Po svém návratu z Nepálu měla Kamča lehce horolezeckou náladu, pročež nezbývalo než zajít na divadelní adaptaci bestselleru Setkání se smrtí pod názvem Dotknout se prázdna.
Nebývá úplně běžné, aby divadelní hru sponzorovala firma Hudy a není ani typické, aby hlavními rekvizitami byla funkční horolezecká výbava. Neobvyklé bylo i aranžmá v divadle ABC. Nepřicházelo se do hlediště, nýbrž ve skupince nás vedli chodbami dozadu, až do komůrky, u které se posléze ukázalo, že jde o zadní stranu jeviště. V ní se nám podařilo zaujmout místa na židlích v první řadě, což se ukázalo jako skvělý tah.
Hra měla fascinující náboj; nejprve proběhla komorní (řekl bych kvazi-retrospektivní) část, jejíž součástí bylo i šplhání po stěnách a občas velmi ostrá konverzace; poté se rozhrnula opona a hlavní část hry se odehrávala v hledišti, přičemž židle tvořily přírodní překážky, nad kterými čněla hora postavena z žebříků a lan.
 |
| Rok 2026 a Vodičkova ulice na Praze 1, nebo rok 1985 a hora Siula Grande v peruánských Andách? |
Nechci prozrazovat děj, vypíchnu jen, že se skutečně vyplatilo nezjišťovat si nic o pozadí hry. Velmi příjemně jsem byl překvapený obsazením, všichni mladí herci skvěle zahráli své postavy, ať už citlivý Filip František Červenka, naštvaná Renáta Matějíčková, či bezstarostný Tomáš Dalecký. K tomu se přidala postavička extrovertního ukecaného kamaráda, který se vždycky objeví v každé partě, v podání Radka Melšy.
Emocí nabídla hra přehršel a z divadla jsme odcházeli s opravdu silnými dojmy, které si Kamča umocnila ještě čerstvou vzpomínkou na svoji expedici v Nepálu.