pondělí 7. května 2007

Fair play

O hokejkářích, obzvláště kanadských, si nedělám pražádné iluze. Vzpomeňte si na loňské (nebo předloňské?) provokace v podobě osekávání, na které rozhodčí neuměl adekvátně zareagovat. A že si hokejisté obecně nic nedarují, je zřejmé už jen z počtu jejich zubů.
I tak ale nechápu, že jim schází elementární smysl pro fair play. Dát branku poté, co po falešném zapískání všichni přestanou hrát, je nechutná ostuda. Ocenit tohoto hráče jako hráče utkání je nebetyčná ostuda. Co se týče neuznaného gólu, podle čepele hokejky útočníka bylo zřejmé, že puk je za čarou, což brankář musel vidět. Ostuda, že to nepřiznal.
V šachu se vrací každý chybný tah soupeře, který vznikl přehlédnutím. Jan Ulrich, kterého dnes všichni považují za zloducha, počkal na Lance Armstronga, poté co ho divák ve stoupání srazil; a ještě kvůli tomu prohrál. Fotbalisté po ošetřování vracejí míč soupeři. Jen kanadští hokejisté se chovají jako kšeftaři z Balkánu. Uvidíme, co udělají Češi, až se dostanou do podobné situace; budou to spíš sportovci nebo spíš hokejkáři?