Prodloužený víkend znamenal šanci odjet z Prahy do Sudet, na česko-polské pomezí u Adršpachu. Nalákala nás vzpomínka na MČR na klasice na Závoře, kouzelný technický terén, který se nachází přes kopec od skal. Druhým lákadlem byl Artěk v malém, retro ubytování v pionýrské chatce.
Závody byly pěkné, maličké detaily by se jistě našly (pořádat za 3 dny 5 závodů v malém týmu je výzva), asi nejslabší místo byla bulharská hygiena na místě, které jinak bylo dokonale umístěné pro podobnou akci. Místní domorodci byli jak z antropologické čítanky. S Kamčou jsme se dohodli na dělbě práce, kromě třídenních ona běžela sprint v Adršpašských skalách, zatímco já noční. Sprint byl nádherný, nicméně jediná, zato však zcela zásadní (1min rozdíl) volba byla hned na K1, která se musela udělat okamžitě, jak člověk vzal mapu do ruky. To víceméně rozdělilo H21 i D21 na 2 podkategorie. Noční se mi dost líbil, nabídl konečně trochu chládku na rozdíl od parného poledne a v něm se mi ze všech etap dařilo nejvíce.
Technicky nejkrásnější byl middle na Ostaši, kde zásadní byla volba přes kopec. Šlo o jedinou etapu, kterou Kamča nevyhrála (vavříny jí zde sebrala Zuzka Stehnová, nyní již Jedličková, blahopřejeme).
Jinak byla ale Kamčina dominance až překvapivá, hlavně fyzicky, podívá-li se člověk na dlouhé postupy v kopcích. I mediální autorita českého OB moji drahou polovičku bezprecedentně pochválil: "...V řadě kategorií se pořadí na prvních místech dost měnilo. To ale neplatilo v kategorii žen, kde Kamila Gregorová nejlepším časem v etapě potvrdila své suverénní vítězství." Celkově pěkná akce, ale příště tu elitu asi už neběžím. :-)
