pondělí 20. listopadu 2006

Alberto Alesina

Kultovní harvardský profesor se stovkou vysoce citovaných publikací zčásti potěšil, zčásti malinko zklamal. Zaujal otevřeností, přímostí a veskrze poctivou (empirickou) prací. Plytkou úvodní přednáškou, která byla hotový "vyprázdněný kokon", ale nenasadil příliš vysokou laťku; vedle něj Hans-Werner Sinn (CES, Mnichov) vypadal duchaplně a Torsten Persson (IIES, Stockholm) alespoň sympaticky a přesvědčivě. Potěšil nicméně následujícími dvěma přednáškami pro užší okruh posluchačů na CESu. I když prezentace ve Wordu a la rok 1992 vypadaly šíleně a rovnice byly estetickým zločinem, projev byl fajnový, přesvědčivý a propracovaný. Zlidštil ho i silný italský přízvuk, který má Alesina navzdory více než čtvrtstoletí strávenému ve Státech.

O Alesinovi se říká, že dělá Mickey Mouse economics. Co se týče teorie, nelze než souhlasit. Opravdu není příliš silný; co dělá, je natvrdo řečeno vykrádání případových studií z ostatních disciplín (politologie, sociologie). Konkrétně analyzuje určité (poměrně singulární) historické fenomény a na tvrdých datech se je snaží vysvětlit. To platilo pro obě probíraná témata: zavádění pluralitního hlasování v amerických městech na Jihu po roce 1965, a změnu preferencí pro přerozdělování ve východním a západním Německu během komunismu. Má skvělá, silná data, robustní výsledky, dobře vybraný problém, zejména vzhledem k datům... nicméně se mi zdá, že se jedná jen o epizodky bez obecnějšího významu. Modely staví ad hoc, evidentně nepříliš robustní vzhledem ke změnám parametrů, asymetrické, s malým počtem strategických dimenzí. Má ale úspěch, hlavně v harvardské mafii, tzn. ve Quarterly Journal of Economics.


München

Chápu, proč Kaczynských PiS uspěla, když slibovala z Polska Bavorsko a z Varšavy Mnichov. Město cimprlich, převyšující jakoukoli středoevropskou mánii perfekcionismu, má střed města a park jak z Wágnera. Nóbl vzezření zlidšťuje jen přízemní přístup k alkoholu (pití povolené od 16ti let) a kombinace katolictví a přirozených potřeb, kdy například kardinál Ratzinger asistuje prodeji Playboye - viz foto. Oceňuji, že namísto nudné cow parade si město zvolilo lion parade - lvíčci přeci jen vypadají lépe než tvorové, na nichž je zajímavé jen patero žaludků.


Totožnost

Na internetu koloval a dodnes stále ještě koluje (kdesi na nedobytném ruském serveru) pirátský překlad Kunderovy Totožnosti. Útlý román či novela se nabízí k jednovečerní porci krátkého až úsečného čtení. Přitom ale hrozí, že moment, kdy příběh se taví v sen, zůstane nepoznán. Kunderu doporučuji, varuji ale citujíc Woodyho Allena: "Válku a mír od Tolstého jsem přečetl za čtvrt hodiny. Je to celé o Rusku."

pondělí 30. října 2006

Sexy runners

Runners are cute, aren't they? Yesterday evidence from chilly Helsinki.

středa 25. října 2006

Mediální mrtky

Drtivá většina analytiků říká buď triviality, nebo spekulace, nebo přímo omyly. Nejhorší jsou politologové, kteří prodávají jméno své, občas komičtí jsou ekonomičtí analytici, kteří prodávají svého zaměstnavatele.
Před cca šesti lety jsem jako mlaďoučký student-politolog vydával časopis a posléze web, který se zabýval politologií. Jedna z rubrik byla Škůdce politologie; šlo o identifikaci mediální mrtky, která něco prohlásila pod pláštíkem politologa, přitom podrobná analýza výroku ukázala, že není postaven na ničem, co by se týkalo vědy.
Pamatuji si, že prvním škůdcem byl Martin Daneš. Chtěli jsme si smlsnout i na Jiřím Pehe, který je dnes veleknězem nechutné agitace, na něj ale už nedošlo. Komické je, že nyní bych mohl obdobně pranýřovat lidi, kteří tehdy byli se mnou v tomtýž studentském spolku. Ale taková je logika mediálního trhu, trhu s mrvou mediálních mrtek.

