Pěkné počasí budiž pochváleno! Během posledních dvou dnů skýtajících útěchu duši, oku a pleti po té nekonečné záplavě bílého sajrajtu, ještě než zase začne zima, jsme vyrazili do Slavkovského lesa. Do lesů, kde hranice mezi orienťákem a "adventure race" není úplně tak zřejmá. První den vyšel na Krudrum, lesy kolem hory, kde "... ohři a tůně zabydlili vodníky a překrásnými vílami, jež svými půvaby okouzlily nejednoho pozemského mládence. V temných hvozdech a močálech spatřovali rejdiště čertů, divoženek, bludiček a potměšilých hejkalů. O všech těchto bájných stvořeních, ale také o zlých rytířích, tajuplných Benátčanech, hoře Krudum a úžasných pokladech si vyprávěly celé generace." (Více zde.) Pro orienťáky pamětníky: šlo o asi poslední dvojklasiku na Áčkách, kterou v roce 2005 dělal Sokolov a Ekonom Praha a víkend to byl opravdu skvostný.
Druhý den jsme vyrazili do Lazů, kousek pod vrchem Lesný (983 mnm). Dle wiki jde o místo s nejnižší průměrnou roční teplotou ve Slavkovském lese – kolem 5 °C – a s nejvyšším ročním srážkovým úhrnem – více než 900 mm.
Pod vrcholem ještě souvislá vrstva sněhu a chladno, žádné plážové počasí jak na plovárně v Podolí. Nicméně my běhali kolem 850 mnm a to byly krásné horské a močálové podmínky.