Ke společné dovolené pokrevně a/nebo lampionově spřízněných rodin nemá smysl mnoho dodávat; byla výborná a děti nám ukázaly cyklistického ducha. Co mne ale v Jizerských horách nejvíce zaujalo, bylo známé místo Na čihadle. Ne snad kvůli malebným rašeliništním jezírkům, ale hlavně díky fotografii imisní kalamity v 80. letech na poutači, umožňující srovnání historie a současnosti.
 |
| Na Čihadle |
Vždycky jsem si kyselé deště spojoval s Krušnými horami, ale zde mi došlo, že celá náhorní plošina Jizerek zažila totéž co Krušné hory, jen v bledě modrém. Při kalamitě byl lesní porost na plošině takřka celý odstraněn. Mimochodem za kalamitou nebyly jen imise dederonových a polských elektráren, ale i rozhodnutí lesníků nahradit zdejší původní smrky výnosnějšími, které ale jednoduše nevydržely. Soudruzi se holt přepočítali.
 |
| Expert na skok přesdírový |
Na kalamitní holiny se vysázel hlavně smrk pichlavý, který je poměrně odolný vůči SO2. Takže když se procházíte Jizerkami, všechny ty zakrslé smrky jsou ve skutečnosti zatím jen starší žáci a mladší dorost, a budou z nich, pokud to překyselená půda zarostlá trávou dovolí, pořádné smrky. Jako přespolní lufťák se na to docela těším.
 |
| A tahle generace se těší se mnou |
Jinak v Jizerských horách se vysazují původní dřeviny, údajně se od roku 2011 má vysázet více než tři čtvrtě miliónu kusů buku, smrku, jedle, javoru, jeřábu, jilmu a dalších druhů. Tůristé se dočkají bukových končin nejen na severních svazích, ale zčásti i na samotné náhorní plošině.