K některým místům má člověk hluboký vztah. Třebas Dubí. Kdykoli se řekne Dubí, vybaví se mi dlouhé probděné noci, barevná světla a malá dušička z německé policie... Ne, opravdu nehádejte nic jiného než celonoční autocesty za královským orienťákem do Dánska či Švédska.
Přes Dubí a další perly severu jsme tento víkend cestovali s rodinou. Cílová destinace ležela těsně před krušnohorskou Moldavou a motivem víkendu bylo obrousit z lyží poslední zbytek vosku z loňské zimy (letos jsme nikde nebyli). A tento víkend byla jedna z posledních příležitostí. Minidovolená proběhla ve stylu - hlídat děti - jít lyžovat - jít běhat - hlídat děti - atd., kdy Kamča spíš lyžovala a já se raději věnoval run4fun.
Svižné tempíčko 45' po zledovatělých cestách, romantický střet s dvěma jeleny a echt výhled z Pramenáče
Když jsme při cestách na sever projížděli Cínovcem, vždycky jsem si říkal, jaké by to bylo proběhnout si okolní svahy. Syrová divočina mi vždycky přišla nedostupná a hle, letos jsem se k Cínovci podíval a dokonce se kochal dlouhými traverzy a orlím výhledem na auta stoupající do průsmyku.
Lauf: výživných 80' měknoucím sněhem na jednoho Brumíka, část místy, kam celou zimu zřejmě nikdo nevkročil