úterý 24. října 2006

Přesné a nosné

S tím dilematem žijeme v akademii všichni: pracovat přesně nebo pro okolí přínosně? Obojího nelze nedocílit; kdo si to myslí, neodhalil dosud přísnost světa věcí přesných. Věcí nosné se přímo nesnášejí s analýzou přesnou; hnidopišský rozbor ukáže, jak vratká jsou rádoby vznesná nosná tvrzení. A věci přesné lze jen stěží znásilnit do podoby věcí nosných.
Někteří dělají hodně věcí nosných, co se nosí, a pár přesných, které se příliš nenosí; přesné věci jsou jim koníčkem a duševní vzpruhou. Vytrvají-li, chvála jim. O přízeň těchto sympatizantů bychom měli usilovat. Druzí dělají hodně věcí přesných a hrstku nosných; jim autorita věcí přesných ovšem nezavdává autoritu ve věcech nosných. S nimi stojí za to spolupracovat, a to na věcech přesných.
V této hře se vyplatí hrát se světem smíšenou strategii. Pro kontakty, úživu a zážitek z poslechu tepu doby je namístě znát pár věcí nosných, a to velmi dobře, aby byly nejen nosné, nýbrž i výnosné. Akademii by ale nemělo sjednocovat předstírání, že máme esoterickou znalost věcí nosných, kterou ve skutečnosti nemáme; společnou snahou je dělat věci přesné a pouze přesné.
A co studenti? Jakýkoliv pokus přiblížit věci přesné k věcem nosným by měl být prioritou. Na straně druhé cíl studia má být dvojí -- nejen získat mozek a trénink pro analýzu věcí nosných, ale i přičichnout ke světu věcí přesných; vidět, co řeší; pochopit, že svět věcí přesných je jeden, sjednocen metodou; možná i získat trochu respektu k globetroterům, kteří mapy přesného světa kreslí a upravují.

úterý 10. října 2006

My IDEAS profile

At last, I got a profile at IDEAS which uses rich RePEC data (in Economics, Google Scholar is almost exclusively dependant on fabulous RePEC). Hopefully they soon incorporate our IES Working Paper series and we get even more connected.

pondělí 18. září 2006

GDNet links my papers

The Global Development Network of the World Bank (GDN) has linked two of my papers in the Knowledge Base:

1. The Reverse Sides of Fiscal Governance
2. Weakest-link Local Public Goods: Strategic Delegation in Decentralization and Centralization

Your comments are also welcome.

pondělí 31. července 2006

Petra Hůlová: Cirkus Les Memoires

Před pár dny jsem shltnul třetí dílo Petry Hůlové, abych se dostal myšlenkami pryč od lambdy, kappy, Nashovy rovnováhy, elasticit a dalších nočních můr. V Big Apple se prolínání příběhů nabízí úplně samo, v podání autorky je mimořádně chytlavé, vnímavé a slibné; příběhy bohužel mnohdy, a zcela úmyslně, končí doztracena. Silnější je vyprávění Jordánce Ramida než Češky Terezy, v jejím případě byla na pár stranách dokonce provedena povinná propagace angažovanému (radikálně levičáckému) umění (že by úlitba solidaritě mezi literáty?). Rozhodně ale svižně a bohatě napsaná knížka má potenciál a stojí za přečtení.

Obšírnější pojednání se nachází na portálu CzechLit, zárodek kritické diskuse na Kosmas.cz. iLiteratura říká čtenáři ano, ač s výhradou.

středa 19. července 2006

Reklama na Dooley's

V Prague Postu mne zaujala kauza zákazu reklamy na Dooley's Vodku od Rady pro reklamu. Inkriminovaná reklama mi okamžitě oživila jednu vzpomínku na Hanzelku a Zikmunda, respektive obálku jednoho dílu Afriky snů a skutečností, kde na čtenáře civěla černoška s odhalenými prsy. Pro mne, mladíka vychovaného pionýrskou morálkou, bylo její odhalení sen, spíš než skutečnost. Dnes se nad černoškou se zplihlými prsy usmívám stejně jako nad celou komunistickou výchovou. Co ale není k smíchu, spíše k pláči, je, že se s komunistickou regulací zase setkáváme pod hávem ochrany neexistujícího tabu.

Není mi jasná logika rozhodování Rady pro reklamu. Proč není možné hezké ňadro, když Miloš Forman mohl na plakátu ukřižovat herce v ženském klínu? Když se veřejně diskutují Monology vagíny? Chápal bych jen, s nadsázkou řečeno, že se nikdo nechce dívat na odhalenou Jacksonovou ve finále Super Bowl. Ale reklamu nikdo sledovat nemusí.

Řekl bych, že pro tvrdý alkohol není jedno krásné ňadro ani náhodou tvrdá reklama. Spíše krémová. Docela pro neviňátka.