Říká se, že kdo nehraje, neprohraje. Moudré matky zase tvrdí, že kdo si hraje, nezlobí. Tak čemu máme věřit? Michal Kubát v květnovém Sociálu tvrdí, že teorie her má velmi omezení použití. Já tvrdím, že jde o společný základ společenských věd. Kdo to rozsekne? Právě teorie her.
Uvažujme následující situaci. Dva výrobci, Kuba a Greg, nabízejí dva ryze zkušenostní statky s různou kvalitou, přičemž o kvalitě mají informaci pouze oni dva. Bez újmy obecnosti řekněme, že kvalita Kubova statku je nižší. Nyní uvažujme reprezentativního spotřebitele Tondu, který hodlá jeden ze statků nakoupit. Pokud výrobci pouze oznamují kvalitu, pak Kuba imituje Grega a pochopitelně nahlásí vysokou kvalitu. Řečeno žargonem, při daných množinách strategií dominuje strategie „nahlásit vyšší kvalitu“ strategii „nahlásit nižší kvalitu“ pro oba hráče. Vznikne jediná rovnováha a Tonda se musí rozhodnout podle jiné informace, takové, kterou měl předtím, než hra začala (tzv. apriori informace).
Co když ale množina strategií výrobců má více dimenzí? Greg může využít další dimenze a pošle Tondovi signály, které Kuba nedokáže imitovat. V případě vzdělání například nabídne abstraktní a formalizovaný přístup namísto relativně triviálních případových studií, což Kuba nedokáže svoji nabídkou historie polského stranického systému imitovat. Další možnost tvoří certifikáty kvality. Greg Tondovi oznámí, že poslední Nobelovu cenu za ekonomii získali Thomas Schelling a Robert Aumann za teorii her, první z nich přitom za aplikace v mezinárodních vztazích. Kuba tomu dokáže čelit jen zdůrazněním úspěchem sebraných spisů profesora Křena na literárním poli. Konečně kvalitu lze signalizovat kvalitu i na poli vědy: drtivá většina teoretických článků v nejprestižnějších časopisech politologie a mezinárodních vztahů (měřeno objektivním impakt faktorem na Web of Science), stojí právě na teorii her.
Teorie her nám ukázala, že i když Tonda neumí měřit kvalitu přímo, může si ji odvodit z důvěryhodných signálů. Pak už je jen na něm, zda hodlá zaplatit cenu za kvalitnější statek, či nikoli. Což je někdy ekvivalentní tomu, zda je či není líným studentem. Ale to už není věcí Kuby ani Grega, ale Tondy samotného.
