něj pobíhající policisté. Pak začaly rychle šlehat plameny a k nim začaly přijíždět první hasičské vozy. Na místě bylo nakonec údajně pět jednotek hasičů. Co se týče mne, podle zpráv z webu jsem měl nakonec štěstíčko, protože linka 119 mne ještě vzala; poté se terminál údajně uzavřel.

Druhé zpestření, už ne adrenalinové, byl přílet Airbusu A380 na Ruzyň. Zvolna rolující obr byl elegantně přivítán oslavnou fontánou z hasičských vozů (nechyběly na Veleslavíně?) - viz pár fotek v mém albu. Stroj pro 880 pasažérů a speciální obslužnou rampou za 150 mil. Kč je vskutku impresivní; chvílemi to vypadalo až tak, jakoby celé letiště přestalo pracovat a jen uhranutě sledovalo tohoho brontosaura (ano, jde o nesprávný název, Mareček by řekl správně diplodoca anebo apatosaura), který se právě snesl z nebe.

"Welcome to Václav Havel Airport Prague!" No, nezní to trochu zvláštně?