Před pár dny jsem shltnul třetí dílo Petry Hůlové, abych se dostal myšlenkami pryč od lambdy, kappy, Nashovy rovnováhy, elasticit a dalších nočních můr. V Big Apple se prolínání příběhů nabízí úplně samo, v podání autorky je mimořádně chytlavé, vnímavé a slibné; příběhy bohužel mnohdy, a zcela úmyslně, končí doztracena. Silnější je vyprávění Jordánce Ramida než Češky Terezy, v jejím případě byla na pár stranách dokonce provedena povinná propagace angažovanému (radikálně levičáckému) umění (že by úlitba solidaritě mezi literáty?). Rozhodně ale svižně a bohatě napsaná knížka má potenciál a stojí za přečtení.
Obšírnější pojednání se nachází na portálu CzechLit, zárodek kritické diskuse na Kosmas.cz. iLiteratura říká čtenáři ano, ač s výhradou.