Isergebirge

Ke společné dovolené pokrevně a/nebo lampionově spřízněných rodin nemá smysl mnoho dodávat; byla výborná a děti nám ukázaly cyklistického ducha. Co mne ale v Jizerských horách nejvíce zaujalo, bylo známé místo Na čihadle. Ne snad kvůli malebným rašeliništním jezírkům, ale hlavně díky fotografii imisní kalamity v 80. letech na poutači, umožňující srovnání historie a současnosti.

Na Čihadle

Vždycky jsem si kyselé deště spojoval s Krušnými horami, ale zde mi došlo, že celá náhorní plošina Jizerek zažila totéž co Krušné hory, jen v bledě modrém. Při kalamitě byl lesní porost na plošině takřka celý odstraněn. Mimochodem za kalamitou nebyly jen imise dederonových a polských elektráren, ale i rozhodnutí lesníků nahradit zdejší původní smrky výnosnějšími, které ale jednoduše nevydržely. Soudruzi se holt přepočítali.

Expert na skok přesdírový

Na kalamitní holiny se vysázel hlavně smrk pichlavý, který je poměrně odolný vůči SO2. Takže když se procházíte Jizerkami, všechny ty zakrslé smrky jsou ve skutečnosti zatím jen starší žáci a mladší dorost, a budou z nich, pokud to překyselená půda zarostlá trávou dovolí, pořádné smrky. Jako přespolní lufťák se na to docela těším. 

A tahle generace se těší se mnou

Jinak v Jizerských horách se vysazují původní dřeviny, údajně se od roku 2011 má vysázet více než tři čtvrtě miliónu kusů buku, smrku, jedle, javoru, jeřábu, jilmu a dalších druhů. Tůristé se dočkají bukových končin nejen na severních svazích, ale zčásti i na samotné náhorní plošině.

Nadčasová a přece aktuální karikatura

Autor: Jiří Koštýř

Přelet nad kukaččím hnízdem

Po dlouhém domlouvání a odkládání termínů kvůli vrtošivému počasí jsme se konečně dočkali a zažili balónový let. Pod režií pana Fischera nám byl slíbený necelý hodinový let (nakonec cca 35 minut v balónu kvůli velmi horkému počasí) na Benešovsku. Místo letu se volí v zásadě kvůli tomu, kde má daný balonář pronajatou louku ke startu. Místo dopadu se v jednoduchém komerčním létání nedá zvolit, takže balonáři jednoduše někde přistanou a pak zmizí po anglicku.

Balón nafouknutý, jdeme do toho!

Maršovice: vesnička má, středisková

Balíky slámy jak rozsypané korálky

Strukturky

Výhledy od Slap až ke Konopišti

A jde se na přistání

Na závěr proběhl křest mezi vzduchoplavce

Více foteček je na Kamčině profilu na FB.

Pětidenní

Na pětidenních v Lužických horách jsem byl jako malý špunt někdy v roce 1991. Živě si vybavuji výlet s panem Kolmašem vlakem a nemůžu zapomenout na čarokrásnou a magickou krajinu plnou sopečných hor, skal a těžké podložky. (Očarovala mne až tak, že jsem sekal desetiminutové ztráty.)

Letošní Bohemia 2013 se vrátila do Lužických hor, aby využila terény z loňských áček (o loňském výletu píšu zde) a navrch skály v Jetřichovicích. Kamča bojovala v početně oslabené elitní kategorii hlavně se skupinou maminek od tří dětí (Bára Baldriánová, Bóďa Heczková) a i když všechno vyhrála (kromě vloženého minisprintíku, kam zavítala rychlonožka Tereza Novotná), nebylo to rozhodně zadarmo. Ve skalách byla řada chytáků a chytáčků a na klasice poměrně dost voleb, kde bylo co řešit.

Kdyby Bóďa běžela všechny etapy a kdyby jely všechny naše děti, mohlo být na stupních rekordních 9 ratolestí

Na pětidenních mne potěšil online servis - např. výsledky jednotlivých etap v reálném čase jsem na vícedenních v Čechách mnohokrát neviděl a moc rád jsem to ze zahraničí využil.

Gesäuse: rakouské Dolomity

Z Jindřichova Hradce je to do pohoří Gesäuse pouhé tři hodiny jízdy po dálnici. Když konečně předpověď pro Alpy byla slibná, neváhali jsme a zvolili variantu rychlé víkendové návštěvy tohoto pohoří. Pro Gesäuse je charakteristický kontrast nádherného údolí řeky Enns s takřka kolmými a nezvykle světle vápencovými skalami.

Wasserfalweg: úkol - najděte Kamču

První den vycházíme na Hochtor (2369 m.n.m.) pomocí jednoho z nejstarších klettersteigů v Alpách, tzv. Wasserfallweg. Celá stezka (Josefinensteig) připomíná zajištěné pasáže například v Roháčích, je však o mnoho delší, zajištěné úseky na sebe plynule navazují. Charakter skály je jiný, na rozdíl od tatranské žuly lezeme po nejsvětlejším vápenci typickém pro Gesäuse.

