Kultovní harvardský profesor se stovkou vysoce citovaných publikací zčásti potěšil, zčásti malinko zklamal. Zaujal otevřeností, přímostí a veskrze poctivou (empirickou) prací. Plytkou úvodní přednáškou, která byla hotový "vyprázdněný kokon", ale nenasadil příliš vysokou laťku; vedle něj Hans-Werner Sinn (CES, Mnichov) vypadal duchaplně a Torsten Persson (IIES, Stockholm) alespoň sympaticky a přesvědčivě. Potěšil nicméně následujícími dvěma přednáškami pro užší okruh posluchačů na CESu. I když prezentace ve Wordu a la rok 1992 vypadaly šíleně a rovnice byly estetickým zločinem, projev byl fajnový, přesvědčivý a propracovaný. Zlidštil ho i silný italský přízvuk, který má Alesina navzdory více než čtvrtstoletí strávenému ve Státech.
O Alesinovi se říká, že dělá Mickey Mouse economics. Co se týče teorie, nelze než souhlasit. Opravdu není příliš silný; co dělá, je natvrdo řečeno vykrádání případových studií z ostatních disciplín (politologie, sociologie). Konkrétně analyzuje určité (poměrně singulární) historické fenomény a na tvrdých datech se je snaží vysvětlit. To platilo pro obě probíraná témata: zavádění pluralitního hlasování v amerických městech na Jihu po roce 1965, a změnu preferencí pro přerozdělování ve východním a západním Německu během komunismu. Má skvělá, silná data, robustní výsledky, dobře vybraný problém, zejména vzhledem k datům... nicméně se mi zdá, že se jedná jen o epizodky bez obecnějšího významu. Modely staví ad hoc, evidentně nepříliš robustní vzhledem ke změnám parametrů, asymetrické, s malým počtem strategických dimenzí. Má ale úspěch, hlavně v harvardské mafii, tzn. ve Quarterly Journal of Economics.
O Alesinovi se říká, že dělá Mickey Mouse economics. Co se týče teorie, nelze než souhlasit. Opravdu není příliš silný; co dělá, je natvrdo řečeno vykrádání případových studií z ostatních disciplín (politologie, sociologie). Konkrétně analyzuje určité (poměrně singulární) historické fenomény a na tvrdých datech se je snaží vysvětlit. To platilo pro obě probíraná témata: zavádění pluralitního hlasování v amerických městech na Jihu po roce 1965, a změnu preferencí pro přerozdělování ve východním a západním Německu během komunismu. Má skvělá, silná data, robustní výsledky, dobře vybraný problém, zejména vzhledem k datům... nicméně se mi zdá, že se jedná jen o epizodky bez obecnějšího významu. Modely staví ad hoc, evidentně nepříliš robustní vzhledem ke změnám parametrů, asymetrické, s malým počtem strategických dimenzí. Má ale úspěch, hlavně v harvardské mafii, tzn. ve Quarterly Journal of Economics.