Dlouho plánované šestidenní v Tyrolsku (italském i rakouském) téměř zhatil třítýdenní boj s bacily, v němž nám na rozdíl od Kropáčka na pomoc nepřišel Mach ani Šebestová. Ambicí dost oslabených tělíček bylo přežít, v Kamčině případě ženskou elitu WE, v mém případě M21Long. Etapy skýtaly skvostné kombinace extrémních technických lahůdek a brutálních stoupání, takže se mi zadařily i časy 110 minut či 130 minut na etapu. I poměrně nevinná "middle" v E5 sestával ze seběhu z kopce, poté osmiminutové obíhačce po cestě a v závěru ve výlezu 180m převýšení. Ohled se nebral ani na kategorie typu W21Long, které měly na trati postupy se 100m převýšení. Časy a průměry tomu samozřejmě odpovídaly, klasické hodnocení "pohodových letních závodů" bych si zde asi odpustil. Velkou lekci nám dávali veteráni i důchodového věku, jejichž tempu a nasazení občas nebylo možné se vyrovnat. A to na tratích, které kdyby byly postaveny v Čechách, tak by se stavitel musel před veterány zavřít na týden na toitoiku.
Kamča razí prologVtipným zahájením byl prolog pro elitu, který kombinoval městský a lesní sprint se závěrečným umělým labyrintem na stadioně. Kamče se dařilo a v mírně oslabeném poli (ne všechni přijeli večer předem) obsadila 3. místo. Podobně pěkným umístěním pak bylo 6. místo v závěrečné etapě, které bylo mj. Mistrovstvím Rakouska.
Kde jinde by divák měl pochopit smysl úsloví "točit volantem"
Cenné naturálie: plato jablíček, jogurtů a velký sýrOsobně za královské etapy považuji horské scenérie u Karersee (E1, E2), kde jsme probíhali až u úpatí stěn Latemaru ve sněhových polích cca 1900 mnm a dále závěrečnou etapu u Obernbergersee (E6), kde se kombinoval fantastický rozbitý terén ve výšce 1800 mnm s prudkými horskými svahy. Nakonec jsem skončil 11. (z 23 co doběhli vše) v M21Long, Kamča si odvezla především pár cenných bodů do světového rankingu, kde je nyní na 187. místě. Fotogalerie pořadatelů ukazuje, že opravdu nešlo o běh v Polabí. Ještě skvostnější fotky a přehledový článek nabízí Czech Happy Family.