Nástup na klettersteig je impresivní - od vodopádu pohledem vzhůru není vůbec jasné, kudy cesta povede, nad námi je pouze prudký svah, nepřístupné skály a padající voda. Pak už docházíme v klidu na chatu Hesshütte (1699 m) a po delších jištěných úsecích se dostáváme až na vrchol.

Okolí Hochtoru

Druhý den se vydáváme na Admonter Reichensteiner (2251 m.n.m.). Tato hora vytváří nádherný zub, klenoucí se ve vápencové ježaté hradbě na jih od řeky Enns. Nástup poklidný a počasí přívětivé.

Na jaře mohou být přívaly vody v korytě poměrně dramatické

Když se dostáváme cca do 1900 m.n.m., začíná lezení stupně II, kde záhy zjišťujeme, že jsme trochu přecenili své síly a technické možnosti, načež se z nezajištěného lezení na šikmé skále vracíme na vyhlídky. 

Traverz touto skalou na nás nenechává ani nitku suchou

Ty jsou fantastické prakticky na všechny světové strany.

V pozadí vrcholky Hochtor a Grösser Oderstein

Kravka s telátkem si ale umějí vybrat místo

Na závěr jen klidný sestup a ještě sesbírat alpské borůvky na koláče a knedlíky.

Na úplný závěr ještě trochu erotiky

Excelentní Paul Klemperer

Měl jsem dnes příležitost poslechnout si Paula Klemperera z Oxfordu, který měl půvabnou přednášku o jeho úspěšném designu aukcí pro Bank of England. The Guardian na toto téma natočil i půvabné krátké video, které zařadil - ekonomové, buďte poctěni - do sekce Mathematics.

How geometry came to the rescue during the banking crisis

Britský humor, neskrývané až dětské nadšení z nového a v zásadě nekomplikovaného využití geometrie pro analýzu poptávky, přednáška bez jediné rovnice a navrch elegantní ilustrace nového teorému, takové kombinaci se zkrátka nedalo odolat. Že je Klemperer hvězda, potvrzuje i video.

Lund

Malé zpestření během konference ve švédském Lundu

Ke zdi!

Hlavní půvab našeho blogu a vlastně i našeho života spočívá v tom, že každý rok můžou psát vlastně úplně totéž, co loni.

Příkladem budiž pražský kros Dvě kola při zdi; ať už loni nebo tři roky zpátky.

1. Tentokrát to byl pro Kamču běh s větším náskokem na svoji atletickou oddílovou kolegyni Terku Zuzánkovou.
2. Čas 15:25 je poměrně daleko za (Kamčiným) traťovým rekordem 14:58. 
3. Letos chyběl TV přenos i články na běžeckých serverech. 
4. Na rozdíl od minula závodila i Magdalenka a díky šatečkám vyhrála titul nejhezčí malá závodnice. 
5. Na rozdíl od minula se závodící Mareček kvalitně vysekal. Konečně má kýženou image piráta z Karibiku.
6. V mužích opět vyhrál orienťák, tentokrát fantom Aleš Drahokoupil vystřídal Beta. 
7. Opět se čepovalo pivo zdarma. Dolce vita.

Dokonce máme prakticky tytéž fotky, jen dětičky na nich zrajou.

Úprk za prvním klukem (foto: pořadatel)

dvekolaprizdirajče.net

HSH Vysočina Cup: edice 2013

Jako přes kopírák. Takový byl letošní Botas - alespoň v dámské elitě - ve srovnání s loňskou edicí. 

Kamča opět startovala ze 3. místa, opět před ní Eva Kabáthová; opět Kamča sbíhá ostatní a získává celkové vítězství. Tentokrát za vítězství může nejen úprk, ale i parádní technika Martiny Zvěřinové, se kterou Kamča běžela prakticky celou třetí etapu. Toto duo dnes nemělo absolutně žádnou konkurenci. 

Každá z trojice vyhrála jednu z etap

V kategorii H21A, kde jsem se ocitl omylem po dlouhém přemlouvání pana H., se mezi stárnoucími před-veterány a veterány poměrně dost soutěžilo. Nejlepší pocit jsem měl z 6. místa na middle E1, v E2 jsem - zcela přiznávám - neměl fyzicky na drsné okolí Pasecké skály, a v E3 jsem začal hned dvěma chybami. 

Neodvážím se hodnotit Botas jako celek - to patří těm, co se účastnili i jeho hojných společenských (nočních i denních) událostí. Takže jen stručně hlavní sportovní plus letošního Botasu: pestrý terén, drsná podložka E2, perfektní stavba E3 a bohatá organizace.

Jukola z helikoptéry